Samuel Dirksz van Hoogstraten | |
---|---|
Samuel van Hoogstraten, autoportrét | |
Rodné jméno | Samuel van Hoogstraten |
Narození | 2. srpna 1627 Dordrecht |
Úmrtí | 19. října 1678 (ve věku 51 let) Dordrecht |
Národnost | nizozemská |
Povolání | barokní malíř, rytec, umělecký teoretik |
Rodiče | Dirk van Hoogstraten |
Příbuzní | Jan van Hoogstraten[1] a F. van Hoogstraten (sourozenci) |
Hnutí | Bentvueghels |
Významná díla | View of an Interior |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Samuel Dirksz van Hoogstraten (2. srpna 1627, Dordrecht – 19. října 1678, Dordrecht) byl nizozemský malíř z období tzv. zlaté éry nizozemského malířství, byl také básníkem a autorem teorie umění.
Samuel Dirksz van Hoogstraten se učil nejprve u svého otce Dirka van Hoogstratena. V Dordrechtu zůstal až do roku 1640. Po smrti svého otce se přestěhoval do Amsterdamu, kde vstoupil do dílny k malíři Rembrandtovi. Krátce nato začal pracovat samostatně jako mistr a malíř portrétista. Během života navštívil Vídeň (1651), Řím a Londýn. V Římě vstoupil do sdružení umělců Bentvueghels, kde dostal přezdívku Batavier. Po návratu do Dordrechtu pak od roku 1656 řídil provoz v mincovně.
Zachoval se dostatečný počet Van Hoogstratenových děl. V portrétu z roku 1645, v současné době ve sbírce Lichtenštejnů ve Vídni, napodobuje styl Rembrandta. V tomto stylu pokračoval až do roku 1653, kdy namaloval úžasnou postavu vousatého muže, který se dívá z okna. To je jeden z příkladů jeho stylu, obraz je vystaven v Kunsthistorisches Museum ve Vídni. Velmi uznávaný byl také jako malíř zátiší ve stylu tromp-l'oeil. (Trompe l'oeil – francouzský výraz znamenající oklamat oko je technika umění, která používá v realistickém obrazu optickou iluzi vytvářející dojem trojrozměrné dimenze. Nucená perspektiva je srovnatelnou s iluzí v architektuře). Realita zobrazené scény na pohled nahodilých objektů má vždy hluboký význam.
Pohled na Vídeňský Hofburg z roku 1652 ukazuje jeho dovednost jako malíře architektury. Naproti tomu v obraze Lady Reading a Letter as she crosses a Courtyard (Žena, která čte dopis a přechází přes nádvoří) (Mauritshuis), nebo Lady Consulting a Doctor (Žena radící se s lékařem), Rijksmuseum, Amsterdam, Van Hoogstraten napodobuje Pietera de Hoocha. Jeden z jeho posledních obrazů je obraz Portrét Mattheus van den Broucke, datovaný 1670.
Hoogstraten také využívá svou dovednost práce s perspektivou při malbě ve stylu peepshows (zobrazení obrázků, předmětů nebo osob pohledem lidí dívajících se malou dírkou nebo lupou) nebo ve stylu perspektivního boxu (obraz experimentuje se světlem, architektonickými prvky a camerou obscurou. Příkladem peepshows je obraz pohledu do nitra holandského domu[2], přesvědčivý 3D pohled do nitra domu viděný skrz dírku na jednom konci boxu (skříňky).[3] Jeden z jeho obrazů v tomto stylu je vystaven v National Gallery v Londýně. Ukazuje interiér typického holandského domu své doby.
Hoogstraten také vytvořil mnoho rytin, z nichž se některé dochovaly. Jeho autoportrét, rytina vytvořená jím samotným ve věku padesáti let, stále existuje.
Jeho žáky byli jeho mladší bratr Jan van Hoogstraten, Aert de Gelder, Cornelis van der Meulen nebo Godfried Schalcken.[4]
Jeho obraz Zátiší s dopisem z období 1651-1654 je ve sbírkách Muzea umění Olomouc, které jej získalo v roce 1687 (Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž).[5]
Jeho sláva vychází z jeho mnohostranné kariéry malíře, básníka a spisovatele. Usiloval o vyšší sociální postavení. Kromě malby a řízení mincovny věnoval část svého času literární práci. Jeho magnum opus, největší dílo v jeho kariéře spisovatele, je kniha o malbě Introduction to the Academy of Painting, or the Visible World (Úvod do akademie malby aneb Viditelný svět)[6], což je dlouhé a svým teoretickým rozsahem jedno z nejambicióznějších pojednání o umění malby publikované v nizozemské republice v sedmnáctém století.[7][8] Zabývá se tématy jako přesvědčivost obrazu a iluze - tedy principy či technikami, pomocí kterých jsou umělecké prezentace vytvářeny tak, aby se podobaly reálným objektům nebo aby poskytovaly vzhled prostoru pomocí perspektivy; pojednává také o umělcových morálních standardech a popisuje vztah malby k filozofii, odkazujíc na různé starověké a moderní autory. Reaguje na mezinárodní, především jihoevropský ideál malby, se kterým se van Hoogstraten setkal během svých cest. Pojednává také o současném projevu nizozemských uměleckých studií. Publikaci napsal jako pokračování knihy Karla van Mandera z počátku 17. století o malbě a malířích Het Schilder-Boeck. Jeden z mnoha žáků van Hoogstratena, Arnold Houbraken, později vydal knihu s názvem The Great Theatre of Dutch Painters (Velké divadlo nizozemských malířů), která obsahovala i životopis jeho učitele. Tato biografie je základem většiny informací, které máme o van Hoogstratenovi dnes.
Van Hoogstraten také skládal sonnety a tragédie. Jsme mu zavázáni za některé ze známých výroků Rembrandta.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Samuel Dirksz van Hoogstraten na anglické Wikipedii.