Sandro Penna | |
---|---|
Narození | 12. června 1906 Perugia |
Úmrtí | 21. ledna 1977 (ve věku 70 let) Řím |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | hřbitov Flaminio |
Povolání | básník a spisovatel |
Ocenění | Cena Bagutta (1977) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sandro Penna (12. června 1906, Perugia, Itálie – 21. ledna 1977, Řím) byl italský básník. Své zářivé poetické miniatury zaznamenával do svého zápisníku při toulkách po celé Itálii, po dlouhou dobu stranou hlavního proudu soudobé literatury.
Narodil se v umbrijské Perugii v rodině obchodníka. Ve třiadvaceti letech, jako diplomovaný účetní, odešel s matkou do Říma, kde se živil jako příležitostný novinář a spisovatel. Vedl svobodný, nespoutaný tulácký život, jehož radosti i melancholie se odrážejí v jeho průzračné, neliterátsky chápané poezii. Jeho koncentrované, snad jen zdánlivě lehce načrtnuté lyrické zlomky připomínají orientální haiku. Nějaký čas žil Penna také v Miláně, kde pracoval v knihovně. Básníkův osobitý talent jako první rozpoznal Umberto Saba: „Stále tě vidím s tvým kufříkem, tvé nové, podivuhodné básně a lehkou (opravdu slabou) neurózu. Ó lehký Penno, ty nevíš jednu věc – nevíš, jak jsem ti záviděl!“ (23. listopadu 1932). Svou první báseň („Život je vzpomenout si na tesklivé probuzení...“), která se zalíbila Sabovi, napsal na okraj novin, když se v noci probudil a nemohl spát. Postupného uznání se dočkal až v 60. letech, poté co na jeho dílo upozornil Pier Paolo Pasolini. Dnes není sporu o tom, že Pennovy verše patří k vrcholům italské poezie 20. století.