saponin | |
---|---|
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 8047-15-2 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Saponiny jsou heteroglykosidické sloučeniny isoprenového původu, které se nacházejí převážně v rostlinách.[2] Jde o sloučeniny, které mají mnoho biologických účinků.[3]
Saponiny se skládají z hydrofilní sacharidové složky a lipofilního aglykonu (saponinogenu) a proto mají vlastnosti povrchově aktivních látek.[4] Aglykony saponinů jsou sloučeniny odvozené buď od triterpenových alkoholů anebo steroidů.[3] Podle toho se dělí na triterpenoidní a steroidní saponiny.
Triterpenoidní saponiny pochází z derivátů triterpenoidů lupeolu, α-amyrinu a β-amyrinu. Nachází se v různých rostlinných čeledích. Nejvíce se nacházejí v kořenové části rostliny.[3] Jeden z nejznámějších triterpenoidních saponinů je sojasaponin Aa, nacházející se v sóji luštinaté (Glycine max, Fabaceae) je zodpovědný za štiplavou svíravou chuť.[3] Sojasaponin Bb se nachází v luštěninách cizrna beraní (Cicer arietinum, Fabaceae) a čočka jedlá (Lens culinaris, Fabaceae). V lékořici lysé (Glycyrrhiza glabra, Fabaceae) je glycyrrhizin, saponin zodpovědný za sladkou chuť lékořice. Zdrojem saponinů je i špenát setý (Spinacia oleracea, Amaranthaceae). K této skupině se řadí i theasaponegol A a B z čajovníku čínského (Camellia sinensis, Theaceae).[3][4] Mydlice lékařská (Saponaria officinalis, Caryophyllaceae), která propůjčila jméno celé skupině saponinů, obsahuje saponariosid A a B.[5]
Triterpenoidní saponiny nenacházejí svůj původ jen v rostlinách, byly objevené už i v tělech živočichů, například u Cercodemas anceps, (Echinodermata), které jsou lidově známé jako mořské okurky.[6] Pro vysoký obsah bioaktivních látek se uvažuje o jejich zařazení do skupiny tzv. funkčních potravin.[7]
Rostlina | Triterpenoidní sapogeniny | Triterpenoidní saponiny |
Sója luštinatá
Glycine max |
sojasapogenin A | sojasaponin Aa |
Fazol obecný
Phaseolus vulgaris |
sojasapogenin B | sojasaponin Bb |
Hrách setý
Pisum sativum |
sojasapogenin B | sojasaponin Bb |
Čočka jedlá
Lens culinaris |
sojasapogenin B | sojasaponin Bb |
Cizrna beraní
Cicer arientinum |
sojasapogenin B | sojasaponin Bb |
Cukrová řepa
Beta vulgaris |
kyselina oleanová | |
Špenát setý
Spinacea oleracea |
kyselina oleanová
hederagenin |
|
Merlík čilský
Chenopodium quinoa |
kyselina fytolakkagenová
kyselina oleanová hederagenin |
|
Quillaia saponia | kyselina gypsogenová
kyselina kvillajová |
|
Tolice vojtěška
Medicago sativa |
tridesmosid kyseliny zahnové
bisdesmosid kyseliny medikagenové |
|
Čajovník čínský
Camellia sinensis |
theasapogenol A
theasapogenol B |
|
Lékořice lysá
Glycyrrhiza glabra |
kyselina glycyrrhetinová | glycyrrhizin |
Mydlice lékařská
Saponaria officinalis |
saponariosid A
saponariosid B |
Mezi steroidní saponiny patří ty, které mají jako aglykony navázané steroidy spirostanol a nebo furostanol.[3] Jsou specifické pro čeleď česnekovité (Alliaceae), se zástupci česnek kuchyňský (Allium sativum) a pór letní (Allium ampeloprasum). Officianalisiny či agarosiny jsou triviálně nazvané steroidní saponiny rostliny chřest lékařský (Asparagus officinalis, Asparaceae), a jako i u jiných saponinů i tyto jsou zodpovědné za jeho hořkou chuť.[3]
Rostlina | Steroidní sapogeniny | Steroidní saponiny |
Česnek kuchyňský
Allium sativum |
odvozené od sitosterolu | |
Cibule kuchyňská
Allium cepa |
kyselina oleanová
β-amyrin gitogenin diosgenin |
|
Pór letní
Allium ameloprasum |
kyselina oleanová
gitogenin |
|
Chřest lékařský
Asparagus officinalis |
officinalisiny
asparagosiny | |
Rod Dioscorea
|
diosgenin
jamogenin |
Mezi účinky saponinů lze zařadit například snížení povrchového napětí. Tento jev vede v roztocích k tvorbě bublin, čehož lze využít například k výrobě šampónů nebo prostředků na mytí nádobí. Dalším účinkem je například jejich štiplavá chuť, která je přítomna například v čajích.[3]
Co se týče biologických funkcí, saponiny působí proti únavě, kardioprotektivně a imunomodulačně. Byly zjištěny i fungicidní účinky, které jsou způsobené napojením saponinů na steroly v membráně buněk hub, což vede ke ztrátě membránové integrity.[8]
U saponinů je také dokázán účinek na vstřebávání cholesterolu, přičemž absorpci ze střeva snižuje. V neposlední řadě saponiny inhibují růst nádorových buněk. In vitro a in vivo studie ukázaly, že steroidní saponiny prokazují jedinečné využití v oblasti protinádorové léčby. Inhibují proliferaci a indukují apoptózu nádorových buněk. Dokáží blokovat buněčný cyklus nádorových buněk nebo jej úplně zastavit. Takovou schopnost prokazuje například diosgenin z rostlin rodu Dioscorea. Negativem těchto látek je ale schopnost tvořit komplexy se železem, zinkem a nebo vápníkem, což vede k nevyužitelnosti těchto iontů v těle. K tomuto stavu však dochází až při vysokých dávkách saponinů.[8][9] [10]
Byla dokázána hemolytická aktivita těchto chemických sloučenin. Při jejich přítomnosti v rostlinných extraktech či drogách dochází k prasknutí membrány červených krvinek z důvodu nezvratného poškození lipidové dvouvrstvy.[11]
Pro své organoleptické vlastnosti, jako je štiplavá chuť, se během kulinární úpravy cíleně saponiny z potravin odstraňují, a nebo se snižuje jejich množství. Toho je možno docílit umytím a namáčením, kdy se částečně vyluhují do vody, proto je dobré takovou vodu už nepoužít na přípravu jídla. Jejich odstranění docílíme oloupáním povrchové vrstvy. Nejlepšího výsledku se však docílí naklíčením a povařením luštěnin. Saponiny z cukrové řepy se odstraní rafinací cukru.[3][4]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saponin na anglické Wikipedii.