Sara Simeoniová | |
---|---|
Osobní informace | |
Narození | 19. dubna 1953 (71 let) Rivoli Veronese |
Stát | Itálie |
Výška | 178 cm |
Hmotnost | 60 kg |
Choť | Erminio Azzaro |
Kariéra | |
Disciplína | skok do výšky |
Účasti na LOH | 4 |
Účasti na MS | 1 |
Účasti na ME | 5 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Atletika na LOH | ||
stříbro | LOH 1976 | skok do výšky |
zlato | LOH 1980 | skok do výšky |
stříbro | LOH 1984 | skok do výšky |
Mistrovství Evropy v atletice | ||
bronz | ME 1974 | skok do výšky |
zlato | ME 1978 | skok do výšky |
bronz | ME 1982 | skok do výšky |
Halové ME v atletice | ||
zlato | HME 1977 | skok do výšky |
zlato | HME 1978 | skok do výšky |
zlato | HME 1980 | skok do výšky |
zlato | HME 1981 | skok do výšky |
Sara Simeoniová (* 19. dubna 1953, Rivoli Veronese, Provincie Verona) je bývalá italská atletka, olympijská vítězka, mistryně Evropy a čtyřnásobná halová mistryně Evropy ve skoku do výšky.
Čtyřikrát reprezentovala na letních olympijských hrách, čtyřikrát se kvalifikovala do finále. Poprvé se zúčastnila olympiády v roce 1972 v Mnichově, kde skončila na 6. místě (185 cm). O čtyři roky později v Montrealu překonala 191 cm, čímž vybojovala stříbrnou medaili. Největší úspěch zaznamenala na LOH 1980 v Moskvě, kde získala zlatou medaili v novém olympijském rekordu 197 cm.[1] Uspěla také na olympiádě v Los Angeles 1984, kde nesla při slavnostním zahájení vlajku Itálie a výkonem rovných dvou metrů vybojovala druhé stříbro. Výše skočila jen Ulrike Meyfarthová ze Západního Německa, která překonala 202 cm.
Bronzovou medaili si odvezla z evropských šampionátů v Římě (1974) a Athén (1982). Nejcennější medaili pak získala v roce 1978, kdy se konalo ME v Praze, na stadionu Evžena Rošického. Těsně před startem šampionátu v italské Brescii vylepšila o jeden cm světový rekord Rosemarie Ackermannové, která poprvé v historii pokořila hranici dvou metrů 26. srpna 1977 v Berlíně.[2] Ve finále ME Simeoniová vlastní světový rekord vyrovnala a výkonem 201 cm vybojovala titul mistryně Evropy před Ackermannovou a Brigitte Holzapfelovou. Rekord italské výškařky překonala na ME v Athénách 8. září 1982 Ulrike Meyfarthová, která vytvořila nový světový rekord hodnotou 202 cm.
Velmi úspěšná byla rovněž i v hale. Sedmkrát se zúčastnila halových ME (Rotterdam 1973 – 9. místo, Göteborg 1974 – 11. místo, Katovice 1975 – 4. místo), přičemž čtyřikrát dokázala vybojovat zlatou medaili. Poprvé na halovém ME 1977 ve španělském San Sebastiánu. 23. února 1978 v Miláně vyrovnala výkonem 195 cm halový světový rekord Rosemarie Ackermannové a v témže městě poté obhájila titul halové mistryně Evropy.[3] Další dva tituly získala v roce 1980 v Sindelfingenu a o rok později v Grenoblu výkonem 197 cm.[4]
Hned pět medailí (dvě zlaté, stříbro, dvě bronzové) dokázala postupně v letech 1973–1981 vybojovat na světových letních univerziádách.[5] Téměř 29 let držela i italský národní rekord (201 cm). Překonala ho až 24. června 2007 v Miláně výškařka Antonietta Di Martinová, která skočila 203 cm.
Atletickou kariéru ukončila po ME ve Stuttgartu v roce 1986.