AL-31 | |
---|---|
AL-31FN | |
Typ | Dvouproudový motor |
Výrobce | NPO Saturn, UMPO, NPC Saljut |
Konstruktér | Archip Ljulka |
Hlavní použití | Suchoj Su-27 Suchoj Su-30 Chengdu J-10 Shenyang J-11 |
Další vývoj | AL-41F1 |
Saturn AL-31 je série dvouproudových motorů, které vznikly v sovětské konstrukční kanceláři Lyulka, nyní NPO Saturn, původně pro přepadový stíhací letoun Suchoj Su-27. V současné době[kdy?] jeho různé deriváty pohání letouny postavené na základě Su-27 (Su-30, Su-33, Su-34, Su-35) a také čínský Chengdu J-10. Jeho velmi pokročilá verze s technologicky novým jádrem splňující již charakteristiky motoru páté generace[zdroj?!] pojmenovaná AL-41F1 pohání prototypy letounu Su-57.
Vývoj motoru AL-31F byl svázán s vývojem a počátkem sériové výroby těžkého stíhacího letounu 4. generace Su-27. Vývoj motoru i letounu od počátku provázely komplikace, motor stejně jako samotný letoun byl několikrát přeprojektován, aby dosahoval výkonů nové americké stíhačky F-15, což si vyžádalo spoustu nových technických řešení. První prototyp motoru z roku 1974 zdaleka nesplňoval na něj kladené požadavky, proto se Archip Ljulka společně s Pavlem Suchojem rozhodli učinit riskantní rozhodnutí o začátku konstrukce nového perspektivního motoru s jednostupňovými turbínami a kompresory o vysokém stupni stlačení. Aby celý projekt splňoval na něj kladené požadavky, muselo dojít také k radikálnímu přepracování samotné konstrukce Su-27. Ještě v roce 1984 bylo šéfkonstruktérem Saturnu B. M. Čepkinem rozhodnuto o kompletním přepracování turbínových lopatek a konečně v roce 1985 bylo motoru umožněno přistoupit ke státním zkouškám. K dokončení celého projektu došlo až po smrti obou slavných konstruktérů, kteří vývoj této stíhačky a jejího motoru započali – Pavla Suchoje (15. září 1975) a Archipa Ljulky (1. června 1984).
Název | Popis | Výrobce | Rok | Tah | Vektorování tahu | Letoun | Status |
---|---|---|---|---|---|---|---|
AL-31F[1][2][3][4] | Základní motor vyvinutý pro pohon stíhačky Su-27 | Saljut, UMPO | 1981 | 27 600 lbf (122,6 kN) | Ne | Suchoj Su-27, Shenyang J-11, Suchoj Su-30MKK, Suchoj Su-30 (Saljut) | Ve službě/výrobě |
AL-31F3 | Vylepšená varianta pro námořní verzi Su-33 | Saturn Ljulka | 28 200 lbf (125,57 kN) | Ne | Suchoj Su-33 | Ve službě/výrobě | |
AL-31FP | Vylepšená varianta pro indický Su-30MKI s vektorováním tahu | Saljut, HAL | 2000 | 27 600 lbf (122,6 kN) | Ano | Suchoj Su-30 MKI, Suchoj Su-30MKM | Ve službě/výrobě |
AL-31FN[5] | Vylepšená varianta pro Chengdu J-10 | Saljut | 2002 | 28 000 lbf (124,5 kN) | Ne | Chengdu J-10 | Ve službě/výrobě |
AL-31FN Serie 3[6] | Vylepšená varianta pro Chengdu J-10B | Saljut | 2013 | 30 200 lbf (134,3 kN) | Ne | Chengdu J-10 | Ve službě/výrobě[7] |
AL-31F M1 (Serie 42)[8] | Vylepšená verze pro ruské letectvo | Saljut | 2007 | 29 800 lbf (132,4 kN) | Ano | Suchoj Su-27SM, Suchoj Su-30, Suchoj Su-34 | Ve službě/výrobě |
AL-31F M2[9] | Vylepšená verze pro Chengdu J-20 | Saljut | 2012 | 32 000 lbf (142,2 kN) | Ne | Chengdu J-20 | Ve službě/výrobě |
AL-37FU | Pokročilý derivát pro Su-37 | UMPO | 32 000 lbf (142,2 kN) | Ano | Suchoj Su-37 | Experimentální derivát pro Su-37 | |
AL-41F-1S (117S)[10] | Pokročilý derivát pro Su-35 | UMPO | 2008 | 31 900 lbf (142 kN) | Ano | Suchoj Su-35 | Ve službě/výrobě |
AL-41F1 (117) | Pokročilý derivát pro Suchoj Su-57 | UMPO | 2010 | 33 000 lbf (147 kN) | Ano | Suchoj Su-57 | Ve službě/výrobě |
Data: Gordon,[11] Rosoboronexport,[12] United Engine Corporation[13]