Schichau-Werke | |
---|---|
Logo | |
Základní údaje | |
Právní forma | GmbH |
Datum založení | 4. října 1837 |
Datum zániku | leden 1945 |
Zakladatel | Ferdinand Schichau |
Adresa sídla | Elbląg, Polsko |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | strojírenství, loďařství, Výroba lokomotiv, slévárenství, stavba lodí a plavidel, výroba železničních lokomotiv a vozového parku, výroba motorů a turbín, kromě motorů pro letadla, automobily a motocykly a vehicle construction |
Produkty | U 431, U-432, U 433, U 434 a U-435 |
Majitelé | Ferdinand Schichau Carl H. Ziese Carl Fridolf Carlson |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Schichau-Werke byla německá loděnice se sídlem v Elbingu. Pobočky měla i v dalších městech. Založena byla roku 1837 jako továrna na lisy a zemědělské stroje. Od roku 1854 stavěla i lodě a roku 1860 dodala svou první lokomotivu. Stavěla civilní a vojenská plavidla, věnovala se i výrobě lokomotiv a dalších produktů. Německému císařskému námořnictvu dodala osm bitevních lodí a několik křižníků. Kromě toho byla významným stavitelem torpédoborců. Pro nástupnickou německou Kriegsmarine stavěla loděnice například torpédovky a ponorky. Lokomotiv vyrobila více než 4300 kusů. Loděnice zanikla v roce 1945, neboť po druhé světové válce se její závody ocitly na území Sovětského svazu a Polska.
Společnost F. Schichau GmbH vznikla roku 1837 jako továrna na lisy a zemědělské stroje. Jejím zakladatelem byl Ferdinand Schichau. Roku 1854 společnost otevřela loděnici v Elbingu a roku 1860 dodala první lokomotivu.[1] Od roku 1877 se společnost úspěšně věnovala stavbě torpédových člunů a později též torpédoborců pro německé námořnictvo a na export. Roku 1889 společnost postavila malý dok pro údržbu a opravy plavidel v Pilavě. Protože loděnice v Elbingu byla omezena svou polohou na řece Elbing, bez přímého přístupu k moři, roku 1892 společnost otevřela loděnici pro stavbu velkých plavidel v Danzigu. Tam mohla stavět i bitevní a zaoceánské lodě. Roku 1929 byla společnost ve finančních problémech odkoupena německou vládou. Roku 1930 se její součástí stala malá loděnice a vagonka Union Giesserei v Královci.[2]
V letech 1941–1945 nesla loděnice nový název F. Schichau AG.[2] Za druhé světové války byly Schichau-Werke významným dodavatelem ponorek. Celkem jich v letech 1941–1945 dokončila 94 kusů, z toho 64 typu VIIC a třicet typu XXI. Dalších 192 zůstalo nedokončeno, nebo byla stavba zrušena před založením kýlu.[3] Poslední lokomotivy společnost dodala v lednu 1945. Celkem jich za dobu své existence vyrobila více než 4300.[1] Během války Schichau-Werke využívaly práce vězňů z koncentračního tábora Stutthof.[4]
Po druhé světové válce bylo území, na kterém loděnice působila, rozděleno mezi Sovětský svaz a Polsko. Závod v Elblągu nahradil polský podnik Zakłady Mechaniczne Zamech a loděnice v Gdaňsku se stala součástí polského závodu Stocznia Gdańska.[2] Kromě stavby lodí se továrna zabývala také stavbou vagonů, kotlů a tanků.[1] Loděnici v Královci nahradila sovětská loděnice Jantar. Část vedení a zaměstnanců založila nový podnik F. Schichau AG v Bremerhavenu.[2]