Sebastian Haffner | |
---|---|
Sebastian Haffner (20. ledna 2019) | |
Rodné jméno | Raimund Werner Martin Pretzel |
Narození | 27. prosince 1907 Moabit |
Úmrtí | 2. ledna 1999 (ve věku 91 let) Berlín |
Místo pohřbení | Hřbitov Lichterfelde |
Pseudonym | Sebastian Haffner |
Povolání | novinář, historik, televizní moderátor, právník, publicista a scenárista |
Alma mater | Schillerovo gymnázium v Berlín-Lichterfelde (od 1924) Humboldtova univerzita |
Témata | dějiny, publicistika a žurnalistika |
Významná díla | The Meaning of Hitler |
Ocenění | Cena Heinricha Heineho (1978) Cena Johanna Heinricha Mercka (1980) Literární cena Friedricha Schiedela (1983) Cena Jewish Quarterly-Wingate (2003) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo |
Děti | Oliver Pretzel[1] Sarah Haffnerová[1] |
Rodiče | Carl Pretzel |
Příbuzní | Kurt Hirsch (švagr) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sebastian Haffner (27. prosince 1907, Berlín – 2. ledna 1999, tamtéž) byl německý právník, novinář a spisovatel, který se proslavil knihami o německé historii a o své vlastní zkušenosti s nacistickým režimem. Před ním v roce 1938 emigroval do Velké Británie, kde působil jako novinář, podobně jako po návratu do Německa roku 1954. Nejznámější z jeho knih je "Německá revoluce 1918-1919" a posmrtně vydaný "Příběh jednoho Němce".
Narodil se jako Raimund Pretzel do rodiny uznávaného pedagoga, ředitele škol a úředníka na pruském ministerstvu školství, jeho starší bratr byl germanista Ulrich Pretzel (1898-1981). Po základní škole navštěvoval klasické gymnázium ve čtvrti Konigstadt, kde měl mnoho nadaných židovských spolužáků, a když byl jeho otec přeložen do čtvrti Lichterfelde, přišel do třídy, kde bylo hodně dětí důstojníků, kteří odmítali jak nacismus, tak také republiku. Později vzpomínal, jak tyto dvě školy formovaly jeho život mezi politickou levicí a pravicí. Po maturitě vystudoval práva na pozdější Humboldtově univerzitě a připravoval se na soudní kariéru. Přitom už mohl pozorovat, jak mladí nacisté politicky terorizují ctihodné soudce, kteří se neodvážili bránit, aby nepřišli o penzi.
Proto se Haffner stále víc věnoval publicistice a psaní nepolitických textů, fejetonů do novin a módních časopisů. Nicméně jako soudní čekatel musel absolvovat dvouměsíční školení v táboře v Jüterbogu, asi 60 km od Berlína, kde se účastníci museli věnovat bojovým sportům, práci na stavbě a životu v kolektivu „kamarádů“. Naopak právnické studium bylo zakázáno a pokud si studenti přivezli odborné knihy, museli je odevzdat. Podobným školením prošly desetitisíce mladých juristů, kteří nebyli nacisté, a přesto poslušně ohýbali hřbety.
Klíčovou zkušenost popisuje Haffner ve svých vzpomínkách. Oddíl studentů z tábora v Jüterbogu pochoduje se zpěvem ulicemi města a lidé se před ním - a tedy i před Haffnerem - schovávají do domů. Tak si uvědomil, že každý, kdo v Hitlerově Německu žije, chtě nechtě pracuje pro jeho režim, a rozhodl se emigrovat. Roku 1934 ještě mohl strávit pár měsíců v Paříži, kde se také seznámil se svou budoucí ženou, a v roce 1938 se stal korespondentem německých novin v Británii. Získat politický azyl bylo ovšem velmi obtížné, i když Haffnerova žena byla v Německu pronásledována jako Židovka.
Už ve 30. letech začal Haffner psát své vzpomínky, ale jako první vydal spíš informační knihu „Německo – Jekyll a Hyde“ (podle slavné povídky R. L. Stevensona) a aby neohrozil příbuzné v Německu, zvolil pseudonym Sebastian podle J. S. Bacha a Haffner podle Mozartovy symfonie. Kniha představovala britskému čtenáři německou společnost, kterou podle Haffnera tvořilo 20 % nacistů, 40 % loajálních a 35 % neloajálních občanů a konečně 5 % opozice. Kniha měla velký úspěch a Winston Churchill ji uložil jako povinnou četbu svým ministrům.
Za války redigoval Die Zeitung, britský časopis pro Němce, později se stal redaktorem Observeru, jehož německým korespondentem se od roku 1954 stal. Vydal několik historických knih o německých dějinách 19. a 20. století, psal pravidelné fejetony a měl svoji pravidelnou relaci v berlínské televizi. Obdržel několik literárních cen a počátkem 90. let se stáhl do soukromí.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastian Haffner na německé Wikipedii.