Seborga
| Seborga | |
|---|---|
 | |
.svg) znak .svg) vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°49′34″ s. š., 7°41′38″ v. d. |
| Nadmořská výška | 500 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Itálie |
  Seborga | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 4,9 km² |
| Počet obyvatel | 276 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 56,7 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0184 |
| PSČ | 18012 |
| Označení vozidel | IM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Seborga je italské městečko se 316 obyvateli (sčítání z roku 2008) ležící v provincii Imperia v regionu Ligurie, asi 7 km západně od města San Remo. Zdrojem příjmů pro lokální ekonomiky je kromě pěstování květin a oliv feudální státeček, který vyhlásili místní obyvatelé.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Seborga je starobylé sídlo, podle jedné legendy zde byl ve středověku ukryt Svatý grál. V roce 954 věnoval Seborgu hrabě z Ventimiglia benediktinům a v roce 1079 bylo opatství povýšeno na knížectví v rámci Svaté říše římské. Od roku 1630 razilo vlastní měnu. V lednu 1729 zakoupila panství od řádu savojská dynastie a v důsledku toho se stalo v roce 1861 součástí sjednocené Itálie. Transakce však byla natolik nevýznamná, že se ji ani nikdo neobtěžoval zaknihovat. Proto v roce 1963 vyhlásil místní květinář Giorgio Carbone anexi Seborgy za neplatnou a jmenoval se knížetem nezávislého státu. V dubnu 1995 se konalo referendum, v němž se 304 z 308 oprávněných voličů vyslovilo pro samostatnost Knížectví Seborga. Giorgio Carbone zemřel v roce 2009 a jeho nástupcem byl zvolen Marcello Menegatto.[2]
Status knížectví
[editovat | editovat zdroj]
Seborga má rozlohu 15 čtverečních kilometrů, kromě obyvatel obce je jeho státními příslušníky asi 2000 sympatizantů po celém světě. Stát je volební monarchií, má vlastní znak (bílý kříž v modrém poli, vycházející ze symbolu benediktinů) a vlajku, hymnu, ústavu i mezinárodní poznávací značku aut. Státní heslo zní latinsky Sub Umbra Sede – Sedím ve stínu (rozuměno pod ochranou církve). Státním svátkem je 20. srpen, den svatého Bernarda, patrona místního kostela. V seborských obchodech je možno platit kromě eura také místní měnou zvanou luigino – s dolarovým kursem 1:6 nejcennější měnou světa. Knížectví vydává také poštovní známky, ty ale filatelisté označují za bezcenné (tzv. Popelky – Cinderellas), protože neslouží skutečnému poštovnímu styku. Seborská armáda má jediného vojáka, takže je nejmenším ozbrojeným sborem světa.
Vyhlášení seborské samostatnosti nemělo ve skutečném světě žádné právní důsledky.[zdroj?!] Seboržané nadále dodržují italské zákony, platí italské daně, účastní se italských voleb. Italské úřady nijak nezakročily proti vyvěšování seborských vlajek a podobně, za legitimního představitele Seborgy však považují voleného starostu Franca Fogliariniho, který se od knížectví distancuje.[3] Republika Burkina Faso sice Seborgu oficiálně uznala a navázala s ní diplomatické styky, to ale nebere nikdo[zdroj?!] vážně a Seborga je tak mezinárodním společenstvím řazena[zdroj?!] mezi takzvané mikronárody, tedy imaginární soukromé státečky.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Seborga na Wikimedia Commons - Oficiální stránky knížectví
- Seborské noviny
- Český článek o Seborze
- Stránky obecní rady
