Sedm dní k řece Rýn
Sedm dní k řece Rýn (rusky Семь дней до реки Рейн, Sem' dněj do rjeki Rjejn) bylo přísně tajné vojenské simulační cvičení Varšavské smlouvy vyvíjené minimálně od roku 1964.[1][2] Představovalo vizi sovětského bloku o sedmidenní jaderné válce mezi vojsky NATO a Varšavské smlouvy.[3][4][5]
Historické souvislosti
[editovat | editovat zdroj]V československých ani polských válečných plánech z počátku 50. let nejsou jaderné zbraně ani sovětské jednotky vůbec zmíněny. Plány počítaly víceméně pouze s odražením útoku. Případný protiútok by podle československého plánu končil po pěti dnech nedaleko za hranicemi na řekách Nába a Dunaj. Kromě toho pravděpodobnost útoku byla hodnocena jako velmi nízká. [6]
Použití jaderných zbraní se poprvé objevuje v československém plánu schváleném v roce 1956. Preventivní útok s použitím jaderných zbraní s cílem „rozbít soustřeďované síly nepřítele, který se chystá napadnout naše území“ se však měl zatavit u Norimberka. Z československých plánů nelze vyčíst, zda sovětské velení uvažovalo o pokračování útoku dále na západ. Nebezpečí napadení bylo vnímáno jako pravděpodobnější teprve koncem 50. let.[6]
Plány masivního pozemního útoku s použitím jaderných zbraní s cílem bleskové obsadit celé Německo, Benelux a část Francie se poprvé objevily v roce 1961 v rámci válečné simulace Burja (Bouře). Československý válečný plán z roku 1964 pak konkretizoval, že za použití 131 jaderných náloží má Československý front během 7 až 8 dní dosáhnout jihovýchodní Francie.[6]
Odtajnění
[editovat | editovat zdroj]Tento možný scénář třetí světové války zveřejnil polský ministr obrany Radosław Sikorski po vítězství strany Právo a spravedlnost v polských volbách v roce 2005 spolu s tisíci dokumenty Varšavské smlouvy s cílem „odříznout se od komunistické minulosti země“ a „poučit polskou veřejnost o starém režimu.“ [3][5][7] Sikorski uvedl, že dokumenty spojené s bývalým režimem budou odtajněny a zveřejněny prostřednictvím Ústavu národní paměti v následujícím roce.[3][7]
Zveřejněné dokumenty obsahovaly mimo jiné informace o "Operaci Dunaj", invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.[3][5]
Česká republika[8] a Maďarsko[9] odtajnily obdobné dokumenty již v 90. letech. Některé materiály v tomto období odtajnilo i Polsko.[10][11]
V roce 2000 byl zveřejněn v českém tisku dokument z roku 1964, který popisoval plán působení československé armády v rámci společného útoku armád Varšavské smlouvy.[1][2] Již tento plán počítá s použitím více než stovky jaderných zbraní jen v rámci cílů československé armády. Naproti tomu srovnatelný polský dokument z roku 1951 je čistě obranný a jaderné zbraně vůbec nezmiňuje.
Úvodní jaderný útok NATO
[editovat | editovat zdroj]Scénář války předpokládal, že NATO v přípravě na obsazení východního Německa zahájí jaderný útok na polská města v oblasti údolí řeky Visly a následně na a československá města. Útok měl zabránil velitelům Varšavské smlouvy poslat posily na obranu východního Německa. Plán počítal s tím, že v první fázi zemřou až dva miliony polských civilistů a polské vojsko bude zcela zničeno.[12][13][3][5][7]
Vojenská strategie NATO přitom vůbec nepočítala s útokem, ale pouze s obranou vlastního území, případně s útoky na vojenské objekty s cílem znemožnit nepříteli pokračování ve válce. Do počátku 60. let byla oficiální strategií NATO tzv. masivní odveta, tj. hromadné nasazení jaderných zbraní v reakci na jakýkoli útok ze strany komunistického bloku. Počátkem 60. let byla přijata strategie pružné odvety, kdy jaderné zbraně měly být použity pouze v reakci na jaderný útok, zatímco konvenční útok měl být odražen pouze konvenčními prostředky.[1]
Jaderná odpověď Varšavské smlouvy
[editovat | editovat zdroj]Sovětský jaderný protiútok by směřoval proti Západnímu Německu, Belgii, Nizozemsku, Dánsku a severní Itálii.[12][13][3][5]
Jaderný protiútok nezahrnoval Francii a Spojené království, pravděpodobně proto, že vlastnily jaderné zbraně a panovala obava z odvetného útoku.[12][13][3][5][8][14] Francie kromě toho nebyla součástí integrovaných struktur NATO.[3][5]
Některé cíle v Británii, jako letiště Fylingdales, Mildenhall a Lakenheath, měly být napadeny konvenčním způsobem, přestože jaderný úder by byl mnohem účinnější. Sovětské velení se domnívalo, že z těchto letišť by startovaly stíhací bombardéry USAF, především F-111 Aardvark s dlouhým doletem.[3][5]
Známé cíle
[editovat | editovat zdroj]Sověti plánovali během konfliktu použít asi 7,5 megatuny jaderných zbraní.[9] Rakouské hlavní město Vídeň měly zasáhnout dvě 500kilotunové pumy.[9] Několik vojenských základen v Itálii a města Vicenza, Verona, Padova měly být zasaženy jednotlivými 500kilotunovými bombami.[9] Maďarská lidová armáda měla obsadit Vídeň.[8]
Stuttgart, Mnichov a Norimberk v západním Německu měly být zničeny jadernými zbraněmi a poté obsazeny armádami Československa a Maďarska.[8]
V Dánsku byly prvními jadernými cíli Roskilde - velké město blízko Kodaně - a Esbjerg kvůli velkému přístavu, kudy by mohly proudit posily NATO. Pokud by po dvou počátečních úderech došlo k odporu Dánska, byly by bombardovány další cíle.[15]
Navazující plány
[editovat | editovat zdroj]Sovětský svaz plánoval do devátého dne dosáhnout Lyonu a zastavit se až u Pyrenejí.[8] Československo už tehdy považovalo plán za příliš optimistický a někteří dnešní západní vojenští experti se domnívají, že takový cíl byl nereálný nebo dokonce nedosažitelný.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Seven Days to the River Rhine na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c LUŇÁK, Petr. Za devět dnů jsme v Lyonu. Plán použití Československé armády v případě války z roku 1964. S. 403–419. Soudobé dějiny / CJCH [online]. Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2000-09-01 [cit. 2024-10-22]. Roč. 7, čís. 3, s. 403–419. Dostupné online. ISSN 2336-3142, 2695-0952 1210-7050, 2336-3142, 2695-0952.
- ↑ a b MINAŘÍK, Pavel. Plán použití Československé lidové armády v době války – Československá armáda. Československá armáda [online]. Československá armáda, 2003-07-11 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Poland reveals Warsaw Pact war plans. css.ethz.ch [online]. [cit. 2024-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
- ↑ WATT, Nicholas. Poland risks Russia's wrath with Soviet nuclear attack map. The Guardian. 2005-11-26. Dostupné online [cit. 2024-10-22]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h World War Three seen through Soviet eyes. The Telegraph [online]. 2005-11-26 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c LUŇÁK, Petr. Strategie Varšavské smlouvy (1955-1968). mzv.gov.cz [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2012-01-13 [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c Poland Opens Secret Warsaw Pact Files. Radio Free Europe/Radio Liberty. 2008-04-08. Dostupné online [cit. 2024-10-22]. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Soviet plan for WW3 nuclear attack unearthed. The Telegraph [online]. 2007-09-20 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Vienna was top of Soviet nuclear targets list. The Telegraph [online]. 2001-12-01 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Warsaw Pact War Plans [online]. globalsecurity.org [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ LUNAK, Petr. Reassessing the Cold War alliances [online]. [cit. 2024-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ a b c HÁJEK, Martin. Jak mohla vypadat třetí světová? Rusko mělo plán jaderné války s NATO. EuroZprávy.cz [online]. INCORP, 2017-12-08 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c EBRAHIMI, Arian. Sedm dní k řece Rýn: Sovětský plán na ovládnutí západní Evropy měl poslat československé vojáky skrz radioaktivní pustinu – G.cz. G.cz [online]. Extra Online Media, 2020-07-19 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Moscow's blueprint resembles thriller's plot. www.telegraph.co.uk [online]. Daily Telegraph, 2005-11-26 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Atomplaner mod Danmark under Den Kolde Krig. Jyllands-Posten [online]. 2003-01-18 [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (dánsky)