Sedmispáči z Efezu

Svatí; Sedmispáči z Efezu
	Sedmispáči v Menologiu císaře Basileia II., kolem r.1000
mučedníci
Narození	kolem 250; Efez
Úmrtí	27. června nebo 12. září; Efez, Turecko
Svátek	27. června nebo 12. září
Uctíván církvemi	Katolictví, Pravoslaví, Východní pravoslavné církve
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sedmispáči z Efezu, také Sedm spáčů z Efezu, Sedm mučedníků z Efezu nebo Sedm dětí z Efezu^[1] je označení pro sedm legendárních řeckých chlapců, kteří uprchli před pronásledováním do jeskyně, ale východ z jeskyně byl zatarasen, takže uvnitř zůstali spát na stovky let nebo navždy.

Legenda

Legenda má nejméně dvě verze. Podle křesťanské šlo o křesťany, syny předních řeckých rodin z Efezu, dvorských služebníků. Při návštěvě římského císaře Decia v Efezu museli všichni obyvatelé přijít obětovat římským bohům. Sedm chlapců odmítlo zradit svou křesťanskou víru a prchlo do jeskyně na hoře Celion. Dlouho se skrývali a jeden z nich (nebo jejich sluha jménem Malchus) v převleku za žebráka jim do města chodil s mošnou pro chleba. Když byl úkryt vyzrazen, dal císař Decius zavalit vchod balvanem, nebo podle jiné varianty zazdít. Spáči zůstali v jeskyni 160 až 372 let, než se probudili, nebo tam zemřeli jako mučedníci a došlo k jejich vzkříšení. Nejčastěji se uvádí setkání vzkříšených sedmispáčů s východořímským císařem Theodosiem II.

Předpokládá se, že námět příběhu je předkřesťanský a byl rozšířen v různých zemích světa.

V islámských textech se také píše o spáčích, nejdříve ve 12. súře Koránu. Pro literární zpracování Johann Wolfgang Goethe v knize Západovýchodní díván použil islámskou verzi příběhu. Křesťanští historikové a legendisté referovali o příběhu v 6.–13. století. Rozcházejí se v počtu i ve jménech sedmispáčů.

Jména sedmispáčů podle autorů
Pramen	rok	počet spáčů	jména
Jakub ze Sarugu	~ 500	8	Jamblichus (+ sedm druhů)
Theodosiusː De situ terrae sanctae	~ 530	7 + 1 pes	Achilledes, Diomedes, Eugenius, Stephanus, Probatius, Sabbatius, Quiriacus
Řehoř z Tours	~ 560–590	7	Maximilianus, Malchus, Martinianus, Constantinus, Dionysius, Johannes, Serapion
Dionysius I. Antiochijský	~ 750–770	8	Maximilianus, Jamblicha, Martelus, Dionysius, Johannes, Serapion, Exustadianus
Jakub z Voragine: Legenda aurea	~ 1270	7	Maximian, Malchus, Marcianus, Dionysius, Johannes, Serapion, Constantin

Úcta

Svátek a míra úcty k těmto mučedníkům se v různých zemích liší. V římskokatolických martyrologiích je svátek zapsán na 27. června, v bavorské diecézi Řezno se svátek slaví 12. září, v diecézích Aquileia, Salzburg a Pasov nebo 13. září. V ortodoxních církvích je svátkem 23. říjen a v Orientu 22. říjen.

Kostely zasvěcené sedmispáčům jsou vzácnéː

Rotthof (místní část Ruhstorfu an der Rott), dolní Bavorsko
Sept-Saints u Vieux-Marché, Bretaň; francouzský islamista Louis Massignon inicioval společné poutě křesťanů a muslimů do Sept-Saints.

Odkazy

Reference

↑ Lexikon der christlichen Ikonographie 8, 1994, s. 343

Literatura

Lexikon der christlichen Ikonographie 8, Ikonographie der heiligen (Me-Z), Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Rom-Freiburg-Basel-Wien 1994, s. 344-348.

Související články

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sedmispáči z Efezu na Wikimedia Commons

[1] Lexikon der christlichen Ikonographie 8, 1994, s. 343

[1]