Selenid sodný

Selenid sodný
Obecné
Systematický názevSelenid sodný
Anglický názevSodium selenide
sodium(I) selenide
Německý názevNatriumselenid
Sumární vzorecNa2Se
Vzhledamorfní pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1313-85-5
Vlastnosti
Molární hmotnost124,94 g/mol
Teplota tání>875 °C (>1 148,15 K
Hustota2,620 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděreaguje
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[2]
Nebezpečí[2]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Selenid sodný je anorganická sloučenina se vzorcem Na2Se.

Příprava

[editovat | editovat zdroj]

Selenid sodný se připravuje reakcí selenu se sodíkem rozpuštěným v amoniaku[3]:

2 Na + Se → Na2Se

Stejně jako ostatní chalkogenidy alkalických kovů je Na2Se vysoce citlivý na vodu a podstupuje hydrolýzu, při níž vzniká směs hydrogenselenidu a hydroxidu. K této hydrolýze dojde z důvodu silné zásaditosti iontu Se2−:

Na2Se + H2O → NaHSe + NaOH

Podobně se Na2Se oxiduje na polyselenidy.

Selenid sodný reaguje s kyselinami za vzniku jedovatého plynu selanu, druhým produktem je sodná sůl příslušné kyseliny, např.:

Na2Se + 2 HCl → H2Se + 2 NaCl

Tato sloučenina reaguje s elektrofily za vzniku různých sloučenin selenu. S halogenderiváty alkanů se získá velké množství organických sloučenin selenu:

Na2Se + 2 RBr → R2Se + 2 NaBr

organocínové a organokřemíkové halogenidy reagují s Na2Se podobně při vzniku odpovídajících derivátů:

Na2Se + 2 Me3ECl → (Me3E)2Se + 2 NaCl (E= Si, Ge, Sn)

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Selenid sodný by se měl skladovat a mělo by se s ním manipulovat za nepřístupu vlhkosti a vzduchu.

Podobné sloučeniny

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sodium selenide na anglické Wikipedii.

  1. CRC Handbook of Chemistry and Physics. Redakce David R. Lide. 90th. vyd. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9781420090840. 
  2. a b Sodium selenide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 421.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]