Seleukia

Italská rekonstrukce plánu měst Seleukia a Ktésifón
Seleukia na Peutingerově mapě ze 4. století n. l.

Seleukia (starořecky Σελεύκεια tj. Seleukéia, také Seleukia nad Tigridem) bylo významné starověké město v Mezopotámii, na území dnešního Iráku, v oblasti Bagdádu.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Město na ploše 5,5 km² založil kolem roku 305 před naším letopočtem makedonský voják a první imperátor Seleukovské říše Seleukos I. Níkátor. Podle starověkých textů žilo v Seleukii nad Tigridem 600 000 obyvatel a byla patrně větší než Antiochie nad Orontem. [1]Město okupovalo a vypálilo je římské vojsko císaře Trajána od roku 116 n. l. po dobytí Mezopotámie roku 117 je vypálilo. Následující rok je císař Hadrián postoupil Parthům a poté bylo přestavěno v parthském stylu. Roku 165 n. l. je zničil Lucius Verus, resp. jeho generál Avidius Cassius, stejně jako protilehlý Ktésifón.

O více než šedesát let později postavil perský císař Ardašír I. založil za řekou nové město Veh-Ardašír, o kterém se dlouho věřilo, že se nachází v Seleukii, ale italský archeologický výzkum ukázal nové stavby, oddělené od Seleucie i Ktésifónu.

Křesťanské církve působily v Mezopotámii od 1. století a ve 3. nebo 4. století se Seleukia stala jejich důležitým centrem.

Po Tolerančním ediktu sasanského perského krále Jazdegerda I., který dočasně ukončil 70leté pronásledování křesťanů, se zbývající křesťané zavázali církev reorganizovat a posílit. Rada Seleukia-Ktésifon se sešla při synodu v roce 410 za předsednictví zdejšího biskupa Mar Izáka. Nejdůležitějším rozhodnutím bylo prohlášení biskupa ze Seleukie-Ktésifonu za primase východní církve a udělení titulu katolík. Synod také potvrdil závěry Nikájského koncilu a schválil Nikájské vyznání víry.

Ke konci vlády Jazdegerda I. byli křesťané v roce 420 znovu pronásledováni. Biskup Dadyeš v roce 421 trpěl během pronásledování a byl uvězněn, po propuštění, rezignoval a opustil Seleukii, sásánovská monarchie přijala perské křesťany, že nejsou ovlivněni římským nepřítelem.

Památky

[editovat | editovat zdroj]

Jeho stavby a další umělecké památky, odhalené archeologickými výzkumy, se řadí k řeckému, partskému a sásánovskému umění.

Město bylo znovu objeveno a prozkoumáno archeologickými výzkumy z let 1927–1932, 1936–1937, 1964–1968, 1985–1989, které vedli archeologové Leroy Waterman, Clark Hopkins, Antonio Invernizzi a Giorgio Gullini.

  • Hérakles z parthského období, 1–2 stol. n. l.
    Hérakles z parthského období, 1–2 stol. n. l.
  • Horní část bronzové sochy Hérakla z Mesene.
    Horní část bronzové sochy Hérakla z Mesene.
  • Dolní část bronzové sochy Hérakla zobrazující stehna. Pravé stehno má nápis v řečtině, levé stehno nápis v parthštině
    Dolní část bronzové sochy Hérakla zobrazující stehna. Pravé stehno má nápis v řečtině, levé stehno nápis v parthštině
  • Nahá žena, 3–2. stol. př. n. l., Irácké muzeum
    Nahá žena, 3–2. stol. př. n. l., Irácké muzeum

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Seleucia. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 1240608310. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Kolektiv autorů pod vedením Ludvíka Svobody, Encyklopedie antiky. Academia Praha 1973, s. 312

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.