Semjon Byčkov

Semjon Byčkov
Narození30. listopadu 1952 (72 let)
Leningrad (dnes Petrohrad), Rusko
ZeměSovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Alma materMannes College The New School for Music
Petrohradská konzervatoř
Glinka Choir School
Povolánídirigent
Manžel(ka)Marielle Labèque
PříbuzníJakov Kreizberg (sourozenec)
OceněníVelcí přistěhovalci (2010)
International Opera Awards (2015)
Webová stránkawww.semyonbychkov.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semjon Majevič Byčkov (rusky Семён Маевич Бычков, anglicky Semyon Mayevich Bychkov, * 30. listopadu 1952 Leningrad) je americký dirigent a hudební pedagog ruského původu, narozený v Sovětském svazu. V roce 1974 emigroval do Rakouska a přes Itálii odjel do Spojených států, kde roku 1983 získal americké občanství.

Od sezóny 2018/2019 je šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie, s úvazkem do roku 2028. Mezi lety 1985–1989 působil jako hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra a v období 1997–2010 pak řídil z pozice šéfdirigenta Symfonický orchestr WDR v Kolíně nad Rýnem.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad), tehdejším Sovětském svazu, do židovské rodiny. Jeho bratr Jakov Kreizberg (1959–2011) byl také americko-ruský dirigent. Jejich prapraděd působil jako dirigent Oděského národního akademického divadla opery a baletu. Semjon Byčkov studoval deset let na hudebně zaměřené sborové škole Michaila S. Glinky, ve třídě u pedagoga dirigování Poltavceva a učitelky hry na klavír Kurnavinové. Po ukončení studia pokračoval na leningradské Konzervatoři N. A. Rimského-Korsakova ve třídě profesora Ilji Musina. První dirigentskou zkušenost učinil během studií v devatenácti letech.[1]

Při studiu konzervatoře hrál také volejbal za Dynamo Leningrad.[1] Roku 1973 vyhrál Rachmaninovu dirigentskou soutěž, ovšem úřady mu po jeho žádosti o výjezdní víza zakázaly uplatnit cenu pro vítěze – příležitost dirigovat Leningradskou filharmonii.[2] Jeho rodina negativně snášela antisemitský přístup státu,[1] a tak se Byčkov v důsledku svých kritických postojů vůči sovětskému komunistickému režimu rozhodl v roce 1974 zemi opustit, se stodolarovým obnosem. Odcestoval tak do Vídně.[2]

Studia a kariéra ve Spojených státech

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1975,[1] ve věku dvaceti dvou let, opustil Vídeň a v emigraci pokračoval přes Itálii do Spojených států amerických.[2] Následně absolvoval newyorskou konzervatoř Mannes School of Music na Upper West Side, jednu ze součástí univerzity The New School. V univerzitním ansámblu Mannes College Orchestra se ujal role dirigenta.[1]

V letech 1980–1985 pracoval jako hudební ředitel lokálního tělesa Grand Rapids Symphony v michiganském Grand Rapids a zároveň působil na pozici hlavního hostujícího dirigenta Buffalo Philharmonic Orchestra. Americký debut za dirigentským pultem učinil v newyorské městské opeře New York City Opera, kde 30. září 1981 řídil Bizetovu Carmen.[3] Celkem odehrál šest představení.

V roce 1985 se stal hudebním ředitelem Buffalské filharmonie a na této pozici setrval další čtyři roky. Americké občanství přijal 4. července 1983.[4] Působení na buffalské scéně mu přineslo mezinárodní ohlas. V roce 1986, kdy obdržel pozvání k dirigování Newyorské filharmonie, Berlínských filharmoniků a amsterdamského Královského orchestru Concertgebouw, podepsal desetiletou nahrávací smlouvu s vydavatelstvím Philips Classics Records. První vydanou deskou se pro něj stala Šostakovičova Symfonie č. 5, op. 47 ve spolupráci s Berlínskými filharmoniky.[4][5] V newyorské Metropolitní opeře nastudoval opery Boris Godunov (2004) a Othello (2007, 2012).

Evropská dráha

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1989–1998 působil na pozici hudebního ředitele pařížského tělesa Orchestre de Paris, založeného v roce 1967. Roku 1990 se stal hlavním hostujícím dirigentem Petrohradské filharmonie, o dva roky později byl do stejné funkce jmenován na florentském hudebním festivalu Maggio Musicale Fiorentino, v roce 1997 pak přijal místo šéfdirigenta kolínského Symfonického orchestru WDR a v další sezóně šéfderigenta drážďanské Semperovy opery.[6] V Kolíně nad Rýnem setrval do roku 2010 a během německého angažmá nahrál Brahmsovy stěžejní Symfonie č. 1–4, Šostakovičovy Symfonie č. 4, 7, 8, 10 a 11, Mahlerovu Symfonii č. 3, Rachmaninovy Zvony a Tři symfonické tance, Straussův Život hrdinův a Alpskou symfonii, Verdiho Requiem, stejně jako Straussovy opery Elektra, Daphne a Wagnerova Lohengrina, jenž se stal nejlepší nahrávkou roku 2010 v hodnocení časopisu BBC Music Magazine.[7][8]

V sezóně 2003 debutoval na londýnské scéně Royal Opera House v Covent Garden nastudováním opery Richarda Strausse Elektra.[9] Téhož roku zde navíc dirigoval Musorgského dílo Boris Godunov. V Covent Garden postupně řídil operní díla Piková dáma (2006), Lohengrin (2009), Don Carlos (2009), Tannhäuser (2010),[10] Bohéma (2012) a Žena beze stínu (2014). Na prknech milánské Scaly realizoval Toscu (1996) a Elektru (2007), v Turínu pak řídil Dona Carlose (2006). Během festivalu Maggio Musicale Fiorentino uvedl vítěznou produkci Janáčkovy opery Její pastorkyňa (1993), Schubertovu jedinou operu Fierrabras (1995) a Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu (1997). V Pařížské národní opeře se poprvé představil uvedením Verdiho Maškarního plesu (2007) a za dirigentský pult se vrátil Tristanem a Isoldou (2009). Ve Vídni doprovodil představení Elektry (2000), Tristana a Isoldy (2001), Daphne (2003) a Lohengrina (2005). Konečně na letním Salcburském festivalu se podílel na realizaci Růžového kavalíra od Richarda Strausse (2004).[8]

Roku 2012 Byčkov vystoupil k 60. životnímu jubileu s Vídeňskými filharmoniky na koncertech ve Vídni a Tel Avivu. Ve stejném roce pak přijal nově zřízenou dirigentskou pozici u Symfonického orchestru BBC, s nímž se opakovaně objevil na festivalu BBC Proms.[11]

Na londýnské konzervatoři Royal Academy of Music drží učitelské křeslo Otty Klemperera pro výuku dirigování. V roce 2015 získal ocenění „dirigent roku“ v rámci Mezinárodních operních cen (International Opera Awards) udílených časopisem Opera.[1][12]

V letech 2016–2017 se v rámci 121. sezóny České filharmonie stal jedním z hostujících dirigentů českého hudebního tělesa s plánem uvedení dvou programů.[13] U příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla nastudoval s Českou filharmonii Dvořákovu Symfonii č. 9 (Novosvětskou), kterou dirigoval 5. října 2016 na slavnostním večeru v Rudolfinu.[14][15] Pro vydavatelství Decca Records byl jmenován uměleckým ředitelem Čajkovského projektu, s cílem natočit kompletního seznamu symfonií ruského skladatele.[13]

Dne 16. října 2017 podepsal s generálním ředitelem České filharmonie Davidem Marečkem smlouvu, na jejímž základě se stal šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie na pětileté období, s účinností od sezóny 2018/2019. Hlavními hostujícími dirigenty byli jmenováni Jakub Hrůša a Tomáš Netopil.[16][17] V září 2022 prodloužil smlouvu do roku 2028. S Českou filharmonií nahrál kompletní cyklus symfonických děl Petra Iljiče Čajkovského.[18][19] Nejdéle působící americký časopis v oblasti klasické hudby, Musical America Worldwide, jej v roce 2022 v rámci Musical America Awards vyhlásil Dirigentem roku.[20][21]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Po příjezdu do USA využil záštity dvou starých dam, které mu věnovaly kromě klavíru mj. i koženou aktovku po Sergeji Rachmaninovovi s vyraženým jménem skladatele a některé Rachmaninovovy autorské notové záznamy.[22]

Druhou manželkou Byčkova se stala francouzská klavíristka a členka sesterského klavírního dua Marielle Labèque, která s ním žije v Paříži.[2] Manželka také obývá spolu se sestrou část římského paláce, v němž sídlí jejich hudební vydavatelství KML Recordings.[23]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Semyon Bychkov na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f DUCHEN, Jessica. Interview: Semyon Bychkov [online]. Jewish Chronicle, 25-03-2010 [cit. 2011-09-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d WROE, Nicholas. Semyon Bychkov: beating time [online]. 22-11-2012 [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ HENAHAN, Donald: City Opera: Patricia Miller as Carmen, The New York Times, Dostupné online, 2. října 1981 (anglicky)
  4. ↑ a b Anne Midgette. For a Russian Masterpiece, A Russian-Born Maestro [online]. 22 January 2004 [cit. 2009-01-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ Royal Academy of Music website: Klemperer Chair of Conducting Studies
  6. ↑ Terry Grimley. Semyon Bychkov: Eclectic Dreams [online]. 1 January 2009 [cit. 2009-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-29. 
  7. ↑ BBC Worldwide Press Releases: Conductor Semyon Bychkov awarded Disc of the Year for Wagner's Opera Lohengrin [1]
  8. ↑ a b LA Phil, Philpedia, About the Conductor: Semyon Bychkov. www.laphil.com [online]. [cit. 2016-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-22. 
  9. ↑ MusicalCriticism.com, Interview: Semyon Bychkov on returning to Covent Garden for Lohengrin, 25. dubna 2009 [2][nedostupný zdroj]
  10. ↑ Financial Times, Andrew Clark, 2. ledna 2009 Milestones for conductor Semyon Bychkov
  11. ↑ The BBC Symphony Orchestra announces newly created position for Semyon Bychkov, BBC, Dostupné online Archivováno 16. 1. 2013 na Wayback Machine. (anglicky).
  12. ↑ Royal Academy of Music: News - New Staff Members, tisková zpráva, [cit. 2011-02-17], Dostupné on-line.
  13. ↑ a b ČTK. Českou filharmonii ve 121. sezoně posílí dirigent Semjon Byčkov. Český deník [online]. 2016-04-21 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Slavnostní koncert při příležitosti 80. výročí narození prezidenta Václava Havla [online]. Česká televize, 2016-10-05 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ Projev předsedy vlády Bohuslava Sobotky u příležitosti výročí 80. narozenin prezidenta Václava Havla [online]. Vláda ČR, 2016-10-05 [cit. 2016-12-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČTK. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. České noviny, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Martina Bílá. Nový šéfdirigent České filharmonie Byčkov má smlouvu na pět let [online]. Radio Praha, 2017-10-16 [cit. 2017-10-16]. Dostupné online. 
  18. ↑ Kritik Kremlu Byčkov zůstane šéfdirigentem České filharmonie až do roku 2028. iDNES.cz [online]. 2022-09-29 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  19. ↑ Nejméně do roku 2028 zůstane šéfdirigentem České filharmonie Semjon Byčkov. Classic Praha [online]. 2022-09-29 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  20. ↑ Semjon Byčkov získal ocenění Dirigent roku. Česká filharmonie [online]. 2022-09-28 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-19. 
  21. ↑ PAGET, Clive. MusicalAmerica - Conductor of the Year:Semyon Bychkov. www.musicalamerica.com [online]. 2022-10-11 [cit. 2022-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-10-11. (anglicky) 
  22. ↑ Semjon Byčkov. iVysílání [online]. Česká televize, 2022 [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  23. ↑ Marella Caracciolo. Musicians Katia and Marielle Labèque’s Antique-Filled Apartment and Studio in Rome [online]. Architectural Digest, 2016-12-07 [cit. 2016-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce Semjon Byčkov Nástupce

Julius Rudel 		Hudební ředitel Buffalo Philharmonic Orchestra
1985–1989
Maximiano Valdés

Daniel Barenboim 		Hudební ředitel Orchestre de Paris
1989–1998
Christoph von Dohnányi

Hans Vonk 		Šéfdirigent Symfonického orchestru WDR
1997–2010
Jukka-Pekka Saraste

Jiří Bělohlávek 		Šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie
2018– 		  
Šéfdirigenti České filharmonie
Ludvík Čelanský (1901–1903) • Vilém Zemánek (1903–1918) • Václav Talich (1919–1931 a 1933–1941) • Rafael Kubelík (1942–1948) • Karel Ančerl (1950–1968) • Václav Neumann (1968–1989) • Jiří Bělohlávek (1990–1992) • Gerd Albrecht (1993–1996) • Vladimir Ashkenazy (1996–2003) • Zdeněk Mácal (2003–2007) • Elijahu Inbal (2009–2011) • Jiří Bělohlávek (2012–2017) • Semjon Byčkov (2018–)