Semjon Děsnickij

Semjon Děsnickij
Regionruská filosofie
NarozeníNižyn
ÚmrtíMoskva
Škola/tradiceosvícenství
Oblasti zájmufilosofie, náboženství, historie, orientalistika, politika
Význačné idejeosvícenská teorie přírodního původu náboženství
Alma materMoskevská univerzita, Glasgowská univerzita
Významná dílaPrávní úvahy o věcech posvátných, svátých a nábožensky uctívaných s popisem práv, jichž tyto věci požívají u různých národů, 1772
Oceněníčlen Ruské akademie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Semjon Efimovič Děsnickij (rusky Семён Ефимович Десницкий; cca 1740 v Nižynu, Ruské impérium – 15. červnajul./ 26. června 1789greg. v Moskvě) byl ruský právník, osvícenský filosof, historik a vysokoškolský pedagog.

Spolu s ostatními ruskými osvícenci (Dmitrij Aničkov, Ivan Treťjakov aj.) sdílel Děsnickij teorii přírodního původu náboženství, které objasňoval nevědomostí prvotních lidí a jejich strachem z hrozných a nepochopitelných přírodních jevů.[1] Když zkoumal otázku týkající se stupňů vývoje lidstva, dospěl k závěru, že lidstvo prošlo čtyřmi stadii. Prvním stadiem je lov a sběr hotových produktů přírody, druhé stadium je chov dobytka, třetí zemědělství a konečně čtvrtým stadiem je obchod. Vyslovil myšlenku, že soukromé vlastnictví neexistuje věčně, v raných stadií chybí. Nejdříve vzniklo soukromé vlastnictví movitého, později i nemovitého majetku. Ti, kteří soustřeďovali bohatství ve svých rukou, stali se později vládci. Nejprve se zmocňovali vlády v rodu nebo kmeni, pak v obci nebo státu.[2]

Děsnickij se zabýval otázkou původu rodiny. Uváděl ve svých pracích, že monogamie neexistovala věčně, neboť v nejranějších stadiích převládaly skupinové manželské vztahy, které vystřídalo mnohoženství a nakonec daleko později vznikla párová rodina. Vznik monogamního manželství Děsnickij nevysvětluje fyziologickými příčinami, ale rostoucími hospodářskými nutnostmi a potřebami, „ekonomickým prospěchem“.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Десницкий, Семён Ефимович na ruské Wikipedii.

  1. Ščipanov 1976, s. 230.
  2. a b Ščipanov 1976, s. 231.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]