Sevlák potoční

Jak číst taxoboxSevlák potoční
alternativní popis obrázku chybí
Sevlák potoční (Sium latifolium)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďmiříkovité (Apiaceae)
Rodsevlák (Sium)
Binomické jméno
Sium latifolium
L., 1753
Synonyma
  • sevlák širolistý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rozrostlá rostlina

Sevlák potoční (Sium latifolium) je vlhkomilná, vytrvalá, obvykle přes metr vysoká bylina, jeden ze dvou druhů rodu sevlák, vyskytujících se v České republice. Rostlina je v české květeně původní druh, roste obvykle ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, po rozemnutí listů nebo lodyhy nepříjemně páchne, má štiplavou chuť a je pokládána za lidskému zdraví škodlivou.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

V Evropě roste od západu (Španělsko, Velká Británie) přes její střed až po Ural na východě. Jižní hranice výskytu vede Středozemím a severní Skandinávii. Druh je dále ostrůvkovitě rozšířen v Asii, kde roste v Gruzií na severu Kavkazu, na západní Sibiři až po Bajkalské jezero a v severozápadní Číně i Kazachstánu.

V České republice se vyskytuje nejvíce v úvalech řek Labe a Morava, jinde je vzácný a místy zcela chybí, např. v Českém krasu a pahorkatinách na jihu Moravy. Jeho občasný nález na území severovýchodního Slezska souvisí s přesahem z polských nížin. Nejhojněji se vyskytuje v termofytiku a přiléhajícím mezofytiku do nadmořské výšky 400 m n. m. Je rostlinou mokřadních biotopů které se z krajiny postupně vytrácejí a proto je sevlák potoční považován za druh ohrožený vymizením.[1][2][3][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Heliofytní rostlina vyskytující se nejčastěji u břehů eutrofních, jen pomalu tekoucích nebo stojatých vod, stejně jako v mělkých tůních ve světlých lužních lesích, za ideální je pokládaná hlouba vody 20 cm. Roste i mimo vodu na živinami bohatých, humózních, bahnitých, jílovitých, často zaplavovaných půdách, kde dobře snáší periodické krátkodobé zatopení vodou do výše vodního sloupce 60 cm a následné vysušení. Vytrvalý hemikryptofyt kvetoucí v červenci a srpnu, opylován je hmyzem. Ploidie druhu je 2n = 20.[1][3][5]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Okolík

Bylina s lodyhou vysokou 80 až 150 cm, která vyrůstá ze svislého, svazčitého oddenku bez výběžků. Lodyha je přímá, chudě větvená, až 2 cm tlustá, dutá, pětihranná a porostlá dvojími listy. Prvý typ listů se vytváří na ponořené části lodyhy brzy z jara a do doby kvetení již zmizí, mají dlouhé řapíky a jsou dva až třikrát lichozpeřené s niťovitými lístky; na rostlinách rostoucí mimo vodu se netvoří. Druhý typ listů vyrůstá později a to na vynořené části lodyhy, spodní mají dlouhé, pochvovitě rozšířené řapíky a horní jsou téměř přisedlé, spodní mají lichozpeřené čepele se čtyřmi až deseti páry lístků, menší horní jen se dvěma až čtyřmi páry podlouhlých, ostře pilovitých lístků a jeden koncový.

Květenství je složený, 9 až 15 cm velký, vypouklý okolík s 15 až 30 okolíčky, jejich obal i obalíčky mají jen dva až čtyři listeny. V okolíčku bývá až 30 stopkatých květů, jsou drobné, bílé, pětičetné a většinou oboupohlavné, jen ojediněle bývají samčí. Kališní zuby jsou jen asi 1 mm velké, korunní plátky jsou bílé, 1,5 mm dlouhé a obsrdčitého tvaru. Pět tyčinek je zakončeno fialovými prašníky, dvě čnělky jsou násobně delší než ploché stylopodium. Květy se mohou opylit přenesením pylu jak z cizí rostliny, tak i z jiného květu téže rostliny. V květech nejdříve dozrají prašníky a teprve později blizny.[1][2][3][5][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Plody jsou dvounažky, jejich merikarpia (semena) jsou 3 až 4 mm dlouhá, elipsoidní a hnědě zbarvená. Jsou slabě stlačená, na vrcholu mají pětizubý zbytek po kalichu, na každé straně pět podélných světlých, dutých žeber naplněných vzduchem. Rostlina se na svém stanovišti rozrůstá z oddenku a na nová místy se někdy dostává odlomením a odplavením části oddenku. Obvykle se šíří plovoucími semeny, která se na hladině vznášejí i deset dnů.[2][6][7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Sevlák potoční potřebuje pro svůj růst mokřadní biotopy, které jsou v současnosti jedny z nejohroženějších, jsou devastovány a postupně mizí z oblasti podél velkých českých řek. Proto je v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" vedený jako silně ohrožený druh (C2b).[3][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 5. Praha: Academia, 1997. 560 s. ISBN 80-200-0590-0. Kapitola Sevlák potoční, s. 332–334. 
  2. ↑ a b c d CIBULKA, Radim. BOTANY.cz: Sium latifolium [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 23.07.2012 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Sevlák potoční [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 23.08.2008 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life 2016: Sium latifolium [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2016 [cit. 2017-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  5. ↑ a b BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Potočník širokolistý [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2017-11-04]. S. 238–239. Dostupné online. (slovensky) [nedostupný zdroj]
  6. ↑ a b FRÖBERG, Lars. Flora Nordica: Apiaceae: Sium latifolium [online]. Flora Nordica, Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 16.07.2008 [cit. 2017-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-07. (anglicky) 
  7. ↑ a b Finland Nature and Species: Sium latifolium [online]. Luonto Porti Nature Gate, Helsinki, FI [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 04.11.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]