Simon Wiesenthal

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
ikona
Faktická přesnost tohoto článku byla zpochybněna.
Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Prosíme, neodstraňujte tuto zprávu, dokud nebudou pochybnosti vyřešeny.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.
Simon Wiesenthal
Simon Wiesenthal (1982)
Simon Wiesenthal (1982)
Narození31. prosince 1908
Bučač, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. září 2005 (ve věku 96 let)
Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbeníOld Cemetery of Herzliya
PovoláníLovec nacistů, autor autobiografie, architekt, advokát, publicista, hudebník, spisovatel a novinář
Oceněníčestný doktor Vídeňské univerzity (1990)
Otto-Hahn-Friedensmedaille (1991)
Erasmova cena (1992)
Čestný kříž Za vědu a umění I. třídy (1993)
Doctor honoris causa Jagellonské univerzity v Krakově (1994)
… více na Wikidatech
Politická stranaRakouská lidová strana
Nábož. vyznáníjudaismus
ChoťCyla Wiesenthal[1]
Webwww.wiesenthal.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Simon Wiesenthal (1973)

Simon Wiesenthal, KBE (31. prosince 1908 Bučač – 20. září 2005 Vídeň) byl židovský aktivista v Rakousku, který zasvětil velkou část života vyhledávání uprchlých nacistických válečných zločinců a pachatelů holocaustu. Proto byl často označován za lovce nacistů,[2] i když toto označení sám odmítal. Za svůj židovský původ byl za druhé světové války nacisty pronásledován a přežil pobyt v několika německých koncentračních táborech.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Simon Wiesenthal se narodil v roce 1908 v městě Bučač nedaleko Lvova v oblasti, která tehdy patřila do rakouské Haliče, v meziválečných letech k Polsku, po válce Sovětskému svazu a nyní náleží Ukrajině. V roce 1932 vystudoval architekturu na Českém vysokém učení technickém v Praze. Ve Lvově pracoval jako architekt až do druhé světové války, kdy východní část Polska napadl Sovětský svaz.

Jako výsledek Ribbentropova–Molotovova paktu byl Lvov a zbytek západní Ukrajiny 17. září 1939 anektován SSSR a sovětské orgány začaly zatýkat, popravovat a deportovat inteligenci do vnitrozemí SSSR (zejména na Sibiř a do Kazachstánu). Wiesenthalův otčím byl sovětskou tajnou policií NKVD zatčen a pravděpodobně zemřel ve vězení, bratr byl zastřelen. Simon Wiesenthal musel skončit s architekturou a pracoval jako mechanik. Před deportací na Sibiř se spolu s manželkou zachránil tím, že podplatil komisaře NKVD.[zdroj?]

Po převzetí kontroly nad Haličí Němci v červnu 1941 byl Wiesenthal načas internován v koncentračním táboře Janowska, blízko Lvova, odkud byl přesunut o několik měsíců později do tábora zabývajícího se opravářskými pracemi na Ostbahn (OAW) ve Lvově. Zde pracoval jako technik. Podařilo se mu utéct v roce 1943, těsně před tím, než nacisté začali s masovým vyhlazováním.

V červnu 1944 byl opět zatčen a převezen do tábora. Dne 13. června 1944 se pokusil spáchat sebevraždu podřezáním žil.[3] Přežil spolu s malou skupinkou spoluvězňů, protože posádka tábora věděla, že když nebudou mít vůbec žádné vězně, budou muset jít bojovat na frontu.

Osvobození se dočkal dne 5. května 1945 v rakouském koncentračním táboře Mauthausen. Po válce se nevrátil k architektuře, ale začal shromažďovat svědectví a důkazy o nacistických zločinech během války. Pracoval pro OSS (předchůdce CIA), kontrarozvědku americké armády (CIC) a působil i jako předseda židovského ústředního výboru v americké okupační zóně Rakouska. Jím shromážděné důkazy byly použity v americké zóně při soudních jednáních.

V roce 1947 založil v Linci v Rakousku Židovské dokumentační středisko. Mezi své úspěchy řadí i podíl na vypátrání Adolfa Eichmanna v Argentině v květnu roku 1960. Bývalý šéf Mosadu Isser Harel však jeho podíl odmítá a informace, které Wiesenthal poskytoval, označil, stejně jako jeho informace v pátrání po Mengelem, za bezcenné až zavádějící a negativní hodnoty.[zdroj?]

Dostal titul rytíře, komandéra.[4][5] Je autorem pozoruhodných pamětí, které vyšly i česky. V nich uvádí, že svůj soukromý archiv v návalu depresí dvakrát zničil a vždy znovu vybudoval.

Památka

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 2010 byla na jeho počest vydána v Izraeli poštovní známka o nominální hodnotě 5 šekelů.[6]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MRVA, Jiří. Operace Verdikt - vzpomínky na žurnalistické decennium. 1. vyd. Wien: Verlag C.K. Doppler, 2010. 308 s. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. [cit. 2024-09-05].
  2. ↑ Den, kdy byl vyzrazen úkryt Anny Frankové (4. srpen 1944)
  3. ↑ Cyla Wiesenthal. The Telegraph [online]. 2003-11-13. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ "Obituaries - Simon Wiesenthal" The Times 21 September, 2005
  5. ↑ Schachter, Jonathan: "Isser Harel Takes On Nazi-Hunter. Wiesenthal 'Had No Role' In Eichmann Kidnapping." The Jerusalem Post 7 May 1991
  6. ↑ Simon Wiesenthal – Israel Austria joint Issue [online]. Israel Philatelic Federation [cit. 2013-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-11. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]