Skalník rozprostřený

Jak číst taxoboxSkalník rozprostřený
alternativní popis obrázku chybí
Skalník rozprostřený (Cotoneaster horizontalis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Podčeleď(Amygdaloideae)
Rodskalník (Cotoneaster)
Binomické jméno
Cotoneaster horizontalis
Decne., 1877
Synonyma
  • skalník vodorovný
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skalník rozprostřený (Cotoneaster horizontalis) je vytrvalý, částečně opadavý, poléhavý či někdy téměř plazivý keř kvetoucí v létě mnoha růžově bílými květy, které se s podzimem mění v červené malvice. Pochází z východní Asie a je s asi dalšími 260 druhy součásti širokého rodu skalník. Na přelomu 19. a 20. století začala být tato okrasná dřevina vysazována i v českých zahradách, odkud unikla a zplaněla. V české přírodě je skalník rozprostřený považován za úmyslně zavlečený neofyt.[1][2][3][4]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Ze své vlasti, ze střední a jihovýchodní Číny a Tchaj-wanu, byla dřevina dovezena do Evropy a do kultury uvedena v roce 1880 jako vytrvalá, ozdobná dřevina. Záhy byla hojně vysazována v parcích a okrasných zahradách a to i v Americe, Austrálii i na Novém Zélandu. Keř občas zplaňuje a rozšiřuje se do volné přírody, kde se mu v některých oblastech výborně daří a je místy považován za invazní druh. V roce 1940 byl zjištěn volně se šířící v přírodě Velké Británie, roku 1982 v Belgii a v roce 1986 v České republice.[3][5][6]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Ve své domovině vyrůstá skalník rozprostřený nejčastěji ve skupinách jiných křovin v kamenitých půdách horských oblastí v nadmořské výšce od 1500 do 3500 m n. m, kde se již nachází mimo vysokých letních teplot.

V evropské přírodě se mu nejlépe daří na místech s dostatkem slunečního svitu, na zásaditých loukách, suchých skalnatých výchozech, na mořských i říčních útesech nebo v lomech. V městských oblastech roste hlavně podél chodníků, cest a železničních tratí s náspem z vápenitého kameniva, v prasklinách kamenných zídek i podél starých domovních zdí, stejně jako na opuštěných prostranstvích se zásaditým násypem nebo podložím. Vadí mu dlouhodobý stín ve kterém špatně roste, skromně kvete a tudíž i málo plodí. Jinak je houževnatou a přizpůsobivou dřevinou, toleruje déletrvající sucho, na živiny chudou i mírně zasolenou půdu, snáší středoevropskou zimu i znečištěné průmyslové ovzduší. Roste poměrně pomalu, do konečné velikosti doroste za deset až dvacet let.

Ve středoevropském klimatu kvete v květnu a červnu, plody dozrávají v září a říjnu. Rostlina začíná kvést a plodit ve věku tří až čtyř let. Drobné plody jsou pro lidí nechutné až nepoživatelné, obsahují kyanogenní glykosidy a po požití velkého množství mohou působit toxicky, toto nebezpečí hrozí hlavně u malých dětí. Byly nalezené rostliny tetraploidní (2n = 4x = 68) a v malé míře i triploidní (2n = 3x = 51). I když jsou za vhodných podmínek květy opylené hmyzem, plody velmi často vznikají apomikticky.[1][3][7][8][9]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Beztrnný, v chladnějších oblastech opadavý a v teplejších poloopadavý, velmi bohatě plodící keř s vodorovně, do plochy rozprostřenými až poléhavými větvemi, vysoký 0,3 až 0,5 m. Postranní větévky rostou zpravidla uspořádané ve dvou řadách (vzhled rybí kostry), jsou kaštanově hnědé a střídavě porostlé krátce řapíkatými listy. Jejich čepel bývá téměř okrouhlá, široce eliptická či široce obvejčitá, dlouhá 5 až 14 mm a široká 4 až 9 mm, u báze tupá nebo klínovitá, na vrcholu tupá či špičatá, po obvodě celistvá, na svrchní straně je lysá a lesklá a na spodní straně jemně pýřitá. Má dva drobné, hnědavé, šídlovité palisty, jež brzy opadávají. Plodný výhonek nesoucí květy je nejčastěji dlouhý do 2 cm a mívá tři až čtyři listy, které jsou menší a nemívají typický tvar ani barvu. Na podzim se sytě zelené listy vybarvují červenofialově.

Květy bývají velké 5 až 7 mm a vyrůstají jednotlivě nebo ve dvojicích na krátkých fertilních výhoncích, jsou téměř přisedlé, bílé nebo narůžovělé, pravidelné, pětičetné a oboupohlavné. Češule květu je nálevkovitá, vytrvalé kališní lístky jsou trojúhlé a zašpičatělé, korunní lístky jsou vzpřímené, velké 3 až 4 × 2 až 3 mm, na konci tupé a bývají bílé, růžové či červenavé. V květu je 10 až 13 tyčinek s tmavě červenými nitkami a bílými prašníky, které jsou níže než konce okvětních lístků. Dva až tři plodolisty, každý se dvěma vajíčky (pouze jedno dozraje) tvoří pestík, který nese dvě či tři čnělky s rozšířenými bliznami, jež jsou níže než prašníky. Květy jsou protogynické, vajíčka v semeníku dozrávají dřív než pyl v prašnících. Při opylování přenáší pyl z prašníků na blizny samovolně hmyz, slétající se pro nektar uvnitř květů, často však vznikají plody apomikticky bez opylení.

Plod je dužnatá, jasně červená až oranžově červená, téměř kulovitá malvice mající 3 až 7 mm v průměru. Obsahuje dvě až tři tvrdá semena (pyreny).[1][3][7][8][10][11][12]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Dřevina se může přirozeně rozšiřovat vegetativně i pohlavně semeny. Vegetativně se množí tak, že konce poléhavých větví ležících na zemi zapustí do půdy kořeny; vznikne tak samostatná dceřiná rostlina, klon, s totožnými vlastnostmi mateřské. V případě potřeby se přesadí brzy na jaře, později se hůře ujímá. V zahradnické praxi se pro získání rostliny s vlastnostmi shodnými s rodičovským používá řízkování, polodřevnaté části větviček se sázejí do vlhké půdy.

Semena zůstávají životaschopná po dobu pěti a více let. Pokud zůstávají v plodu jsou v klidu, neklíčí, působí na ně zpomalující inhibiční látky obsažené v dužině. Mají různě dlouhou dobu dormance, obvykle v půdě vyklíčí po jednom až osmnácti měsících, vzniklý semenáče se na stanoviště vysazují nejdříve po roce. Pro urychlení klíčivosti se doporučuje stratifikace v půdě při teplotě +5 °C po dobu tří měsíců. Pokud pocházejí semena z plodů vzniklých apomikticky, budou rostliny z nich vzešlé klonem rodičovské rostliny a tudíž zcela identické, když vznikly opylením s jinou rostlinou, mohou se v některých parametrech částečně různit.[3][11][13]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Skalník rozprostřený bývá pěstován jako okrasný, nízkoúdržbový půdní pokryv, na březích, svazích, dekorativní živý plot i jako rostlina skrývající nevzhledné zákoutí či základy staveb. Je považován za ozdobnou dřevinu díky letní sytě zelené letní a podzimní oranžové až červené barvě listů a jasně červeným plodům, které na podzim a v zimě rostlinu výrazně zdobí. Lze jej sestřihávat a tvarovat dle potřeby, i na bonsaj. Je vhodný pro rychlé zpevnění svahů a k zabránění eroze půdy na úbočích s nezapojeným travnatým porostem. Je vítanou dřevinou do svažitých skalek.

Květy jsou pro svůj zdroj nektaru atraktivní pro včely a další hmyz, zatímco malvice jsou žádanou zimní potravou pro mnohé ptáky, například drozdy a pěnkavy, kteří následně semena rozptylují ve svém trusu. Při pěstování u zdí poskytuje chráněné útočiště i hnízdiště pro ptáky i drobné savce. Je medonosný, bývá hojně navštěvován včelami, jeho med je světlý a jemný. Květy přitahují také hodně čmeláků a vos, častými hosty krmícími se pylem a nektarem jsou i mravenci.

Bylo vyšlechtěno několik kultivarů lišících se velikosti či barvou listů, např.

  • cult. 'Robustus' dorůstá do výšky až 1 m, má zelené listy jež se na podzim zbarvují do červena a dobře snáší sucho,
  • cult. 'Variegatus' nebývá vyšší než 50 cm a má listy bíle panašované.[1][3][12]

Invaze

[editovat | editovat zdroj]

Dřevina je široce rozšířena a hojně kvete, tudíž vytváří velké množství plodů se semeny rozptylovanými ptáky. V některých částech Evropy (Belgie, Německo), Severní Ameriky (Oregon a Washington ve Spojených státech a v Britské Kolumbii v Kanadě), v Austrálii (Jižní Austrálie, Victoria, Nový Jižní Wales, Tasmánie a Teritorium hlavního města Austrálie) a na Novém Zélandu se rostlina rozšířila natolik, že se stala plevelem. Dusí původní rostlinná společenstva a mění jejich strukturu i složení.[3][6]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Květoucí větévka
    Květoucí větévka
  • Větévka s listy a plody
    Větévka s listy a plody
  • Keř v podzimním hávu
    Keř v podzimním hávu
  • Cotoneaster horizontalis 'Variegatus' – pestrolistý kultivar
    Cotoneaster horizontalis 'Variegatus' – pestrolistý kultivar

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Cotoneaster horizontalis, s. 486–487. 
  2. ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition). S. 155–255. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 2021-01-11]. Roč. 84, čís. 2, s. 155–255. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f g POPAY, Ian. Invasive Species Compendium: Cotoneaster horizontalis [online]. CABI (Centre for Agriculture and Biosciences International), Wallingford, UK, rev. 2014-10-12 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ KUNT, Miroslav. Katalog dřevin: Skalník vodorovný [online]. Katedra zahradní a krajinné architektury, FAPPZ, ČZU Praha-Suchdol [cit. 2021-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-21. 
  5. ↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 2021-01-11]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky) 
  6. ↑ a b POWO: Cotoneaster horizontalis [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2021 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b FRYER, Jeanette; HYLMÖ, Bertil; ZIKA, Peter F. Flora of North America: Cotoneaster horizontalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Dendrologie.cz: Cotoneaster horizontalis [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Plant Finder: Cotoneaster horizontalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Cotoneaster horizontalis [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b LU, Lingdi; BRACH, Anthony R. Flora of China: Cotoneaster horizontalis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ a b PEJCHAL, Miloš. Skalník rozprostřený [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 
  13. ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Cotoneaster horizontalis [online]. Eva Jelínková [cit. 2021-01-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]