Sklípkancovití

Jak číst taxoboxSklípkancovití
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
NadčeleďHexatheloidea
Čeleďsklípkancovití (Hexathelidae)
Simon, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sklípkancovití (Hexathelidae) jsou čeleď pavouků z nadčeledi Hexatheloidea. Molekulární studie z roku 2018 naznačily, že čeleď není monofyletická, a nezahrnuje tedy všechny příslušníky jedné vývojové linie. Na samostatné čeledi byly povýšeny podčeledi Porrhothelinae, Macrothelinae a Atracinae, sklípkancovití tak v užším smyslu odpovídají podčeledi Hexathelinae, kterou tvoří celkem sedm rodů: Bymainiella, Hexathele (typový rod), Mediothele, Paraembolides, Plesiothele, Scotinoecus, Teranodes.[1] Tuto systematiku uvádí například World Spider Catalog.[2] Integrated Taxonomic Information System se stále ještě k září 2018 kloní ke staré taxonomii a některé pavouky, včetně pro svou jedovatost známého sklípkance jedovatého (Atrax robustus), stále řadí do čeledi Hexathelidae.[3]

Domovem sklípkancovitých jsou státy Chile a Argentina v Jižní Americe, ale především Austrálie (včetně Tasmánie) a Nový Zéland.[2] Nebyli zaznamenáni ve spolkových státech Západní Austrálie a Severní teritorium. Čeleď zahrnuje několik převážně středně velkých až velkých druhů pavouků s dlouhýma nohama. Největší druhy mohou měřit i více než 5 cm, nejmenší však i méně než 1 cm. Horní část těla je převážně tmavá a lesklá, zadeček je zespodu také tmavý a vybaven párem snovacích bradavek. Tito pavouci si budují nory v zemi (některé druhy i na stromech), v nichž číhají na kořist. Její přítomnost odhalí pomocí vibrací a usmrtí ji jedovatým kousnutím pomocí chelicer – klepítek.[4] Pokud je stále zastávána stará systematika, do čeledi se řadí i jedovatí pavouci z rodů Atrax a Hadronyche, jejichž kousnutí je nebezpečné i pro člověka. Poranění od těchto pavouků je velmi bolestivé. Jed může mít jak pouze lokální účinky, tak vyústit i v tak vážné problémy, jako jsou hypotenze, kóma a multiorgánová selhání. V 80. letech 20. století byl vyvinut injekčně podávaný protijed[5] a od jeho využívání nejsou zaznamenána žádná smrtelná pokousání.[4] Kousnutí jiných zástupců sklípkancovitých není pro člověka nebezpečné.[4]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ HEDIN, Marshal; DERKARABETIAN, Shahan; RAMÍREZ, Martín J. Phylogenomic reclassification of the world’s most venomous spiders (Mygalomorphae, Atracinae), with implications for venom evolution. Scientific Reports. 2018-01-26, roč. 8, čís. 1. Dostupné online [cit. 2018-09-13]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/s41598-018-19946-2. (En) 
  2. ↑ a b Family: Hexathelidae Simon,1892 [online]. World Spider Catalog [cit. 2018-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Hexathelidae Simon, 1892 [online]. ITIS [cit. 2018-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c WHYTE, Robert; ANDERSON, Greg. A Field Guide to Spiders of Australia. [s.l.]: Csiro Publishing, 2017. ISBN 0643107088. S. 389. (anglicky) 
  5. ↑ BARCELOUX, Donald. Medical toxicology of natural substances : foods, fungi, medicinal herbs, plants, and venomous animals. Los Angeles: University of California, 2008. Dostupné online. ISBN 978-0-471-72761-3. S. 932 až 934. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]