Skákavka zední

Jak číst taxoboxSkákavka zední
alternativní popis obrázku chybí
Skákavka zední (Pseudeuophrys lanigera), samice
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Čeleďskákavkovití (Salticidae)
Rodskákavka (Pseudeuophrys)
Binomické jméno
Pseudeuophrys lanigera
(Simon, 1871)
Synonyma
  • Attus satageus Simon, 1868
  • Attus triangulifer Simon, 1868
  • Attus laniger Simon, 1871
  • Phlegra variegata Denis, 1957
  • Aelurillus tristis Denis, 1957
  • Euophrys littoralis Soyer, 1959
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skákavka zední (Pseudeuophrys lanigera) je druh skákavkovitého pavouka, který se původně vyskytoval v západní Evropě, ale díky schopnosti adaptace na lidská sídla byl zavlečen i do dalších částí světa, např. do Severní Ameriky.[1] V městském prostředí je jedním z poměrně běžných druhů skákavek.

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Skákavka zední je malý pavouk; samci měří 3–4 mm, samice 4–5 mm.[2] Zbarvení je obvykle hnědé až šedohnědé s výraznými světlými chloupky, které mohou vytvářet sametový vzhled. Oči jsou uspořádány typicky pro skákavky: přední střední oči (AM – anteromediální) jsou zvětšené a poskytují vysoké rozlišení, zatímco ostatní oči pomáhají zachytit pohyb i z bočních úhlů. Samci mívají tmavší a o něco robustnější hlavu, zatímco samice mají světlejší prosomu i zadeček.[2]

Rozšíření a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Původem se vyskytuje v západní a střední Evropě,[1] nicméně jeho výskyt byl zaznamenán i v Severní Americe či dalších oblastech. V České republice je znám především z městských zástaveb (zdi, parapety, fasády), ale může se objevit i v blízkosti lidských obydlí v menších sídlech.[3] Preferuje sušší, slunné mikrolokality, kde dokáže aktivně lovit drobný hmyz.[3]

Ekologie a chování

[editovat | editovat zdroj]

Skákavka zední je aktivní denní lovec. Stejně jako jiné skákavky využívá přesné skoky k dopadení kořisti, přičemž se spoléhá na vynikající zrak a schopnost odhadovat vzdálenost. Dokáže zaznamenat pohyb kořisti ve vzdálenosti několika centimetrů,[4] avšak některé studie naznačují, že výraznější pohyby rozezná i na větší vzdálenost. Pohyb pavouka je poháněn hydraulickým tlakem hemolymfy v nohách, což mu umožňuje skoky několikanásobně delší, než je jeho vlastní tělo.[5]

Dospělci se vyskytují nejčastěji během teplých měsíců, kdy je dostatek drobného hmyzu (např. mušek nebo molic). Samice po páření vytvářejí malý kokon s vajíčky, který umísťují do štěrbin či pod různé překážky, kde je chráněn před vyschnutím.[6]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Na jaře a v létě lákají samci samice prostřednictvím zrakových signálů – čelně se k ní přibližují a pohybují předními nohami. Po úspěšném páření samice klade vajíčka do kokonu. Z vajíček se líhnou drobní pavoučci, kteří se po krátké době osamostatňují.[2]

Ohrožení a ochrana

[editovat | editovat zdroj]

Skákavka zední není zranitelná ani chráněná podle platných legislativ. V urbanizovaných biotopech ji lze nalézt velmi často, díky čemuž patří mezi běžné a někdy až invazivní druhy (mimo svůj původní areál).[7]

Zajímavosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Skákavky jsou jedněmi z mála pavouků, které dokážou otáčet hlavohruď a sledovat dění kolem sebe.[8]
  • Mají osm očí, z nichž přední střední pár je zvětšený pro detailní vidění. Studie dokládají i schopnost barevného vidění u některých rodů skákavek.[9]
  • Některé druhy skákavek dokážou rozpoznat tvary a struktury na několik desítek centimetrů, avšak drobné pohyby pozorují hlavně na kratší vzdálenost.[10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Pseudeuophrys lanigera – GBIF [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Pseudeuophrys lanigera – Araneae NMBe [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Pseudeuophrys lanigera – Natura Bohemica [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ JIRÁSKOVÁ, Markéta. Predační strategie pavouků čeledi skákavkovití. Praha, 2019 [cit. 2025-01-16]. Bakalářská práce. Katedra agroekologie a rostlinné produkce, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Česká zemědělská univerzita v Praze. Vedoucí práce Stanislav Korenko. Dostupné online.
  5. ↑ PARRY, D. A.; BROWN, R. H. J. The Hydraulic Mechanism of the Spider Leg. Journal of Experimental Biology. 1959-06-01, roč. 36, čís. 2, s. 423–433. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. ISSN 0022-0949. doi:10.1242/jeb.36.2.423. 
  6. ↑ Pseudeuophrys lanigera / Wollige Mauerspringspinne / Familie: Salticidae - Springspinnen. www.naturspaziergang.de [online]. [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Pseudeuophrys lanigera – ArachnoLogy.cz [online]. [cit. 2025-01-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ JACKSON, R. R.; POLLARD, S. D. Predatory Behavior of Jumping Spiders. Annual Review of Entomology. 1996-01-01, roč. 41, čís. Volume 41, 1996, s. 287–308. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. ISSN 0066-4170. doi:10.1146/annurev.en.41.010196.001443. (anglicky) 
  9. ↑ PEASLEE, A. G.; WILSON, G. Spectral sensitivity in jumping spiders (Araneae, Salticidae). Journal of Comparative Physiology. A, Sensory, Neural, and Behavioral Physiology. 1989-01, roč. 164, čís. 3, s. 359–363. PMID: 2709341. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. doi:10.1007/BF00612995. PMID 2709341. 
  10. ↑ ZUREK, Daniel B.; NELSON, Ximena J. Hyperacute motion detection by the lateral eyes of jumping spiders. Vision Research. 2012-08-01, roč. 66, s. 26–30. PMID: 22750020. Dostupné online [cit. 2025-01-26]. ISSN 1878-5646. doi:10.1016/j.visres.2012.06.011. PMID 22750020. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]