Skřípinec

Jak číst taxoboxSkřípinec
alternativní popis obrázku chybí
Porost kvetoucího skřípince jezerního
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádlipnicotvaré (Poales)
Čeleďšáchorovité (Cyperaceae)
Rodskřípinec (Schoenoplectus)
(Rchb.) Palla, 1888
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Skřípinec (Schoenoplectus) je rod mokřadních jednoděložných rostlin z čeledi šáchorovitých.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Skřípinec je rozšířen mimo polárních a suchých oblastí po celé zeměkouli. Vyrůstá nejčastěji na zamokřených planinách, v bahnitých i písčitých močálech, na okrajích jezer a rybníků, na březích zavodňovacích a odvodňovacích kanálů. Některé druhy snáší i zasolené půdy, nevyhovují mu místa s velkým vlnobitím poškozující jeho měkké stonky.

Na území České republiky se prokazatelně v současnosti vyskytují dva druhy: skřípinec jezerní a skřípinec Tabernaemontanův, v minulosti zde rostl ještě skřípinec poléhavý.[1][2][3] V literatuře je doložen i někdejší výskyt dalších druhů, Schoenoplectus triqueter, Schoenoplectus mucronatus a Schoenoplectus pungens. Jejich výskyt v minulosti však není řádně podložen herbářovými doklady a v současnosti není výskyt těchto druhů z ČR znám.[4]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Jsou to rostliny převážně vytrvalé, řidčeji jednoleté, jejich oblé nebo trojhranné lodyhy vyrůstají solitérně nebo v trsech.[5][6] U vytrvalých druhů najdeme silný článkovitý oddenek, který rostlinu ukotvuje v bahnité půdě. Zelené lodyhy mohou dosahovat výšky až dvou metrů (řidčeji i více), obsahují aerenchymové pletivo a jejích vnější buňky jsou schopny fotosyntézy. Lodyhy bývají na bázi objaty trubkovými pochvami s oušky. Čepele jsou u mnoha druhů redukované, často vyrůstají jen z jedné nebo ze dvou nejhořejších pochev a jsou jen krátké. Někdy mohou čepele zcela chybět, hlavním fotosyntetickým aparátem pak je stonek.[6] Některé druhy vytváří morfotypy rostoucí v proudící vodě a pak mívají několik dlouhých, úzkých, splývavých listů.

Lodyha nese na vrcholu složitý kružel klásků podepřený listenem, který obvykle vytváří pokračování stonku, proto je květenství zdánlivě boční. Květenství je volný nebo hlávkovitě stažený kružel z klásků a svazečků klásků přisedlých nebo vyrůstajících na rozličně dlouhých stopkách. Klásky jsou složeny se spirálovitě seřazených plev, které na vrcholu bývají zakončené krátkou osinou. V paždích plev vyrůstají drobné bisexuální květy. Okvětí je redukováno na 6 štětinek (řidčeji jiný počet nebo jsou redukovány). Štětinky bývají nazpět osténkaté nebo péřité.[6] Květy obsahují obvykle tři tyčinky s prašníky, na vrcholu konektivu bývá krátký přívěsek. Semeník je svrchní, čnělka je zakončená dvěma (např. s.  Tabernaemontanův) nebo třemi (např. s.  jezerní) nitkovými bliznami. Nažky jsou hladké nebo u některých druhů svraskalé či podélně rýhované, jsou vypouklé s výrazným hřbetním kýlem (u druhů se 3 bliznami) nebo bikonvexní (oboustranně vypouklé, u druhů se 2 bliznami).[5] Na vrcholu jsou většinou zakončené krátkým zobánkem, bývají dlouhé nejčastěji od 2,5 do 3 mm.[5] Některé druhy (sect. Supini) mají kromě obopohlavných navíc ještě i samičí květy, produkují heterokarpické plody, ty ze samičích květů jsou větší než ostatní.[3][5][7]

Využití

[editovat | editovat zdroj]

Skřípinec je v mnoha mokřadních oblastech dominantní rostlina a bývá ekologicky významný. Poskytuje úkryt rybám i hnízdícím ptákům, mladé rostliny a oddenky slouží jako potrava býložravcům a hlodavcům. Rostliny místní obyvatelé tradičně využívají pro výrobu rohoží, košů, židlí, stavbu člunů apod. Některé druhy jsou uměle vysazovány k okrasným účelům a dále jako součást kořenových čistíren odpadních vod, kdy se k přirozenému čistění využívá bakterií žijících na kořenech rostlin.

Maximálního významu však dosahuje skřípinec v Jižní Americe na jezeře Titicaca, kde jsou z něho budovány celé umělé, trvale obydlené plovoucí ostrovy, včetně domů i člunů. Pro pobřežní obyvatelstvo tam skřípinec zase slouží jako krmivo dobytka a topivo.[5][8][9]

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Ve světě se vyskytuje přibližně 77 druhů.[5]

Ve střední Evropě roste těchto 7 druhů:

z nichž prvé dva také v České republice.[1]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Volný kružel klásků skřípince jezerního
    Volný kružel klásků skřípince jezerního
  • Kružel klásků skřípince Tabernaemontanova
    Kružel klásků skřípince Tabernaemontanova
  • Řez aerenchymovým pletivem lodyhy
    Řez aerenchymovým pletivem lodyhy
  • Využití skřípince na jezeře Titicaca
    Využití skřípince na jezeře Titicaca

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c FILIPPOV, Petr; BUREŠ, Petr. Rod Schoenoplectus (Reichenb.) Palla v České republice [online]. Zprávy Čes. Bot. Společ.Praha, Česká botanická společnost, rev. 30.09.2002 [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ Global Biodiversity Information Facility: Schoenoplectus [online]. Global Biodiversity Information Facility [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Grasses, Sedges and Non-Flowering Plants of Illinois: Schoenoplectus [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ BUREŠ, Petr; FILIPPOV, Petr. Schoenoplectus (Rchb.) Palla. In: KUBÁT, Karel (ed.) et al. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002. S. 796.
  5. ↑ a b c d e f SMITH, S.G. Flora of North America: Schoenoplectus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c FILIPPOV, Petr. Taxonomická studie druhů Schoenoplectus lacustris (L.) Palla a Schoenoplectus tabernaemontani (C. C. Gmelin) Palla v České republice a přilehlých územích. Brno: Diplomová práce, 2000. 145 s. 
  7. ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Schoenoplectus [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2011-01-01]. S. 573–579. Dostupné online. 
  8. ↑ Novinky.cz: Přírodní kořenové čistírny [online]. On-line magazín deníku Právo & Seznam.cz, rev. 09.09.2008 [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ Título de la experiencia: Manejo comunitario de schoenoplectus tatora en la reserva nacional del Titicaca [online]. Ministerio del Ambiente, Lima [cit. 2011-01-01]. Dostupné online. (španělsky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]