Slivoň vrbová

Jak číst taxoboxSlivoň vrbová
alternativní popis obrázku chybí
Slivoň vrbová s plody
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodslivoň (Prunus)
Binomické jméno
Prunus salicina
Lindl., 1830
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slivoň vrbová (Prunus salicina; syn. Prunus triflora nebo Prunus thibetica), česky nazývaná také japonská bluma, je malý listnatý strom původem z východní Asie. Pěstuje se v mnoha kultivarech v ovocných sadech ve Vietnamu, Koreji, Japonsku, Spojených státech a Austrálii, ale též v České republice.[2]

Někdy je zaměňována s meruňkou japonskou, příbuzným druhem pěstovaným také v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu.

Druhové jméno salicina je odvozeno z latinského slova pro vrbu (Salix).[3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Slivoň vrbová je menší opadavý strom s rozložitou korunou, který dorůstá 9–12 metrů do výšky. Kůra větví a zimní pupeny jsou červenohnědé. Listy mají 1–2 cm dlouhý řapík, jsou obvejčitého tvaru, 6–12 cm dlouhé a 2,5–5 cm široké, se zoubkovanými okraji, na bázi se dvěma nektariovými žlázkami. Květy se tvoří časně na jaře před rozvinutím listů, jsou uspořádány ve svazcích po třech, každý o průměru asi 2 cm, s pěti bílými korunními lístky.[4]

Plodem je žlutá či červená peckovice o průměru 4–7 cm, se žlutorůžovou dužinou. Ke sklizni dozrává v létě.[5]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Původní areál výskytu zahrnuje střední a východní Čínu, Vietnam, Tchaj-wan a Přímořský kraj na ruském dálném východě. Vyskytuje se ve dvou variantách: nominátní var. salicina roste v celém areálu ve světlejších lesích a lesních okrajích, v křovinách na svazích, v údolích, podél vodních toků či komunikací. Též je pěstována a místy zplaňuje z kultury i mimo svou domovinu. Varieta pubipes se od předchozí liší hustě chlupatými letorosty, řapíky, listovými čepelemi i češulemi a vyskytuje se pouze v horských oblastech centrální Číny.[6][7]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

V Číně se pěstuje mnoho různých odrůd této slivoně a některých jejích hybridních druhů. Široce se pěstuje také v Japonsku, Koreji a Vietnamu. Kultivary byly výrazně prošlechtěny v Japonsku a odtud se ve druhé polovině 19. století dostaly do Spojených států, kde následné šlechtění přineslo ještě mnohem více kultivarů, obvykle s většími plody. Zde se mu věnoval zejména šlechtitel a pomolog Luther Burbank, který na začátku 20. století křížil tento druh s dalšími druhy slivoní, především s Prunus simonii a některými původními americkými druhy (především Prunus americana). Mnoho z těchto amerických kultivarů bylo později vyvezeno do jiných zemí, včetně zpět do Japonska, místa jejich předků.

Významný kultivar je například „Santa Rosa“, pojmenovaný podle města v Kalifornii. Je to hybrid dvou kultivarů P. salicina a má vysokou koncentraci cukru. Většina čerstvých švestek prodávaných v severoamerických supermarketech jsou právě kultivary slivoně vrbové. Pěstují se ve velkém měřítku i v řadě dalších zemí, například v západní Austrálii. Coby "japonské blumy" jsou v nabídce i českých zahradníků a sadařů. Pro pěstování v ČR jsou vesměs otužilé, ale v chladnějších polohách bývají květy poškozovány zimními a jarními mrazy, lépe se jim daří v teplejších oblastech republiky.[8][9]

  • Kůra dospělého stromu
    Kůra dospělého stromu
  • Kvetení
    Kvetení
  • Detail květů
    Detail květů
  • Rašící mladá větev
    Rašící mladá větev
  • Zralé plody
    Zralé plody
  • Plody kultivaru 'Black Amber'
    Plody kultivaru 'Black Amber'
  • 'Africa Rose'
    'Africa Rose'

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Zralé plody se jedí syrové podobně jako jiné slívy a blumy. V Číně se kandované ovoce prodává také konzervované, ochucené cukrem, solí a lékořicí. V Japonsku se používá napůl zralé jako příchuť v likéru zvaném sumomo-šu (すもも酒), v Číně se z něho taktéž vyrábí likér.[10]

Plody se také používají v tradiční čínské medicíně. Japonské blumy kultivaru 'Crimson Globe' lze brát jako zdroj antioxidantů.[11]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prunus salicina na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ JONES, D. F. BURBANK'S RESULTS WITH PLUMS. Journal of Heredity. 1928-08-01, roč. 19, čís. 8, s. 359–372. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 0022-1503. DOI 10.1093/oxfordjournals.jhered.a103021. (anglicky) 
  3. ↑ Dostupné online. 
  4. ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  5. ↑ RESOURCES, University of California Agriculture and Natural. Plum and Prune (Japanese: Prunus salicina; European: Prunus domestica). homeorchard.ucanr.edu [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Prunus salicina Lindl. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Prunus salicina in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  8. ↑ Prunus salicina. Garten.cz [online]. [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ PAROULKOVA, Renata. Pěstování japonských slivoní | Flóra na zahradě [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-21. 
  11. ↑ González-Flores D, Velardo B, Garrido M, González-Gómez D, Lozano M, Ayuso M.C, Barriga C, Paredes S.D, Rodríguez A.B. (2011). "Ingestion of Japanese plums (Prunus salicina Lindl. cv. Crimson Globe) increases the urinary 6-sulfatoxymelatonin and total antioxidant capacity levels in young, middle-aged and elderly humans: Nutritional and functional characterization of their content". Journal of Food and Nutrition Research 50(4): 229-236.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]