Sluka svraskalá

Jak číst taxoboxSluka svraskalá
alternativní popis obrázku chybí
Sluka svraskalá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádpečárkotvaré (Agaricales)
Čeleďpavučincovité (Cortinariaceae)
Rodpavučinec (Cortinarius)
Binomické jméno
Cortinarius caperatus
(Pers.) Fr. (1838)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sluka svraskalá (Cortinarius caperatus) je dobrá jedlá houba z čeledi pavučincovité vyskytující se v Evropě, Severní Americe a Asii.[2] Jako mykorhizní druh roste od července do října v jehličnatých lesích, zejména v borových či smrkových, od nížin až vysoko do hor, vždy však na kyselých půdách, často v borůvčí. V České republice jde o jednu z tržních hub.

Má tence masitý klobouk, který je v mládí polokulovitý, později plošší, 4 až 10 cm široký. V mládí je bělavě až lehce namodrale ojíněný, pak žlutý až okrový, za sucha podélně svraskalý a na okraji rozpukaný, jinak hladký. Dužina je bělavá, nemění se. Lupeny jsou dosti řídké a úzké. Zprvu jsou bledé, později světle hlínově až hnědě okrové. Výtrusný prach je skořicově hnědý. Výtrusy jsou mandlového tvaru, bradavčité, hrubé o rozměrech 11–14 x 7–9 µm.[3]

Třeň je válcovitý, hladký, asi 5 až 12 cm dlouhý a 1 až 2 cm široký, bělavý, nahoře s blanitým prstenem s dvojitým ostřím, naspodu s nezřetelnými zbytky pochvy.

Sluka svraskalá má houbovou chuť a slabě příjemně kořeněnou vůni. Dá se upotřebit k jídlu ve všech úpravách a hodí se i k sušení. Mladé plodnice se podobají některým nejedlým pavučincům, například pavučinci kozlímu či kafrovému, které mají nepříjemný zápach.

Bývala řazena do rodu sluka (Rozites), genetické studie v roce 2002 ukázaly příslušnost rodu sluka do rodu pavučinec.

Synonyma

[editovat | editovat zdroj]

(podle www.biolib.cz)

  • Agaricus caperatus Pers. 1796
  • Dryophila caperata (Pers.) Quél. 1886
  • Pholiota caperata (Pers.) Fr.
  • Togaria caperata (Pers.) W.G. Sm. 1908
  • Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.
  • Rozites caperatus (Pers.) P. Karst.

Druh původně popsal v roce 1796 mykolog Christiaan Hendrik Persoon jako Agaricus caperatus. V roce 1821 jej nejprve Elias Magnus Fries přeřadil do rodu pavučinec (Cortinarius).[4]

V roce 1887 zařadil druh Pier Andrea Saccardo do rodu Pholiota. V roce 1879 jej finský mykolog Petter Adolf Karsten přesunul do rodu Rozites, pojmenovaném po Ernstu Rozem (Rozites caperata (Pers. ex Fr.) P. Karst.) Genetické studie z roku 2002 potvdily Friesův předpoklad, že rod sluka patří do velkého rodu pavučinec.[4]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Sluka svraskalá je dobrá a chutná jedlá houba. Vzhledem k tomu, že může být zaměněna s některými pavučinci, nezkušení houbaři by ji sbírat spíše neměli.

Po černobylské jaderné havárii je sluka považována za jednu z nejvíce kontaminovaných hub radioaktivním cesiem (Cs 137). Také v sobě hromadí toxické kadmium až do obsahu 20 mg v kilogramu čerstvé dužniny. Kromě toho obsahuje tepelně labilní lektiny, které sráží červené krvinky krevní skupiny A.[5]

  • Spodní strana plodnice s lupeny a prstenem
    Spodní strana plodnice s lupeny a prstenem
  • Plodnice v různých stadiích vývoje
    Plodnice v různých stadiích vývoje
  • Typické místo výskytu sluky svraskalé, smrkový les s borůvčím (Švédsko)
    Typické místo výskytu sluky svraskalé, smrkový les s borůvčím (Švédsko)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ Josef Breitenbach, Fred Kränzlin: Blätterpilze 3. Teil. In: Pilze der Schweiz. Band 5. Mykologia, Luzern 2000, ISBN 3-85604-050-1.
  3. ↑ Rose Marie Dähncke. 1200 Pilze, in Farbfotos. Augsburg: Weltbild liz. AT-Verlag, 2009. ISBN 978-3-8289-3082-7. 
  4. ↑ a b Ursula Peintner, Egon Horak, Meinhard M. Moser, Rytas Vilgalys. Phylogeny of Rozites, Cuphocybe and Rapacea inferred from ITS and LSU rDNA sequences In: Mycologia. [s.l.]: [s.n.], 2002. [PDF; 599 KB Dostupné online]. S. 620–629. (anglicky) 
  5. ↑ Jürgen Guthmann, Christoph Hahn, Rainer Reichel: Taschenlexikon der Pilze Deutschlands. Ein kompetenter Begleiter zu den wichtigsten Arten. 1. Auflage. Quelle & Meyer, Wiebelsheim 2011, ISBN 978-3-494-01449-4.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.