Sluštice

Sluštice
Sluštice, náves s kostelem svatého Jakuba Staršího
Znak obce SlušticeVlajka obce Sluštice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecŘíčany
Obec s rozšířenou působnostíŘíčany
(správní obvod)
OkresPraha-východ
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel757 (2024)[1]
Rozloha4,10 km²[2]
Katastrální územíSluštice
Nadmořská výška306 m n. m.
PSČ250 84
Počet domů235 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduSluštice 21
250 84 Sibřina
obecslustice@obecslustice.cz
StarostaJaroslav Pavlíček
Oficiální web: www.obecslustice.cz
Sluštice na mapě
Sluštice
Sluštice
Další údaje
Kód obce538787
Kód části obce150801
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sluštice (německy Sluschtitz) jsou obecokrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Leží na potoce Výmola přibližně šest kilometrů severovýchodně od Říčan. Žije zde 757[1] obyvatel (v roce 2006 jich bylo 345).

Název Sluštice znamená ves lidí služkovských, to jest sloužících.

Kostel svatého Jakuba ve Slušticích

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1223. Tehdy ji vlastnil Mstidruh ze Sluštic, a již v té době v obci stál farní kostel a tvrz. Ve 14. a 15. století patřily Sluštice většinou pražským rodinám. Mezi majiteli byli Fridlin (Fridolin) Rost (rentu ve Slušticích vlastnil od roku 1332), jeho bratr Donat Rost (majitel Sluštic pravděpodobně v letech 1357–1366), Matěj od Věže (v roce 1380). Za Matěje od Věže však patronátní právo k místnímu kostelu vykonávali bratři Ondřej a Martin Stachové ze Starého Města pražského a v letech 1400 a 1405 pak bratři Mikuláš Ortlin (Ortlinovic) a Rudolf z Mülhausenu, kteří zdejší podíly v roce 1407 postoupili svému bratrovi (nebo možná synovi) Reinhardovi (jinak Rynardovi) z Mülhausenu. O něm se dochovalo více zmínek, např. roku 1414 ustanovil faráře v sousední obci Březí. Reinhard, který se už psal ze Sluštic, prodal v roce 1416 rentu na místní tvrzi, poplužním dvoru a zdejší vesnici pražskému měšťanovi Reinhardovi z Remeše.

V poděbradské době, někdy po roce 1460, získal Sluštice Jan Ledecký z Říčan, který poplužní dvůr s vesnicí Sluštice odprodal v roce 1473 dvěma pražským měšťanům – Křížkovi ze Starého Města a Jílkovi Rybovi, zvonaři z Nového Města. Potomkem jednoho z nich byla Anna, manželka Zikmunda Roha z Vlkanova. Od tohoto Roha se Sluštice v roce 1519 dostaly do držení Marty Pechancové z Bezděkova a byly spravovány ze Křenice a Královic. V 16. století místní neobývaná tvrz zanikla, její poloha je dnes neznámá. V roce 1563 byly zdejší dvůr a zároveň tvrz ve Zlaté odděleny a určeny Matyáši Pechancovi z Kralovic. Ten ovšem neměl děti, proto je v roce 1568 odkázal Mikulášovi Skalskému z Dubu († 1588) a jeho manželce Markétě z Frejskutu. Mikuláš měl čtyři syny, dva z nich, Heřman a Jan Jiřík, zdědili po roce 1597 Sluštice a obnovili sluštickou tvrz. V roce 1616 postoupil Heřman svůj zdejší podíl bratru Janu Jiříkovi a po jeho smrti připadl tento majetek Mikulášovi Skalskému z Dubu. Mikuláš Skalský z Dubu se přidal na stavovskou stranu, proto mu byly tvrz s poplužním dvorem a pivovarem ve Slušticích a vesnice Sluštice, Třebohostice a Zlatá za třicetileté války v roce 1623 zkonfiskovány a prodány Karlovi z Lichtenštejna, který je připojil ke škvoreckému panství.

Na zdi pražské Pinkasovy synagogy jsou uvedena dvě jména obětí šoa ze Sluštic, které zemřely v roce 1942.[4]

Základní škola byla uzavřena v roce 1985, v předchozím roce tam byly dvě dvoutřídky. V budově školy byla natáčena část komedie Slavnosti sněženek (1983, režisér Jiří Menzel).[5]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 395 460 440 408 447 443 454 320 336 275 325 278 304 341 804
Počet domů 51 58 63 64 68 71 96 107 95 83 89 110 116 126 235

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Územněsprávní začlenění

[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Pardubice, politický okres Černý Kostelec, soudní okres Český Brod[8]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Český Brod[8]
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Český Brod[8]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres Český Brod[9]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres Český Brod[10]
  • 1945 země česká, správní i soudní okres Český Brod[11]
  • 1949 Pražský kraj, okres Říčany[12]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-východ[13]

Obecní symboly

[editovat | editovat zdroj]

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 20. října 2022.[14]

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Sluštice (454 obyvatel, katolický kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[15] cihelna, galanterie, holič, 2 hostince, kolář, 2 kováři, 2 krejčí, obchod s mlékem, mlýn, 2 obuvníci, obchod s ovocem a zeleninou, 2 pekaři, pila, pohřební ústav, porodnictví, 3 rolníci, 2 řezníci, 3 obchody se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Sluštice, trafika, truhlář, zahradník.

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Obcí prochází silnice II/101 v úseku Říčany - Úvaly.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – V obci se nachází dvě zastávky Pražské integrované dopravy "Sluštice,škola", kde zastavují linky 765 (Sibřina - Říčany, Wolkerova) a 329 (Praha, Sídliště Skalka - Škvorec, náměstí)

"Sluštice" na silnici II/101 , kde zastavují linky 686 (Úvaly,žel.st-Říčany,Wolkerova) a 765 (Sibřina-Říčany,Wolkerova)

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kostel svatého Jakuba Staršíhobarokní kostel postavený v letech 1746–1749 na místě původní stejnojmenného gotického kostela, který vyhořel roku 1716.
  • Pomník padlých v první světové válce – vedle křižovatky pod hřištěm, oploceno. Na pomníku je státní znak a nápis: 1914–1918, Antonín Vágner, Josef Lážek, Václav Běhounek, Josef Běhounek, Jaroslav Novák, Jan Sadil, Frant. Kolínský, Antonín Hladík.[16]

Další fotografie

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. Lustig Leo 16. VIII. 1886 – 26. X 1942 a Ela 4. XI. 1894 – 26. X. 1942
  5. filmovamista.cz [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. a b c Správní uspořádání Předlitavska 1850–1918
  9. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  10. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  11. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  12. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  13. Zákon č. 36/1960 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  14. Udělené symboly – Sluštice [online]. 2022-10-20 [cit. 2022-11-29]. Dostupné online. 
  15. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1562. (česky a německy)
  16. Brynych, Martin. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-09-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]