Slída

Slída je označení pro velmi širokou skupinu minerálů patřících mezi hlinitokřemičitany. Jde o významnou skupinu horninotvorných minerálů. Slídy patří mezi fylosilikáty, které krystalizují v monoklinické soustavě, někdy je jejich symetrii těžké rozpoznat, protože nabývají pseudohexagonální habitus. Mají dokonalou bazální štěpnost^[1]. Tento typický znak je dán jejich vrstevnatou krystalovou strukturou (projevuje se perleťovým leskem na štěpných plochách). Tenké průhledné či průsvitné lupeny dosahují i značných rozměrů. Bývaly používány i jako výplně oken a žáruvzdorných okének pecí. Slída je nevodivá, nehořlavá, taví se špatně, spíše vůbec.

Chemické složení

Všechny slídy mají podobné chemické složení, které lze vyjádřit vzorcem:

X₂Y_4-6Z₈O₂₀(OH,F)₄

kde X je K, Na, Ca, zřídka Ba, Rb nebo Cs

Y je Al, Mg, Fe nebo zřídka Mn, Cr, Ti, Li, a další prvky

Z je převážně Si nebo Al ale může být i Fe³⁺ nebo Ti

Slídy se dělí na dioktahedrické (Y = 4) a trioktaedrické (Y = 6). Pokud je na pozici X ion K nebo Na, označuje se jako pravá slída, pokud je na pozici X Ca označuje se jako křehká slída.

Struktura

Výborná štěpnost slíd je důsledkem charakteristického uspořádání strukturních prvků, kde se mezi dvěma tetraedrickými sítěmi, které mají v rovině hexagonální symetrii, nachází oktaedrická síť, jejíž prvky se spojují do trojúhelníků.^[2] Tato struktura je označována jako t-o-t (tetraedr-oktaedr-tetraedr). Oktaedrická vrstva může existovat ve dvou podobách, jako trioktaedrická, podobná struktuře brucitu, nebo dioktaedrická, podobná gibbsitu. Vrstvy tvořené t-o-t strukturami jsou kompaktní ale mohou se spojovat s dalšími takovými vrstvami, čímž vzniká typická vrstevnatá struktura fylosilikátů.^[2]

Minerály

Trioktaedrické slídy

Pravé slídy

Křehké slídy

clintonit

Dioktaedrické slídy

Pravé slídy

Slídy s mezivrstevní chybou

Velmi jemnozrnné slídy mají často větší rozdíly v obsahu iontů a vody a jsou obvykle označovány jako jílovité slídy. Patří mezi ně:

Hydromuskovit: s H₃O⁺ a K na pozici X
Illit: s nedostatkem K na pozici X a porovnatelným přebytkem Si na pozici Z
Fengit: s Mg nebo Fe²⁺ nahrazujícími Al na pozici Y a porovnatelným přebytkem Si na pozici Z

Výskyt

Často se však pojmem slída míní jen její nejznámější reprezentant – muskovit.^[zdroj?] V přírodě se ze slíd vyskytují nejčastěji dva druhy:

Muskovit (světlá slída, kočičí stříbro) – stříbřitě bílý, slabě nažloutlý či nazelenalý nerost. Obsahuje ho žula, krystalické břidlice nebo svory. Chemicky jde o hlinitokřemičitan draselný s malou příměsí sodíku, vápníku a železa.
Biotit (tmavá slída) – nerost v hornině černý, samostatný lístek pak hnědý až černohnědý. Biotit lze nalézt v mnoha vyvřelinách a krystalických břidlicích. Je to, stejně jako muskovit, hlinitokřemičitan draselný, avšak s příměsí až 30 % oxidu hořečnatého.
Lepidolit – růžová odrůda

Naleziště

Indie
Rusko: Bajkal
USA
Česká republika: Zichovec
Kanada

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sľuda na slovenské Wikipedii.

↑ http://www.geology.cz přístup: 2015-07-17
↑ ^a ^b Klein, C., 2006. Mineralógia. Oikos-Lumon, Bratislava, 658 s.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu slída na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] ttp://www.geology.cz přístup: 2015-07-17

[Klein,_2006-2] Klein, C., 2006. Mineralógia. Oikos-Lumon, Bratislava, 658 s.

[1]

[2]