Soazza
| Soazza | |
|---|---|
 Pohled na obec | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°21′58″ s. š., 9°13′30″ v. d. |
| Nadmořská výška | 620 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Graubünden |
| Okres | Moesa |
  Soazza Soazza, Švýcarsko | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 46,42 km² |
| Počet obyvatel | 319 (2018)[1] |
| Hustota zalidnění | 6,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 6562 |
| Označení vozidel | GR |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Soazza (německy zastarale Sowaz nebo Zauatz) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Moesa. Nachází se v údolí řeky Moesa, asi 59 kilometrů jihozápadně od kantonálního hlavního města Churu, v nadmořské výšce 620 metrů. Žije zde 319[1] obyvatel.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]
Obec Soazza leží na zbytcích ledovcového příkrovu zničeného řekou Moesa na hranici mezi horní a dolní částí údolí Val Mesolcina. Západní hranici tvoří pohoří, které odděluje Mesolcinu od údolí Calanca. Na východě se rozlehlá obec táhne až k hranicím s Itálií. Tato východní část obce je s výjimkou vesnice Druna na levé straně údolí Mesolcina málo osídlená. Z celkové rozlohy obce přes 46 km² je téměř 25 km², přesněji 2490 ha, pokryto lesy a lesními porosty. Dalších 1746 ha tvoří neproduktivní půda (většinou hory). Ačkoli je zde 333 ha orné půdy, 286 ha z ní tvoří vysokohorské farmy. Zbývajících 68 ha tvoří zastavěná plocha.
Sousedními obcemi jsou Mesocco, Rossa, Calanca a Lostallo v kantonu Graubünden a San Giacomo Filippo v Itálii.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První zmínka o obci pochází z roku 1203 pod názvem Soaza.[2] Obec se osamostatnila již v roce 1359, ale dlouho církevně spadala pod kolegium (Collegiata) v San Vittore; ještě v roce 1626 jí musela odvádět desátky. Farní kostel sv. Martina byl postaven v roce 1219, rozšířen v letech 1626–39 a obnoven v roce 1957. Ze Soazzy vede přes řeku Forcola do Chiavenny stezka pro muly, která bývala hojně využívaná a zvyšovala dopravní ruch. Až do začátku 19. století se po ní přepravovala sůl, hedvábí a textilní výrobky.[2] Hospic postavený nad vesnicí v první polovině 16. století sloužil v letech 1636–1922 jako sídlo kapucínů a je vyzdoben freskami Francesca Antonia Giorgioliho. Po staletí bylo hlavním zdrojem příjmů zemědělství a pastevectví, které se zde stále provozuje. Nedostatek obživy si vynutil značnou emigraci kominíků, sklářů a malířů bytů a rozvoj nových zdrojů obživy, například zpracování lávového kamene.[2]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]| Vývoj počtu obyvatel[2] | |||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rok | 1650 | 1802 | 1850 | 1900 | 1950 | 2000 | 2004 | 2010 | 2011 | 2012 | 2015 | 2020 | |||
| Počet obyvatel | 427 | 311 | 315 | 339 | 348 | 359 | 374 | 351 | 353 | 352 | 347 | 324 | |||
Údolí Moesa je jednou z italsky mluvících oblastí kantonu Graubünden. Převážná většina obyvatel obce tak hovoří italsky.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]_(4486300950).jpg)
Soazza leží vedle kantonální hlavní silnice č. 13. Východně od obce vede také dálnice A13 v trase St. Margrethen – Chur – Bellinzona.
Železniční spojení do obce zajišťovala železniční trať z Bellinzony do Mesocca, otevřená roku 1907. Pro malý zájem cestujících byla na trati v květnu 1972 ukončena osobní doprava a zcela zrušen úsek mezi Bellinzonou a stanicí Castione-Arbedo. V roce 1978 horní úsek trati poničila silná bouře a i nákladní doprava byla následně zcela zastavena. Na zbylém úseku Castione-Arbedo – Cama probíhal až do roku 2013 muzejní turistický provoz; od roku 2013 je trať zcela bez provozu a čeká na další osud.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soazza na německé Wikipedii.
- ↑ a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
- ↑ a b c d SANTI, Cesare. Soazza [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2013-10-01 [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Ende der Misoxerbahn-Fahrzeugsammlung. Die Museums-Eisenbahn. Roč. 2021, čís. 1, s. 4. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soazza na Wikimedia Commons - (italsky) [1] – oficiální stránky
