Sobědruhy | |
---|---|
Židovský hřbitov | |
Lokalita | |
Charakter | část města |
Obec | Teplice |
Okres | Teplice |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°40′ s. š., 13°52′ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 1 144 (2021)[1] |
Katastrální území | Sobědruhy (2,3 km²) |
PSČ | 415 10 |
Počet domů | 369 (2021)[2] |
Sobědruhy | |
Další údaje | |
Kód části obce | 151505 |
Kód k. ú. | 751502 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sobědruhy (německy Soborten) jsou část statutárního města Teplice. Nachází se na severovýchodě Teplic. Prochází zde silnice I/13. Sobědruhy jsou také katastrální území o rozloze 2,3 km².[3]
Ve čtvrti se nachází 21 ulic: 5. května, Březový háj, Důlní, Haškova, K zámečku, Mírová, Na rozhraní, Nerudova, Pod kopcem, S. K. Neumanna, Srbická, U zámečku, Zahrádky, Žižkova, Husova, Bohosudovská, Stará, Polní, K Zámečku, Boční a Úzká.
Název vesnice je odvozen ze staroslověnského slova drugъ (česky druh) ve významu ves sobědruhů. Německá varianta Soborten vznikla zkomolením českého jména. V historických pramenech byla vesnice uváděna pod názvy: Sobiedruhy (1334), Sobijedruhi (1335), Sobiedruhy (1337), Sobodruhy (1418), Sobiedruhy (1542, 1561), Sobodruh (1584), Sobodruhy (1628), Soborten a Sobothrn (1787) a Soborten (1833).[4]
První písemná zmínka pochází z roku 1334.[5]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 017 obyvatel (z toho 967 mužů), z nichž bylo 820 Čechoslováků, 1 104 Němců, patnáct Židů a 78 cizinců. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale osmdesát lidí patřilo k evangelickým církvím, 64 k církvi izraelské a 412 jich bylo bez vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měly Sobědruhy 2 189 obyvatel: 909 Čechoslováků, 1 221 Němců, osm Židů, dva příslušníky jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 81 evangelíků, pět členů církve československé, 51 židů, čtyři členové jiných církví a 611 lidí bez vyznání.[7]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 860 | 1 257 | 1 420 | 1 929 | 2 156 | 2 017 | 2 189 | 1 719 | 1 822 | 1 577 | 1 265 | 1 010 | 1 031 | 1 110 | 1 144 |
Domy | 90 | 107 | 114 | 141 | 159 | 164 | 212 | 346 | 317 | 317 | 288 | 311 | 327 | 343 | 369 |
Při sčítání lidu v letech 1869–1980 Sobědruhy byly samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Teplice, ale v letech 1921 a 1930 v okrese Teplice-Šanov a podruhé znovu v okrese Teplice. Od 1. července 1980 je částí statutárního města Teplice.[10]
V minulosti, zejména v 17.–19. století, měla vesnice převážně židovské obyvatelstvo[11], byla to patrně jedna z nejstarších židovských obcí v severních Čechách[12]. Na (velice atypické) věži s hodinami dnes již zaniklé sobědružské synagogy byly uvedeny dva letopočty: 1553 a 1654. Synagoga poprvé v písemných pramenech doložena na počátku 18. století, patrně však starší, prošla několika přestavbami; ačkoliv v Sudetech, nacisté jí během tzv. Křišťálové noci kvůli pozici v zástavbě nevypálili; stržena byla před rokem 1958.[13]
Hebrejský a jidiš název Sobědruh zněl hebrejsky זאבארטן , Zobortn[14][15], objevuje se i ve variantě סאבארטען Sabarten[15]. Oba názvy se dochovaly na několika sbírkových předmětech místní provenience v Židovském muzeu v Praze.
Do roku 1848 byli zdejší Židé nuceni žít v místním ghettu – zdejší Židovské ulici (německy Judengasse), název později (kol. 1900) změněn na U synagogy (německy Tempelgasse[16] či Tempelstrasse[16]), přetrval až do 2. sv. války, dnes ulice Bohosudovská.[16][17] Zdejší ŽNO spadala určitou dobu do litoměřického okresního rabinátu, ale v roce 1883 se osamostatnila a zvolila si za rabína Chaima (Heinricha) Galandauera, autora díla „Der Socialismus im Bibel und Talmud“). Na počátku 20. století měla sobědružská židovská obec asi 150 členů.[12]
Minimálně od roku 1669 zde existuje židovský hřbitov s řadou významných náhrobních kamenů.[13] Až do roku 1751 zde byli pohřbíváni též Židé z Drážďan.[18] Mnoho náhrobků nese nápis „מגרש פראג" ("Mi-Gereš Prag“), označující hroby Židů, kteří byli vyhnáni z Prahy, z nichž někteří „zemřeli jako mučedníci“.[12]