Soxhletův extraktor

Soxhletův extraktor je laboratorní skleněná pomůcka vynalezená roku 1879 Franzem von Soxhletem.[1][2] Původně byl vyvinut pro extrakci lipidů z pevného materiálu.[2] Běžně je využíván pro extrakci z pevných látek, které jsou omezeně rozpustné v daném rozpouštědle. Umožňuje extrakci velkého množství materiálu s využitím malého objemu rozpouštědla, které je během procesu neustále recyklováno.

Do střední části extraktoru se vkládá patrona z propustného materiálu, v které je obsažena výchozí pevná směs. K zábrusu na spodní části se připojí baňka s rozpouštědlem a k horní části zpětný chladič. Rozpouštědlo se zahřeje k varu, v chladiči kondenzuje a kondenzát kape do patrony, kde probíhá extrakce. Po dosažení úrovně přepadu dojde k přečerpání roztoku extrahované látky v rozpouštědle do destilační baňky, a celý cyklus se opakuje.[3]

Během každého cyklu se vyextrahuje část požadované látky z výchozí směsi, tato látka se postupně koncentruje v destilační baňce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soxhlet extractor na anglické Wikipedii.

  1. HARWOOD, LAURENCE M. Experimental organic chemistry : principles and practice. Oxford [England]: Blackwell Scientific Publications xii, 778 pages s. Dostupné online. ISBN 0-632-02016-4, ISBN 978-0-632-02016-4. OCLC 18589460 S. 122–125. 
  2. a b JENSEN, William B. The Origin of the Soxhlet Extractor. Journal of Chemical Education. 2007-12, roč. 84, čís. 12, s. 1913. Dostupné online [cit. 2020-03-27]. ISSN 0021-9584. DOI 10.1021/ed084p1913. (anglicky) 
  3. is.mendelu.cz [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]