Spähkreuzer 1938 | |
---|---|
Ilustrace vzhledu plavidla | |
Obecné informace | |
Uživatel | Kriegsmarine |
Typ | průzkumný křižník |
Lodě | 3 (plánovány) |
Osud | stavba zrušena |
Předchůdce | třída M |
Technické údaje | |
Výtlak | 5037 t (standardní) 5900 t (plný)[1] |
Délka | 145 m (na vodorysce) 152,2 m (max.) |
Šířka | 14,6 m |
Ponor | 4,6 m |
Pohon | 2 parní turbíny, 4 kotle 4 diesely 3 lodní šrouby 77 500 hp + 14 500 hp |
Rychlost | 35,5 uzlu |
Dosah | 8000 nám. mil při 17 uzlech |
Posádka | 520 |
Výzbroj | 6× 150mm kanón (3×2) 2× 88mm kanón(1×2) 8× 37mm kanón (4×2) 12× 20mm kanón (3×4) 10× 533mm torpédomet (2×5) 50 min |
Pancíř | 15mm boky až 27mm paluba až 30mm věže až 15mm velitelská věž |
Spähkreuzer 1938 byla plánovaná třída průzkumných křižníků německé Kriegsmarine z doby druhé světové války. Ze tří plánovaných jednotek byla rozestavěna pouze jedna. Její stavba byla zrušena.[1]
Stavba tří průzkumných křižníků (SP1–SP3) byla objednána v únoru 1941 jako náhrada za zrušené torpédoborce Z40–Z42 typu 1936A (Mob). Stavbou byla pověřena loděnice Germaniawerft v Kielu. V roce 1941 byla zahájena stavba prototypu. V polovině roku 1942 byla stavba SP1 zrušena a plavidlo bylo sešrotováno.[1]
Plánovanou výzbroj tvořilo šest 150mm kanónů ve dvoudělových věžích, dva 88mm kanóny, osm 37mm kanónů, dvanáct 20mm kanónů a dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Dále měly nést až 50 min. Křižníky měly nést lehké pancéřování. Pohonný systém kombinoval parní turbíny a diesely. Čtyři kotle Wagner dodávaly páru dvěma turbínám Wagner o výkonu 77 500 hp, pohánějících dva lodní šrouby. Třetí lodní šroub poháněly čtyři diesely MAN o výkonu 14 500 hp. Nejvyšší rychlost měla být 35,5 uzlu a dosah 8000 námořních mil při rychlosti 17 uzlů.[1]