Spolia opima („ bohatá kořist “) bylo brnění, zbraně a další efekty, které starověký římský generál svlékl z těla nepřátelského generála zabitého v souboji těchto dvou generálů v bitvě. Spolia opima byla považována za nejvyšší z několika dalších válečných vyznamenání, které mohl velitel získat a to včetně nepřátelských vojenských norem.[1]
Po celou existenci starověkého Říma toto vyznamenání získali jen tři generálové. Precedentem byl Romulův souboj s Acronem (král Caenine), kterého zabil a zbavil zbroje po znásilnění sabinských žen.[2] Ve druhém případě získal vyznamenání Aulus Cornelius Cossus od Lara Tolumnia, krále Veientes, během pátého století před naším letopočtem. Třetí a historicky nejzachovalejší událost nastala před druhou punskou válkou, kdy Marcus Claudius Marcellus (konzul 222 př. n. l.) Svlékl keltského válečníka Viridomara, krále Gaesatae.[3] Nero Claudius Drusus, římský generál prvního století před naším letopočtem, během svých kampaní vyhledával germánské náčelníky, kterým by mohli čelit v souboji. Zdroje naznačují, že se mu mohlo podařit spolia opima.[4]
Obřad spolia opima byl rituálem státního náboženství, který měl napodobovat archaické obřady prováděné zakladatelem Říma Romulem. Vítěz připevnil svléknutou zbroj na kmen dubu, odnesl ji sám v průvodu na Kapitol a zasvětil ji v chrámu Jupitera Feretria.[5]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spolia opima na anglické Wikipedii.