Spřežka je spojení dvou nebo několika písmen (grafémů) na označení jedné hlásky.[1] Jedná se o rozšířený způsob, jak se pravopis různých jazyků vyrovnává s nedostatkem grafémů (písmen) k vyjádření všech potřebných fonémů (hlásek). V češtině se dlouhou dobu používaly různé varianty spřežkového pravopisu, přestože Jan Hus navrhl již na začátku 15. století diakritický pravopis. V současné češtině je nejpoužívanější spřežkou ch; spřežka dž se až na výjimky (džbán) používá pro psaní přejatých slov (z nichž některá však již tvoří pevnou součást slovní zásoby – džem, džus, džíny, džungle aj.); spřežka dz se vyskytuje ojediněle (Dzbel, rendzina), zejména v cizích vlastních jménech.
Protože latina měla poměrně chudý repertoár souhlásek, pravopisy jazyků, které používají latinku, používají různé metody, jak zapsat potřebné hlásky: