Srpek obecný | |
---|---|
Srpek obecný (Falcaria vulgaris) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | miříkotvaré (Apiales) |
Čeleď | miříkovité (Apiaceae) |
Rod | srpek (Falcaria) |
Binomické jméno | |
Falcaria vulgaris Bernh., 1800 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Srpek obecný (Falcaria vulgaris) je středně vysoká, dvou nebo víceletá rostlina kvetoucí drobnými, bílými květy ve složených okolících. Je jediný druh rodu srpek, který v české přírodě roste. Tato vitální, místy hojně se vyskytující rostlina se někdy dostává i na obdělávaná pole, kde je považována za plevel.
Je bylinou poměrně teplomilnou, která vyjma severu roste téměř v celé Evropě. Východním směrem je rozšířena v evropském Rusku, v okolí Kavkazu, převážné části Přední Asie, západní části Sibiře a ve Střední Asii. Je také původním druhem v Alžírsku na severu afrického kontinentu. Druhotně byla zavlečena i na evropský sever a do Severní a Střední Ameriky. V České republice roste roztroušeně, nejvíce v nížinatých oblastech a teplejších pahorkatinách, především v severních a západních Čechách a na východní Moravě.[1][2][3]
Světlomilná a teplomilná rostlina vázána na suché, často vápnité a dobře propustné půdy na místech stepního charakteru, který je podtržen i odolností vůči požáru, četné tuhé zbytky listů při bázi rostliny zakrývají a chrání pupeny. Snáší velmi suché polohy, kde i v období nedostatku vláhy dobře roste a kvete. Vodu získává extrémně dlouhým kořenem (až 1 m) ze spodních vrstev a svými nečetnými kožovitými listy vypařuje jen málo vody.
Roste na travnatých a křovinatých stráních, na pastvinách a úhorech, v lemech lesů, kolem silnic i železnic, na nezastavěných ruderálních místech a také jako plevel na polích a vinohradech. V podvečer se mladé okolíky ohýbají dolů, čímž chrání květy před noční rosou. Květy rozkvétají od června do září a na jedné statné rostlině dozrává až 3000 semen. Bylina posekaná před květem může znovu obrazit, nové lodyhy vykvést a do podzimu vytvořit semena. Ploidie druhu je 2n = 22.[1][2][4][5]
Dvouletá až vytrvalá sivozelená bylina, s lodyhou vysokou 30 až 80 cm a u báze tlustou až 2,5 cm, vyrůstající z dlouhého, hrubého vřetenovitého kořene. Přímá, rozkladitě větvená lodyha je jemně rýhovaná, na průřezu oblá a porostlá tuhými listy. Přízemní listy bývají jeden až tři, mají řapík dlouhý až 4 cm a jsou jednoduché až trojsečné. Lodyžních řapíkatých listů bývá až patnáct, mají úzké pochvy a jsou dlouhé 15 až 25 cm, široké 10 až 18 cm a směrem vzhůru se zmenšují. Jsou jednou až dvakrát trojsečné, dvou až tříklané úkrojky mají čárkovité, na konci špičaté, po obvodě ostře pilovité a někdy srpovitě zahnuté.
Na koncích lodyhy a větví vyrůstají téměř ploché, 6 až 9 cm velké okolíky složené z deseti až dvaceti okolíčků tvořených šesti až dvanácti bělavými květy. Obaly i obalíčky jsou ze čtyř až osmi krátkých, kopinatých až čárkovitých listenů. Okolíky 1. a 2. řádu jsou větší a obsahují květy oboupohlavné, okolíky 3. řádu jsou menší, vykvétají později a mají pouze květy samčí. Drobné květy mají kalich nezřetelný a korunu se široce vejčitými, asi 1 mm dlouhými, bělavými lístky s dovnitř zahnutým vrcholem. Opylovány jsou převážně drobným létajícím hmyzem, samoopylení se květy brání protandrií, nejdříve dozrávají žluté prašníky s pylem a teprve později nafialovělé blizny.
Plod je úzce válcovitá dvounažka, která bývá až trojnásobně delší než širší. Obsahuje žlutohnědé až šedohnědé, pětižeberné plůdky (semena) asi 3 mm dlouhé a 1,5 mm široké.[1][2][4][5][6]
Rostlina se rozmnožuje převážně semeny kterých vytváří velké množství, v okolí mateřské rostliny často vyrůstá rozlehlá kolonie potlačující jiné druhy rostliny. Čerstvá semena klíčí jen málo, většina jich je aktivní až po zimě strávené v půdě, nejlépe jim vyhovuje hloubka uložení do 4 cm. Na nová místa se semena šíří špatně vyčištěným osivem, kompostem, zemědělskou technikou nebo z vykvetlých rostlin rostoucích po okrajích polí a na mezích. Rozšířit se může též vegetativně, hlavně když při zpracování půdy jsou po poli rozneseny úlomky kořenů, které dobře regenerují z adventivních pupenů.[1][2]
Srpek obecný je rostlinou zaplevelující nejvíce víceleté pícniny nebo okopaniny či prořidlé obilniny, objevuje se i ve vinicích. Jedná se o málo významný plevelný druh, který zpravidla nezpůsobuje významné škody. V minulosti byly hořce chutnající lodyhy užívány jako léčivý prostředek při nemoci trávicího ústrojí. Současné studie dokazují, že látky v nich obsažené mohou v některých případech blokovat vznik žaludečních vředů a pozitivně působit na již poškozenou sliznici žaludku.[2][7][8]
Srpek obecný je živnou rostlinou vzácného tesaříka rodu kozlíček Cardoria scutellata (někdy Phytoecia scutellata) žijícího na jediné recentní lokalitě na území České republiky. Samička klade po jednom vajíčku mezi list a stonek rostliny. Larvy žerou v kořenech rostliny, takže rostlina odumírá. Kuklí se v kořenech a přezimují jako dospělci; dospělci se vyskytují od konce března do června, nejčastěji od 2. pol. dubna do pol. května.[9]
-