Střemcha virginská

Jak číst taxoboxStřemcha virginská
alternativní popis obrázku chybí
Mladá střemcha viržinská (Prunus virginiana)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
PodčeleďAmygdaloideae
Rodslivoň (Prunus)
Binomické jméno
Prunus virginiana
L., 1753
Areál rozšíření
Synonyma
  • Padus virginiana
  • střemcha viržinská
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nakvétající květenství
Květy s nezralými tyčinkami
Květy se zralými tyčinkami
Plodenství se zralými plody
Původní areál rozšíření

Střemcha viržinská (Prunus virginiana) je severoamerická opadavá, bíle kvetoucí dřevina, rostoucí jako strom nebo větší keř. Strom bývá vysoký do 15 m, keř dosahuje nejčastěji do 5 m. Kmen má kůru zprvu hladkou a světle hnědou, později podélně rozpraskanou, mladé větve jsou hnědozelené a ve stáří šedozelené s četnými bělavými lenticelami.[2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Její původní areál se táhne od východního atlantského pobřeží až k západnímu pacifickému, prochází jižní Kanadou a severní polovinou Spojených států amerických. Do Evropy byla jako okrasná rostlina dovezená roku 1665, na území nynějšího Česka je tento neofyt pěstován od roku 1811, ve větším měřítku počal zplaňovat a šířit se do přírody od poloviny dvacátého století.[2][3][4]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Je hemikryptofyt, který roste v řídkých lesích, na křovinatých stráních i pasekách. Vyskytuje se poblíž vodních toků i na suchých místech, upřednostňuje půdu hlavně propustnou. Kvete krátce po vyrašení nových listů, od dubna do června. Dobře snáší středoevropské klimatické podmínky. Počet chromozomů 2n = 32, stupeň ploidie x = 4.[3][5][6]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Opadavý strom nebo keř se silným kůlovitým kořenem a četnými postranními kořeny. Strom bývá vysoký 10 až 15 m, má široce rozložitě vejčitou korunu, její nejspodnější větve odstávají či jsou mírně svěšené. Keř je u země poměrně úzký, jeho obrys je nepravidelný a dorůstá do výše 5 m, letorosty jsou zprvu hnědavé a později šedozelené, čerstvá kůra je nepříjemně vonná.

Střídavé listy jsou jednoduché, jejich čepele bývají široce obvejčité až eliptické, někdy oválně kopinaté, mají červené řapíky dlouhé 1 až 2,5 cm. Čepel bývá dlouhá až 12 cm, u báze je kulatá, na vrcholu zašpičatělá a po obvodě hustě pilovitá, na lícní straně bývá tmavě zelená a na rubové modrozelená či šedozelená. Žilnatina listů je tvořená šesti až třinácti páry vyniklých, 1 až 2 cm dlouhých žilek.

Květy jsou bílé, široké okolo 10 mm, oboupohlavné, pětičetné, krátce stopkaté, češule mají zvonkovitý tvaru a vyrůstají na jednoletých listnatých výhoncích v terminálních, dlouhých, hustých, zpočátku přímých a později svěšených květenstvích. Květenství hrozen bývá tvořen 18 až 64 květy a může být dlouhý 8 až 14 cm. Pět krátce trojúhlých kališních lístků, vytvářející široce zvonkovitý kalich, je dlouhých asi 1 mm, po obvodě jsou zubaté a brzy opadavají. Korunních lístků je také pět, jsou bílé, velké 2 až 5 mm, okrouhlé až široce obvejčité a na vrcholu bývají drobně zoubkované. V květu bývá 15 až 20 volných tyčinek s barevnými prašníky, gyneceum se skládá z jednoho plodolistu. Svrchní semeník s jediným vajíčkem roste ze dna češule a má jedinou čnělku s bliznou. Tyčinky čnělku přečnívají. Květy jsou cizosprašné, opyluje je hmyz, hlavně včely, slétající se pro nektar a pyl.

Plod je široce vejčitá, šťavnatá, dužnatá peckovice, asi 1 cm velká, zprvu červená a ve zralosti nachově červená až vzácně i černá. Pecka obsahující semeno je tvrdá, hnědá, vejčitá, na vrcholu tupě špičatá a po povrchu hladká. Mezokarp plodu je masitý, jedlý, ale nakyslý. Plody požírají ptáci, kteří roznášejí semena po okolí a tak se starají o rozšiřování dřeviny. Spadlé plody také odnášejí drobní hlodavci, čímž také zajišťující rozptyl semen.[2][3][5][6][7]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]

Při množení semeny se vysazují čerstvá semena na podzim nebo stratifikovaná na jaře, je možno také hřížit jednoleté výhonky či v létě množit zelenými řízky. Na kořenech rostliny také vyrůstají z adventivních pupenů mladé odnože. Vypěstované kultivary lze v předjaří roubovat nebo v létě očkovat. Jsou hlášení její kříženci se střemchou pozdní (Prunus serotina).[6][7]

Toxicita

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina je pro člověka toxická, obsahuje v listech, kůře i semenech glykosidy amygdalin a prunasin a v listech dále kyselinu kyanovodíkovou. V dužině plodů nejsou tyto látky obsažené, proto se plodů tradičně používá při výrobě sirupů a želé.

Kyselina kyanovodíková inhibuje dýchání buněk a schopnost využívat kyslík. Listy střemchy virginské, čerstvé i zvadlé, jsou pro býložravá zvířata jedovaté. Požití listů o hmotnosti větší než 0,25 % váhy zvířete může být smrtelné. Nejhorší je, když hladové zvíře zkonzumuje relativně velké množství během krátké doby. Příznaky otravy jsou zrychlené dýchání a lapání po dechu, slinění, vzrušení a úzkost, svalové záškuby, pak následuje vrávorání a křeče přecházející do kómatu.[8][9]

Použití

[editovat | editovat zdroj]

Stromy se vysazují do parků jako solitérní i skupinové okrasné dřeviny a do lesů pro zpestření skladby pěstovaných dřevin. V zimních měsících poskytují plody potravu ptákům i hlodavcům. V kultuře se druh pěstuje v několika kultivarech a je považován za dobrou medonosnou rostlinu. Pro své velké rozšíření a stabilní populační trend je střemcha virginská Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) řazena mezi málo dotčené druhy (LC).[2][6][7][10]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. ↑ a b c d BERGMANN, Karel. BOTANY.cz: Střemcha virginská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2013-10-08 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomír; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 3. Praha: Academia, 1992. 542 s. ISBN 80-200-1090-4. Kapitola Padus virginiana, s. 451. 
  4. ↑ POWO: Prunus virginiana [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2023 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Prunus virginiana [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014 – 2023 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d Dendrologie.cz: Střemcha virginská [online]. Petr Horáček a Jaroslav Mencl, rev. 2006-12-31 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c ROHRER, Joseph R. Flora of North America: Prunus virginiana [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ GABERA, Antonín. Bobule kolem nás. Pediatrie pro praxi [online]. SOLEN, s.r.o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc, 2007-02-1 [cit. 2023-07-10]. Roč. 2006, čís. 6. Dostupné online. ISSN 1803-5264. 
  9. ↑ Prunus virginana [online]. Agricultural Research Service, United States Department of Agriculture, Logan, UT, USA, rev. 2018-06-26 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ IUCN Red List of Threatened Species: Prunus virginiana [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2018-07-12 [cit. 2023-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]