Stakčín

Stakčín
Pravoslavný chrám svaté Trojice
Pravoslavný chrám svaté Trojice
Stakčín – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška260 m n. m.
Časové pásmo+1
+2 (letní čas)
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajPrešovský
OkresSnina
Tradiční regionHorní Zemplín
Stakčín
Stakčín
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha16,774 km²
Počet obyvatel2 393 (2021)[1]
Hustota zalidnění142,7 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaIng. Dušan Kolcun (2022)
Vznik1317 (první písemná zmínka – Zaktson)
Oficiální webstakcin.eu
E-mailoustakcin@stonline.sk
Telefonní předvolba057
PSČ067 61
Označení vozidel (do r. 2022)SV
NUTS520829
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stakčín (do roku 1902 Sztakcsin, maďarsky Takcsány, rusínsky Стащін)[2] je obec na Slovensku v okrese Snina. Žije zde přibližně 2 400[1] obyvatel. Rozloha obce je 16 774 hektarů.[3]

Obec se nachází v údolí řeky Cirochy, mezi Sninou a Starinou, u soutoku potoků Ternovce a Oľchovce. Je obklopená na jihu jižním úpatím masivu Nastaz, který je součástí Bukovských a Vihorlatských vrchů. Na většině území obce se rozkládá Národní park Poloniny. Jsou zde národní přírodní rezervace Pľaša a Pod Ruským, přírodní rezervace Grúnik, Ruské.

Dávné osídlení této oblasti naznačují dva archeologické nálezy – masivní oštěp z opálového rohovce pocházející z mladší doby kamenné a bronzová sekerka s tulejí a ouškem řazená do pozdní doby bronzové.[4]

V roce 1317 daroval uherský král Karel I. Robert aristokratickému úředníkovi Filipu I. Drugetovi územní majetky včetně Stakčína.[3][4]

Pravděpodobně v druhé polovině 14. století nebo v 15. století se do Stakčína přistěhovalo četné rusínské obyvatelstvo se šoltysem.[3] Z roku 1492 pochází první záznam o obyvateli vsi, který byl členem zbojnické družiny Fedora Hlavatého.[4] V bardějovském archivu se nachází dopis, ve kterém členové této družiny vypovídali bardějovským měšťanům nepřátelství za popravu svých druhů.[zdroj?] První údaje jsou zachovány z 30. března 1492, kdy zbojnická družina přepadla panské majetky u Svidníka.[zdroj?]

V roce 1600 zde bylo obydleno 61 domů, 1–2 domy šoltysů, dům faráře a chrám.[zdroj?] Z roku 1612 pochází zmínky o velkostatku založeném rodem Drugetů, jehož součástí byly vodní mlýn, vodní pila, a později i pálenice a krčma.[3] V letech 16411645 se rozšířila epidemie cholery, která téměř o polovinu snížila počet obyvatel, následkem čehož se zhoršily sociální poměry a rozšířilo zbojnictví.[zdroj?] Roku 1657 rolníci odepřeli poslušnost pánovi a vzniklo rusínské rolnické povstání.[zdroj?]

Na počátku první světové války, v listopadu 1914, pronikla ruská 48. pěší divize vedená generálem Lavrem Kornilovem[5] přes Ruské sedlo a Stakčín do Humenného, přičemž ve Stakčíně a v jeho okolí došlo k těžkým bojům; boje probíhaly v oblasti až konce května 1915.[4][6][7]

Do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 byl Stakčín součástí Uherska, následně byl součástí Československa až do 14. března 1939, kdy byla vyhlášen samostatný Slovenský stát, jehož součástí se stala i tato obec. Již od 4. dubna 1939 byl v důsledku malé války Stakčín součástí Maďarska. Během této doby bylo ze Stakčína do koncentračních táborů deportováno 120 Židů. Od října 1944 probíhaly ve Stakčíně a v jeho okolí těžké boje mezi německou armádou a Rudou armádou, při kterých bylo z 277 domů 114 úplně zničeno a 147 silně poškozeno. Obec byla osvobozena dne 24. listopadu 1944 a po skončení války se opět stala součástí Československa. Při osvobozovacích bojích padlo 218 sovětských vojáků.[4]

V letech 19561959 byla v obci postavena nová základní škola. V roce 1957 byl v důsledku zákazu řeckokatolické církve zbourán zdejší chrám z roku 1772, v jehož základech byl v roce 1994 postaven a vysvěcen nový chrám Ochrany přesvaté Bohorodičky.[3][4]

V letech 19761987 byla v oblasti vybudována vodní nádrž Starina, při jejíž stavbě bylo zlikvidováno sedm obcí (Dara, Ostružnica, Ruské, Smolník, Starina, Veľká Poľana, Zvala) a jejich území bylo v roce 1987 včleněno do katastru Stakčína.[4]

Stavby a památky

[editovat | editovat zdroj]

Vojenské hřbitovy

[editovat | editovat zdroj]
  • vojenský hřbitov z první světové války, na kterém je pochováno nejméně 959 vojáků, projektantem hřbitova byl József Lamping.[4][6]
  • blízko tohoto hřbitova jsou uloženy ostatky 117 rakousko-uherských vojáků, které byly přeneseny z vojenského hřbitova v zaniklé obci Starina.[4][6]

Obec je dostupná jak autobusovou, tak i vlakovou dopravou. V obci je celkem osm autobusových zastávek a jedna železniční stanice, která je nejvýchodnějším vlakovým nádražím na Slovensku. Železnice v obci existuje již od roku 1912, kdy byla dokončena trať mezi Humenným, Sninou a Stakčínem.[4]

Významné osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stakčín na slovenské Wikipedii.

  1. a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava: Statistický úřad Slovenské republiky.
  2. Slovenské slovníky Názvy obcí Slovenskej republiky (Vývin v rokoch 1773 – 1997). slovnik.juls.savba.sk [online]. [cit. 2022-06-28]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c d e f g h i j k História – Fara Stakčín [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. a b c d e f g h i j k l m n História – Obec Stakčín [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. THE RUSSIAN ARMY, 1914. marksrussianmilitaryhistory.info [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Stakčínsky cintorín je dôkazom historických momentov v Poloninách. rusyn.sk [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Karpatské „Termopyly. Valka.cz [online]. [cit. 2022-10-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. Stakčín - Chrám sv. Trojice - www.pamiatkynaslovensku.sk - (stakcin-chram-sv-trojice). www.pamiatkynaslovensku.sk [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. 1. 1. 2019: 120 років од народжіня співачкы Анцї Ябуровой - Quick.Cms - fast and simple content management system. www.cms3.rusynacademy.sk [online]. [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (rusínsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]