Starosta je v českém pojetí osoba zvolená do čela obce či její samosprávné části nebo jiné korporace (například spolku či občanského sdružení, tradičně například v Sokolu či Orlu). Starostou může být osoba starší 18 let. Slovo starosta pochází z výrazu starati se a bylo původně rodu ženského. Tento termín se používá i v některých spolcích jako funkce analogická k předsedovi. U starých Slovanů byli starostové správci společného majetku rodu, ve středověku se starostovi říkalo rychtář.
V Česku je starosta jednočlenným orgánem obce, městské části nebo městského obvodu, který je zastupuje navenek. Starostové jsou voleni do čela obcí bez zvláštního statusu i obcí se statusem městyse nebo města s výjimkou statutárních měst a hlavního města, dále do čela samosprávných městských částí v hlavním městě nebo statutárních městech nebo městských obvodů. Osoba v čele statutárního nebo hlavního města v obdobném postavení je označována primátor.
Starosta musí být vždy (na rozdíl od člena zastupitelstva obce) občanem České republiky. Volí jej zastupitelstvo obce, kterému se také za výkon své funkce zodpovídá, a zastupuje ho jeden či více místostarostů. Starosta je ze své funkce členem rady obce a zároveň stojí v čele obecního úřadu. Zákoník práce se na něj nevztahuje.[1]
Starostovi jsou svěřeny zejména tyto pravomoci:
Úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, může starosta provést jen po jejich předchozím schválení, jinak jsou tyto právní úkony ex tunc (od počátku) neplatné.
Pokud obec nemá zastupitelstvo nebo pokud zastupitelstvo do 6 měsíců od svého ustavujícího zasedání nebo od zániku funkce předchozího starosty v průběhu volebního období nezvolí starostu, je do čela obce jmenován správce obce, který má jen omezené, udržovací pravomoci.