Stegosauridae

Jak číst taxoboxStegosauridae
Stratigrafický výskyt: Střední jura až spodní křída, asi před 165 až 125 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Kostra hesperosaura, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádThyreophora
Infrařádstegosauři
ČeleďStegosauridae
Marsh, 1880
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stegosauridi ("zastřešení ještěři") byla čeleď býložravých ptakopánvých dinosaurů ze skupiny Thyreophora. Vyskytovali se v období střední jury až spodní křídy (před 170 až 100 miliony let) na území několika kontinentů. Jejich evoluční počátky v období střední jury i vyhynutí v době konce rané křídy jsou zatím stále předmětem dohadů.[1]

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Poslední známí zástupci stegosauridů, jako byl pochybný čínský rod Stegosaurides, mohli žít ještě v období končící rané (spodní) křídy, zhruba před 115 až 100 miliony let.[2] Posledním (geologicky nejmladším) známým stegosauridem je však nejspíš druh Yanbeilong ultimus, jehož fosilie jsou známé z asi 120 až 100 milionů let starých sedimentů na území čínské provincie Šan-si.[3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Fosilie těchto dinosaurů často obsahují charakteristické osteodermy a kostěné hřbetní pláty nebo bodce. Dlouhé kolce na ocase sloužily nepochybně k aktivní obraně před dravými teropody.[4] Obranu stegosauridů zajišťovaly v některých případech až 90 cm dlouhé ocasní bodce, sloužící k aktivní a zřejmě velmi efektivní obraně, jak ukazují například i objevy poškozených obratlů dravých alosaurů, nesoucí stopy po bodných zraněních stegosauřími ocasními hroty.[5]

Největším a zároveň nejznámějším zástupcem čeledi je severoamerický rod Stegosaurus, jehož zástupci dosahovali délky až kolem 9 metrů. Podobných rozměrů však dosahoval také evropský Dacentrurus.[6] Největší známí stegosauridi dosahovali pravděpodobně délky kolem 10 metrů a hmotnosti až přes 7 tun.[7][8]

Na severozápadě Číny byl objeven otisk stopy velmi malého jedince (patrně mláděte druhu Wuerhosaurus homheni) o délce pouhých 5,7 cm. Jedná se o nejmenší dosud známý otisk stopy stegosauridního dinosaura.[9]

V rozporu s dlouho opakovanými legendami a zprávami neměli stegosauři žádný "druhý mozek". Jednalo se pouze o rozšíření nervového kanálu v pánevní oblasti.[10]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Fosilie stegosauridů byly objeveny již v polovině 19. století. Populární skupinou dinosaurů se stali již na konci stejného století, zejména díky objevu populárního rodu Stegosaurus. Fosilie těchto dinosaurů však byly objeveny i v Evropě, Asii a Africe.[11] Počátkem 20. století se objevila domněnka, že stegosauři mohli mít v těle "druhý mozek", umístěný nad pánevní oblastí. Dnes víme, že se pravděpodobně jednalo o rozšíření nervového kanálu v podobě tzv. glykogenového tělíska, sloužícího jako zásoba tukových buněk pro lepší řízení zadních končetin.[12]

Zástupci čeledi

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SOCHA, Vladimír. Záhadní a fascinující stegosauři. OSEL.cz [online]. 9. května 2024. Dostupné online.  (česky)
  2. ↑ Arbour, V. M. & Currie, P. J. (2015). Systematics, phylogeny and palaeobiogeography of the ankylosaurid dinosaurs. Journal of Systematic Palaeontology. doi: 10.1080/14772019.2015.1059985
  3. ↑ Jia, Lei; Li, Ning; Dong, Liyang; Shi, Jianru; Kang, Zhishuai; Wang, Suozhu; Xu, Shichao; You, Hailu (2024). A new stegosaur from the late Early Cretaceous of Zuoyun, Shanxi Province, China. Historical Biology: 1–10.
  4. ↑ https://cosmosmagazine.com/palaeontology/a-twist-in-the-armoured-tail-tale
  5. ↑ SOCHA, Vladimír. Smrtící zbraň na ocasech stegosauridů. OSEL.cz [online]. 25. listopadu 2022. Dostupné online.  (česky)
  6. ↑ SOCHA, Vladimír. Zastřešený ještěr. OSEL.cz [online]. 14. února 2019. Dostupné online.  (česky)
  7. ↑ Cobos, A.; Royo-Torres, R.; Luque, L.; Alcalá, L.; Mampel, L. (2010). An Iberian stegosaurs paradise: The Villar del Arzobispo Formation (Tithonian–Berriasian) in Teruel (Spain). Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. 293 (1–2): 223–226. doi: 10.1016/j.palaeo.2010.05.024
  8. ↑ SOCHA, Vladimír. Největší ze stegosaurů. OSEL.cz [online]. 7. července 2021. Dostupné online.  (česky)
  9. ↑ SOCHA, Vladimír. Stopa nejmenšího stegosaura. OSEL.cz [online]. 6. května 2021. Dostupné online.  (česky)
  10. ↑ https://medium.seznam.cz/clanek/vladimir-socha-skutecne-meli-dinosauri-druhy-mozek-1412
  11. ↑ Yves Lepage, Eric Buffetaut & Gilles Lepage (2018). The first photographs of a dinosaur excavation in Europe: Emile Savalle and the stegosaur from Octeville (Normandy, 1898). Colligo, 1(1): 35-40. doi: http://revue-colligo.fr/index.php/vol-1-num-1?id=11
  12. ↑ https://svpow.com/2019/01/18/did-dinosaurs-have-a-second-brain-to-run-their-back-ends/

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Maidment, Susannah C. R. (2010). "Stegosauria: a historical review of the body fossil record and phylogenetic relationships". Swiss Journal of Geosciences. 103 (2): 199–210. doi:10.1007/s00015-010-0023-3.
  • Hayashi, Shoji; Carpenter, Kenneth; Watabe, Mahito; McWHINNEY, Lorrie A. (2012). "Ontogenetic histology of Stegosaurus plates and spikes". Palaeontology. 55 (1): 145–161. doi:10.1111/j.1475-4983.2011.01122.x.
  • Sereno, Paul C., and Dong Zhimin (1992). "The Skull of the Basal Stegosaur Huayangosaurus taibaii and a Cladistic Diagnosis of Stegosauria." Journal of Vertebrate Paleontology 12, no. 3: 318-43. http://www.jstor.org/stable/4523456.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]