Stolístek klasnatý | |
---|---|
Stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum) | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | lomikamenotvaré (Saxifragales) |
Čeleď | zrnulovité (Haloragaceae) |
Rod | stolístek (Myriophyllum) |
Binomické jméno | |
Myriophyllum spicatum L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stolístek klasnatý (Myriophyllum spicatum) je vodní rostlina rostoucí ve stojatých i pomalu tekoucích vodách, která dokáže za příhodných podmínek kolonizovat téměř celou vodní plochu. Propletenými lodyhami vytváří husté, vícepatrové rohože, které zastiňují ostatní rostliny a snižují množství kyslíku ve vodě.
Rozšíření tohoto druhu je, vyjma polárních a pouštních oblastí, téměř celosvětové. Pochází z Euroasie a severní Afriky, na ostatní území (např. do Ameriky nebo Pacifiku) se rozšířil druhotně. Je velmi přizpůsobivý teplotním podmínkám, úspěšně roste jak v zamrzajících jezerech, tak i v přehřátých mělkých vodách v tropech, daří se mu i v brakické vodě. Obvykle se vyskytuje od planárního do submontánního stupně, v Asii byl pozorován i v nadmořské výšce okolo 4000 m.
V České republice roste od nížin až do podhůří (cca 600 m n. m.) roztroušeně až hojně. Nejlépe mu vyhovují líně tekoucí a nevysychající stojaté vody s bahnitým nebo písečným dnem. Vyskytuje se především v rybnících, slepých ramenech řek, zatopených lomech a pískovnách, ve vodních kanálech a v pomalých údolních částech řek bohatých na živiny.
Nejlépe prospívá ve vodě s hloubkou 0,2 až 3 m; tehdy rostlina spolehlivě doroste k hladině, kde po silném rozvětvení lodyhy vytvoří velkou listovou plochu k jímání slunečního svitu. Pokud koření v hloubkách okolo 5 a více metrů, nedoroste jeho lodyha mnohdy k vodní hladině a vytváří na pohled neduživé submersní rostliny trpící nedostatkem světla.[2][3][4]
Vytrvalá vodní rostlina s 3 až 4 mm silnou lysou lodyhou dlouhou 0,2 až 3 m, v tropických oblastech až 6 m, která se po celé délce rozvětvuje. Křehká lodyha s kolaterálními cévními svazky vyrůstá z plazivého, článkovaného, mělce v bahně kořenícího oddenku a je porostlá listy sestavenými nejčastěji do čtyřčetných přeslenů a mívá bělavou nebo načervenalou barvu. Ponořené olivově zelené listy, obvykle 1 až 2,5 cm dlouhé, jsou pro dobrý styk s vodou rozděleny do 13 až 38 tuhých, protistojných, nitkovitých segmentů o délce 1,5 až 2,5 cm a šířce 0,1 až 0,3 mm.
Ze ztlustlých částí lodyh splývajících pod hladinou vyrůstají nad hladinu mnohokvěté konečné klasy 5 až 16 cm dlouhé, které se na začátku doby kvetení vztyčují. Čtyřčetné květy rostou v přeslenech po čtyřech z paždí drobných listenů. Spodní listeny jsou zpeřeně dělené nebo zpeřeně rozeklané a mnohdy delší než květy, hořejší převážně celokrajné jsou kratší než květy a širší než delší. V nejspodnějších 3 až 4 přeslenech jsou samičí květy bez kališních lístků a s jen nepatrnými korunními, semeník mají čtyřpouzdrý (v pouzdru je po jednom vajíčku) a na krátkých čnělkách čtyři obvykle zakřivené, chlupaté, narůžovělé nebo nahnědlé blizny dozrávající dříve než se začnou uvolňovat pylová zrna z prašníků samčích květů téhož květenství. V horních přeslenech jsou samčí květy s trojúhelníkovými, brzy opadávajícími kališními lístky a prohnutými červenými korunními lístky a s osmi žlutozelenými krátkými, obdiplostemonickými tyčinkami s prašníky 1 až 1,5 mm dlouhými. Uprostřed klasu bývají květy oboupohlavné. Rostlina rozkvétá obvykle v období od června do září.
Květy jsou nenápadné a drobné, opylovány jsou větrem. Květ je k tomu uzpůsobený, blizny jsou velké, tyčinky snadno pohyblivé a lehounký pyl je lehce rozprášitelný. Po opylení klesne květenství na hladinu a tam zůstává, než dozrají plody. Semeník opyleného květu se přetvoří v suchou, kulovitou, asi 2 až 3 mm velkou peckovici s bradavičkami a čtyřmi rýhami, ta se později poltí na čtyři jednosemenná merikarpia, která klesnou na dno.[2][3][4][5][6][7][8]
Rozmnožuje se semeny nebo kořenícími oddělky svých lodyh. Z jednoho květenství se obvykle vyvine 12 až 40 semen s dlouhou dormancí, nová rostlina z nich ale vyroste jen zřídka. Nejvíce se rozmnožují odlomky svých lodyh, které jsou proudem vody zanášeny na volná místa. Hlavně po odkvětu se z rostlin uvolňují úlomky, které rychle vytvářejí vláskové kořínky; ty po klesnutí na dno zakoření a vytvoří tak základ pro novou rostlinu. Dospělé rostliny se v pozdním létě a na podzim rozpadávají a na dně rozkládají. Fragmenty nových lodyh s kořínky a novými listy obvykle přezimují u dna.[2][3][7]
V ČR ani v Evropě nejsou, až na výjimky, s rozšířením stolístku klasnatého zásadní problémy. Svou zápornou vlastnost, zastiňování vodní hladiny, obvykle vyvažuje poskytováním vhodného úkrytu pro čerstvě vykulený rybí potěr a pro rozmnožování drobného hmyzu, který je vhodnou potravou pro větší vodní živočichy.
V Severní Americe, kde byl ve volné přírodě objeven až v roce 1940, se zavlečený stolístek klasnatý stal nepříjemnou invazní rostlinou, která v mnoha oblastech zcela pokrývá vodní hladinu. Potlačuje růst původních druhů a zcela pozměňuje vlastností stanoviště tím, že svým rozkladem snižuje hladinu kyslíku obsaženého ve vodě. Znemožňuje také využívat mnohé vodní plochy pro rekreační účely jako plavání, veslování, rybolov apod.[7][8][9]