Storting

Sídlo Stortingu
Interiér Stortingu
Zasedání parlamentu

Storting (norsky Stortinget) je nejvyšší zákonodárný sbor Norska, zřízený v roce 1814 norskou ústavou. Sídlí v hlavním městě Oslo. Jednokomorový parlament má 169 poslanců a je volen každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení v devatenácti volebních obvodech. Člen Stortingu je v norštině nazýván stortingsrepresentant, doslova „zástupce Stortingu“.

Shromáždění vede předseda a od roku 2009 pět místopředsedů, kteří tvoří prezidium. Členové parlamentu jsou rozděleni do dvanácti stálých výborů a čtyř procesních výborů. Parlamentu jsou přímo podřízeni tři ombudsmani.

Skutečný parlamentarismus byl v Norsku zaveden ovšem až v roce 1884. Od té doby měl parlament dvě komory: Lagting a Odelsting. Po změně ústavy v roce 2007 byla dvoukomorovost zrušena, s účinností od voleb v roce 2009.[1]

Po volbách v roce 2021 je v parlamentu zastoupeno deset stran: Strana práce (48), Høyre (36), Strana středu (28), Pokroková strana (21), Strana socialistické levice (13), Rudí (8), Venstre (8), Křesťanská lidová strana (3), Strana zelených (3) a Zájem pacientů (1). Od roku 2021 je předsedou parlamentu sociální demokrat Masud Gharahkhani, původně íránský imigrant.

Od 5. března 1866 se parlament schází v budově na ulici Karl Johans gate 22 v Oslu. Budova byla navržena švédským architektem Emilem Victorem Langletem a je postavena ze žlutých cihel se suterénem ze světle šedé žuly. Parlament také zahrnuje kanceláře a zasedací místnosti v okolních budovách, protože budova parlamentu je příliš malá na to, aby pojala všechny současné zaměstnance. Jde o budovy na adresách Akersgata 18, Prinsens Gate 26, Akersgata 21, Tollbugata 31 a Nedre Vollgate 18.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Storting na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Nórsky parlament zrušil dvojkomorový systém. Sme.sk [online]. [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Zákonodárné sbory v Evropě
Suverénní státy
Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h1) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h1) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán
Státy s částečným uznáním
Závislá území
Nadnárodní organizace
d – dolní komora, h – horní komora
1 – neoficiálně