Strakonice

Strakonice
Letecký pohled na střed Strakonic
Letecký pohled na střed Strakonic
Znak města StrakoniceVlajka města Strakonice
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecStrakonice
Obec s rozšířenou působnostíStrakonice
(správní obvod)
OkresStrakonice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°15′41″ s. š., 13°54′9″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel22 522 (2024)[1]
Rozloha34,68 km²[2]
Nadmořská výška393 m n. m.
PSČ386 01
Počet domů2 916 (2021)[3]
Počet částí obce8
Počet k. ú.7
Počet ZSJ29
Kontakt
Adresa městského úřaduVelké náměstí 2
386 21 Strakonice
epodatelna@mu-st.cz
StarostaMgr. Břetislav Hrdlička
Oficiální web: www.strakonice.eu
Úřední web: www.mu-st.cz
Strakonice
Strakonice
Další údaje
Kód obce550787
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strakonice (německy Strakonitz) jsou okresní město v severozápadní části Jihočeského kraje na soutoku Otavy a Volyňky, 52 km severozápadně od Českých Budějovic, v nadmořské výšce mezi 390 až 430 m. Žije zde přibližně 23 tisíc[1] obyvatel. Město je proslulé svou dudáckou tradicí. Mezi zdejší slavné rodáky patří F. L. Čelakovský, Josef Skupa nebo inženýr Pavel Pavel.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od mnoha měst v Čechách a na Moravě nebyly Strakonice založeny jako královské město,[4] ale vznikaly postupným slučováním čtyř menších osad: Strakonic, Bezděkova, Žabokrt a Lomu,[5] které se spojily v poddanské město Strakonice. Středověké dějiny města jsou nerozlučně spojeny s historií zdejšího hradu, který začali počátkem 13. století budovat Bavorové ze Strakonic. První zmínku o tomto hradě obsahuje listina krále Václava I. z roku 1235.[6] První písemná zmínka, v níž se hovoří o Strakonicích, pochází z roku 1243, kdy Bavor I. ze Strakonic daroval polovinu strakonického hradu a vsi v okolí Strakonic[7] řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel zasvěcený svatému Prokopovi a klášter. Podrobnější popis města přináší až listina z roku 1318, v níž bratr Bavora III. ze Strakonic Vilém popisuje, co všechno patří johanitskému řádu. Z jeho popisu je zřejmé, že Strakonice už v té době byly plně funkčním městem.[7]

První zmínka o velkém požáru, který postihl město, je z roku 1357,[7] ale již 10 let nato, v roce 1367, mu Bavor IV. ze Strakonic potvrdil městská privilegia. Strakonice však nadále zůstaly poddanským městem.[5]

Posledním z rodu Bavorů ze Strakonic byl Břeněk, který byl z finančních důvodů nucen prodat v roce 1402 svoji část hradu a města Vykeřovi z Jenišovic.[6] Ten pak ještě téhož roku prodal majetek Řádu johanitů, jmenovitě jeho velkopřevorovi Jindřichovi z Hradce.[6]

Od roku 1421 se po zničení pražského sídla řádu husity stal strakonický hrad sídlem velkopřevorů a konventu, kteří odtud spravovali své komendy v českých zemích až do konce 17. století. Strakonice se tak v husitské a pohusitské době staly nejvýznamnějším sídlem johanitského řádu.[8] Není tedy divu, že byly jedním z hlavních středisek protihusitského odporu. Za husitských válek hrad nebyl dobyt, to se stalo až za třicetileté války, kdy v letech 1619 a 1641 město i hrad vyplenilo švédské vojsko.[6]

Jedenáct let po smrti krále Jiřího z Poděbrad, roku 1482, byly ve městě ustanoveny první řemeslnické cechy, a sice krejčovský, soukenický, kráječský a postřihovačský.[9] Tím byly položeny základy tradice textilní výroby ve Strakonicích.[6] Z roku 1578 pak pochází první písemná zmínka o zdejším pivovaru. Píše se o něm v závěti velkopřevora Václava Zajíce z Házmburka (1555–1578).[6] Počátkem 16. století jsou za správy velkopřevora Kryštofa z Vartenberka ustanoveny další cechy, zejména koželužský a kloboučnický[7] a roku 1716 cech punčochářů.[4] Zdárný rozvoj zdejší textilní výroby přerušila třicetiletá válka, která město citelně poškodila.[10]

Roku 1626 postihl Strakonice další ničivý požár, který zasáhl západní část města včetně radnice a městského archivu. Popelem tehdy lehlo přes 100 domů.[6] Spolu s dopadem událostí třicetileté války tím byly město a jeho okolí natolik poznamenány, že se velkopřevor Rudolf Colloredo z Wallsee (1585–1657) rozhodl přestěhoval sídlo řádu zpět do Prahy. Strakonice tak zůstaly jedním ze tří panství v užívání velkopřevora (Strakonice, Varvažov, Horní Libchava).[11]

V roce 1770 začal velkopřevor hrabě Michael Ferdinand z Althannu budovat jihovýchodně od Strakonic barokní poutní kostel s trojkřídlým ambitem.[12] Od roku 1771 začala kolem něj vznikat osada Podsrp (dnes součást Předních Ptákovic). Kostel, dokončený roku 1774, byl zasvěcen Panně Marii Sedmibolestné. Dodnes je znám jako Kostel Panny Marie Bolestné. Mezitím ve Strakonicích v roce 1772 vyvrcholila epidemie moru, na niž zemřelo 424 občanů města, což byla skoro čtvrtina jeho obyvatel.[6]

Strakonice 19. století lze charakterizovat jako město s rozvíjejícím se průmyslem.[10] Kromě již zaběhlé textilní výroby zaměřené nově především na výrobu pokrývek hlavy, především fezů pro vývoz (továrna Fezko byla založena v roce 1812),[9] to byla doprava, zejména železnice, která napomáhala rozvoji průmyslu.[7] V roce 1868 byla otevřena Železniční trať Plzeň – České Budějovice, k níž roku 1893 přibyla Železniční trať Strakonice–Volary a v roce 1899 ještě Železniční trať Březnice–Strakonice.

Počátek 20. století je poznamenán zejména první světovou válkou. Po vzniku samostatné republiky a následné pozemkové reformě, kdy byl Řádu maltézských rytířů odebrán jeho majetek, skončila téměř 700letá správa města řádem.[7] V roce 1919 byla ve městě založena Jihočeská zbrojovka, která v roce 1932 již jako Česká zbrojovka v Praze zahájila výrobu motorových kol a posléze i motocyklů.[13] Tak začala slavná éra motocyklů značky ČZ. V roce 1920 vznikla Akciová společnost továren na fezy se sídlem ve Strakonicích, která vyráběla i vlněné látky, přikrývky, pletené zboží, barety a čapky.[14] Koncem třicátých let 20. století byl ve městě dislokován prapor Stráže obrany státu pod velením podplukovníka Jaroslava Rejžka. Tento prapor měl ke dni 24. září 1938 1166 mužů.[15]

Během druhé světové války vyráběla Zbrojovka zbraně pro potřeby německých okupantů.[13] Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala konec zdejší židovské obce.[16] V listopadu 1942 byli strakoničtí Židé odvlečeni do koncentračního tábora Terezín,[7] odkud putovali dál do vyhlazovacích táborů.

Dne 6. května 1945 osvobodily Strakonice jednotky 3. americké armády generála Pattona. Po osvobození se výroba ve Zbrojovce začala opět orientovat na motocykly.[7] Výroba zbraní byla ve Strakonicích ukončena v roce 1946.[13] Rovněž závod Fezko se navrátil k původní výrobě vlněných látek, přikrývek, pleteného zboží a pokrývek hlavy.[17]

Za komunistického režimu došlo k rozsáhlé přestavbě města. V 70. letech minulého století byla zbourána řada historických staveb, které musely ustoupit nové výstavbě, včetně bývalé synagogy a rodného domku F. L. Čelakovského.[18][7]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Co do geomorfologického členění se území města nachází na rozhraní tří celků: V centru Strakonic jde o Českobudějovickou pánev, která zde podél řeky Otavy vybíhá úzkou sníženinou, zvanou Strakonická kotlina na západ (až k Novosedlům). Předměstí na severní straně, stejně jako připojené místní části dále vlevo od Otavy, už představují jižní okraj celku Blatenská pahorkatina (konkrétněji jeho podcelku Horažďovická pahorkatina, okrsku Radomyšlská pahorkatina). Nad severozápadním okrajem města se zde vypíná vrch Kuřidlo (546 m). Okrajové místní části na jihovýchodě, po pravé straně Otavy, příslušejí k celku Šumavské podhůří (podcelek Bavorovská vrchovina, okrsek Miloňovická pahorkatina). V něm též leží nejvyšší bod města, vrch Velká Kakada (jinak též zvaný Srpská, 564 m).

Z hlediska klimatické regionalizace Česka dle Quitta spadá většina území města do mírně teplé oblasti třídy MT11.

Chráněné části přírody

[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel

[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 607 domech 7723 obyvatel, z nichž bylo 4248 žen. 7581 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 44 k německé a 8 k židovské. Žilo zde 6094 římských katolíků, 248 evangelíků, 387 příslušníků Církve československé husitské a 178 židů.[19] Podle sčítání 1930 zde žilo v 902 domech 9883 obyvatel. 9599 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 124 k německé. Žilo zde 7936 římských katolíků, 886 evangelíků, 248 příslušníků Církve československé husitské a 169 židů.[20]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Strakonice[21]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 8 327 9 246 8 733 8 789 8 715 9 001 11 398 12 056 14 297 17 478 21 731 24 705 23 800 22 690
Počet domů 667 684 678 737 765 839 1 175 1 551 1 728 1 936 2 018 2 301 2 479 2 693

Struktura populace

[editovat | editovat zdroj]
  • Věková struktura obyvatel obce Strakonice roku 2011
    Věková struktura obyvatel obce Strakonice roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Strakonice roku 2011
    Rodinný stav obyvatel obce Strakonice roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Strakonice roku 2011
    Vzdělání obyvatel obce Strakonice roku 2011

Obecní správa a politika

[editovat | editovat zdroj]

Místní části

[editovat | editovat zdroj]

Město se člení na sedm katastrálních území a osm částí města (údaje k roku 2011[22]):

V severní části města se nachází obytná lokalita Habeš. Tvoří jí přibližně 120–140 rodinných domů a tři bytové domy. V okolí se nacházejí vrchy Ryšová (527 m n. m.) a Kuřidlo (546 m n. m.), které jsou zároveň přírodními rezervacemi.

Dříve byly součástí města i dnes samostatné obce Droužetice, Mutěnice, Rovná a Řepice.[23]

Samospráva

[editovat | editovat zdroj]
Břetislav Hrdlička, starosta města

V letech 1998–2014 byl starostou města Pavel Vondrys a místostarosty pak byli Pavel Pavel (1998–2006, 2008–2014), Karel Vlasák (2006–2008), Zdeňka Tomšovicová (1998–2006) a Ivana Říhová (2006–2014). Starostou města je od roku 2014 Břetislav Hrdlička (Strakonická veřejnost).

Při volbách v roce 2018 opět vyhrálo se ziskem 51,15 % uskupení Strakonická veřejnost[24], krajský soud však výsledek zrušil, a volby se tak opakovaly.[25] V opakovaných volbách hnutí SV výsledek ještě vylepšilo, získalo přes 64 % hlasů.[26] V roce 2022 získalo hnutí 61 % a Hrdlička se opět stal starostou.[27][28]

Symboly města

[editovat | editovat zdroj]

Město získalo právo na prapor v roce 1992. Odráží historickou roli rodu Bavorů dlouho vládnoucích Strakonicím (1235–1402) a řádu johanitů (od 16. století řádu maltézských rytířů), kterým město patřilo v letech 1402–1925. List praporu má dvě pokosem dělená pole: horní červené s bílým maltézským křížem a dolní žluté s kosmo položenou střelou z historické městské pečeti. Poměr délky k šířce je 3 : 2.

Znak byl Strakonicím udělen roku 1525 (pravděpodobně) se symboly johanitů. Na modrém štítě se nachází hradby s klíčovými střílnami, brána se zvednutou zlatou mříží, nad ní je cimbuří a věž s dvěma okny (uvnitř oken jsou kříže), dvěma cimbuřími a červenou střechou se dvěma zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou dva červené štítky se zlatými šňůrkami. Vpravo je na štítku stříbrný kříž, na levém štítku je stříbrná landštejnská růže, která má zlatý střed a zelené kališní lístky. Růže je tu nejspíš omylem, protože žádný z pánů z Landštejna nebyl v čele řádu johanitů (v době vzniku znaku tam byli Rožmberkové). Staré malby znaku se nezachovaly, ale máme doklady o stříbrné růži na červeném štítku, proto je růže stále na strakonickém znaku, i když nemá co do činění se strakonickou historií. Je také možné, že růže byla umístěna na znak z výtvarných důvodů.

Strakonice získaly i právo na pečeť, ale neví se přesně kdy. Ferdinand I. na přímluvu velkopřevora Jana z Vartenberka (1534–1542) udělil městu privilegium, v němž se píše: „Také týmž obyvatelům v štědrosti naší královské tuto zvláštní milost činiti ráčíme, aby touž pečetí, kteréž jsou od starodávna užívání byli, ve všech a všelijakých potřebách obecních červeným voskem pečetiti mohli a moc jměli…“ Z této citace vyplývá, že Strakonice získali pečeť už dříve, zřejmě z privilegia velkopřevora Jana III. z Rožmberka. Za jeho působení totiž došlo k potvrzení a výraznému rozšíření stávajících městských výsad.

Hospodářství

[editovat | editovat zdroj]

Ve Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.

Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, které začalo roku 1812 vyrábět slavné fezy.[29] Vyráběly se také barety a jiné pokrývky hlavy, přikrývky, pletené zboží a vlněné látky. Dnes se vyrábějí hlavně autotextilie. Firma vlastní Tonak, a v roce 2005 založila dceřinou společnost Fezko Slovakia v Žilině.[zdroj?]

ČZ (Česká zbrojovka) byla založena roku 1919 (původní název Jihočeská zbrojovka). Zpočátku vyráběla jen pistole, vzduchovky a pak i automatické zbraně. Od roku 1929 dělá firma jízdní kola a od roku 1932 i motocykly (též zn. Jawa), které největší slávy dosáhly v padesátých a šedesátých letech 20. století. V roce 1946 byl podnik znárodněn a ukončila se výroba zbraní. V osmdesátých letech došlo k útlumu výroby motocyklů a firma se soustředila na produkci řetězů, nástrojů, forem, odlitků a obráběcích strojů k výrobě autokomponentů – převodových skříní a turbodmychadel.

Strakonice získaly právo vařit pivo (tzv. právo várečné) v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Dudák (Dudák Black tmavý ležák, Dudák Driver nealkoholické pivo, Dudák Nektar světlý ležák, Dudák Premium světlý ležák, Klostermann polotmavý ležák, Král Šumavy světlý ležák, Otavský zlatý, Párty soudek, Švanda světlé pivo, Velkopřevor světlý speciál). Punc jedinečnosti tomuto zlatému moku dodával fakt, že strakonické pivo Dudák bylo vařeno ženou – paní sládkovou Dagmar Vlkovou. Od roku 2015 je tomu ale jinak, sládkem pivovaru se stal Dušan Krankus, kterého pak v roce 2019 vystřídal Vlastimil Matej.

Firmy

[editovat | editovat zdroj]
  • Tonak
  • Sage Automotive Interiors
  • Česká zbrojovka Strakonice
  • Dura Automotive CZ
  • Aluprogress (dříve Metal Progres Strakonice)
  • DUDÁK – Měšťanský pivovar Strakonice

Služby

[editovat | editovat zdroj]

Zdravotnické služby

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na Strakonice z kopce Podsrp

Strakonická nemocnice poskytuje péči na 314 lůžkách v 8 lůžkových odděleních a v 58 odborných ambulancích ve Strakonicích, Vodňanech a Blatné. V nemocnici se každý rok narodí kolem 800 dětí, bývá hospitalizováno cca 15 000 pacientů a lékařský personál ošetří zhruba 260 000 ambulantních pacientů. To vše zajišťuje přes 500 kmenových zaměstnanců.

Strakonická nemocnice je nositelem prestižního titulu Baby Friendly Hospital, získala certifikát jakosti podle ČSN ISO 9001:2001 a akreditaci podle SAK ČR.[30]

Městské informační centrum

[editovat | editovat zdroj]

Informačním centrum ve Strakonicích poskytuje informace o pamětihodnostech, přírodních zajímavostech, turistických cílech regionu a jízdních řádech. Dále nabízí informace o ubytování a stravování, kulturní a sportovní přehledy a veřejný internet. Ve foyer městského úřadu se nachází samoobslužný platební kiosek, kde lze zakoupit vstupenky na akce pořádané Městským kulturním střediskem. Pro turisty jsou připraveny turistické propagační materiály. Městské informační centrum nabízí širokou škálu pohlednic, map, místních i regionálních průvodců a publikací a upomínkových předmětů ze Strakonic.

Doprava

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Doprava ve Strakonicích.
Autobusový terminál u vlakového nádraží

Strakonice leží na křižovatce silnic první třídy I/4 (Praha–Strážný) a I/22 (Draženov – Klatovy – Vodňany – České Budějovice).

Městem vede železniční trať Plzeň – České Budějovice se stanicí Strakonice, otevřená 1. září 1868. Tato trať je od 60. let 20. století elektrizována střídavou napájecí soustavou 25 kV, 50 Hz. Dále zde odbočuje Železniční trať Strakonice–Volary (otevřená v úseku Strakonice – Vimperk dne 15. října 1893) a Železniční trať Březnice–Strakonice, otevřená 11. června 1899.

Městskou hromadnou dopravu zajišťuje pět autobusových linek firmy ČSAD STTRANS. Autobusové nádraží meziměstské dopravy leží nedaleko vlakového nádraží, od roku 2018 v rámci společného terminálu. Přímé autobusové spojení je provozováno do Prahy, Českých Budějovic a Brna.

Ve Strakonicích se nachází také vnitrostátní civilní letiště se dvěma přistávacími/vzletovými dráhami – Letiště Strakonice.

Společnost

[editovat | editovat zdroj]

Školství

[editovat | editovat zdroj]

Veřejné školy:

[editovat | editovat zdroj]

Mateřské školy:

  • Město Strakonice zřizuje deset mateřských škol (Čtyřlístek, U Parku, další pak na ulicích Lidická, A. B. Svojsíka, Lidická, Spojařů, Stavbařů, Školní a Šumavská, z čehož na MŠ Lidická je k dispozici jedna waldorfská třída MŠ).

Základní školy: Město Strakonice zřizuje tyto čtyři základní školy:

  • ZŠ Dukelská Strakonice
  • ZŠ F. L. Čelakovského Strakonice
  • ZŠ Jiřího z Poděbrad Strakonice
  • ZŠ Povážská Strakonice
  • Dále, Jihočeský kraj zřizuje ve Strakonicích: Mateřskou školu, Základní školu a Praktickou školu Strakonice (Plánkova 430) a také Základní uměleckou školu Strakonice.

Střední školy, učiliště a vyšší odborné školy: Jihočeský kraj ve Strakonicích zřizuje tyto školy:

Soukromé školy:

[editovat | editovat zdroj]

MŠ / dětské skupiny nebo základní školy:

  • Základní škola Volyňka, z.s.

Střední školy:

Ve Strakonicích působí také Komunitní škola FONS (nezapsaná ve školském rejstříku), která nabízí společnou organizovanou soukromou výuku dětem na domácím vzdělávání.

Kultura

[editovat | editovat zdroj]
Průvod městem při Mezinárodním dudáckém festivalu

Město je známé Mezinárodním dudáckým festivalem. První ročník se uskutečnil v roce 1967 u příležitosti 600. výročí založení města. Nyní se koná každé dva roky vždy na konci srpna a účastní se ho dudáci z více než desítky států.

  • Novoroční ohňostroj – v podvečer Nového roku se koná již tradiční ohňostroj nad řekou Otavou
  • Strakonické vítání léta – otevření muzea, přivítání nové turistické sezony, bohatý kulturní i sportovní program
  • Tattoo Jam – tetovací a hudební festival
  • Národní šampionát mažoretek ČR – mistrovství Čech, soutěž mažoretkových skupin
  • Dance show – celorepubliková přehlídka tanečních souborů a skupin
  • Noc kostelů – netradiční prohlídka sakrálních staveb
  • Pivovarská pouť – kulturní zážitek nejen pro milovníky dobrého piva, který je tradičně zahájen neckiádou na řece Otavě
  • Rumpálování – středověké slavnosti, ukázky zapomenutých řemesel, šermířská a kejklířská vystoupení
  • Běh městem Strakonice 21. srpna – sportovní připomínka 21. srpna 1968 pro všechny věkové kategorie, která nabízí trať dlouhou 3,3 nebo 6,6 km
  • Strakonice nejen sobě – multižánrový festival, který si dal za cíl přiblížit lidem strakonickou kulturu, oživit veřejná místa, propojit kulturní scénu s místními a vzájemně lidi spojit k sobě
  • Václavská pouť – jedna z největších poutí v republice, nabízí pouťové atrakce, stánkový prodej, bohatý kulturní i sportovní program
  • Sportem proti rakovině – dříve Běh Terryho Foxe a Běh naděje, který se koná v polovině září na podporu boje proti této zákeřné nemoci
  • Běh okolo Kuřidla – závod v přespolním běhu pro všechny věkové kategorie
  • Adventní trhy pod Rumpálem – tradiční adventní rozjímání v prostorách II. hradního nádvoří, které bývá spojeno i s mikulášskou nadílkou a peklem

Šmidingerova knihovna Strakonice

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Šmidingerova knihovna Strakonice.
Šmidingerova knihovna

Šmidingerova knihovna je příspěvková organizace s právní subjektivitou. Je to univerzální veřejná knihovna, která nabízí knihovnické, bibliografické a informační služby a současně je centrem kulturního a společenského života. Jejím zřizovatelem je Město Strakonice. Vykonává regionální funkci pro celý region Strakonice.

Šmidingerova knihovna je jednou z nejstarších knihoven v České republice. Její vznik se datuje do roku 1843, kdy kněz, páter Josef Schmidinger (1801–1852), věnoval městu Strakonice soubor knih, určený k veřejnému půjčování.[31] Množství bohužel není známo. Od roku 1880 se knihovna několikrát stěhovala, naposledy v roce 1949 do prostoru strakonického hradu, kde sídlí i nyní.[32] Od roku 1927 fungovala ve Strakonicích i Riegrova knihovna okresního osvětového sboru, která zajišťovala půjčování knih do menších obcí v okrese. Po únoru 1948 došlo ke sloučení se Šmidingerovou knihovnou a přejmenování na Okresní lidovou knihovnu.[33] Ke svému původnímu názvu se knihovna vrátila v roce 1993. Od roku 1995 knihovna přešla na plně automatizovaný systém Lanius a od roku 1997 mohou návštěvníci využít přístup k internetu. V roce 2007 prošla knihovna rozsáhlou rekonstrukcí.

K 31. prosinci 2018 bylo v knihovně 4095 registrovaných uživatelů, z toho 1158 dětí do 15 let. Knihovní fond tvořilo 138 680 knihovních jednotek.[34]

Muzea

[editovat | editovat zdroj]
  • Muzeum středního Pootaví Strakonice[35]
  • Muzeum historie ČZ a.s. (v areálu závodu)[36]

Sport

[editovat | editovat zdroj]

Největší úspěchy sklízejí strakoničtí sportovci v basketbale a házené. Basketbalový klub BK Strakonice vznikl v roce 1939. V roce 2008 došlo k rozkolu mezi mužskou a ženskou částí klubu, která vyvrcholila odchodem mužských a chlapeckých oddílů do SK Basketbal Strakonice. Od této doby je původní klub zaměřen čistě na ženský basketbal. Ženy jsou velmi úspěšné, od roku 1993 hrají nepřetržitě nejvyšší českou soutěž. V ligovém ročníku 2010/11 vybojovaly 3. místo.[37] Tím zopakovaly výsledek svých předchůdkyň ze sezóny 1951/52. Ty tehdy hrály pod názvem Tesla Strakonice. Hráčky BK Strakonice ke svým domácím zápasům nastupují ve Sportovní hale Starz (Máchova 1113), která pojme 580 diváků.

Nejvyšší soutěž hrají i mužští házenkáři HBC JVP Strakonice 1921. Své domácí zápasy hraje v hale Strakonice (Máchova 108), někdy zvané též Oblouková hala. Nachází se hned vedle haly Starz, ve velkém městském sportovním areálu.

Fotbalový klub SK Strakonice 1908 se počátkem 21. století střídavě pohyboval mezi třetí (Česká fotbalová liga) a čtvrtou (Divize A) nejvyšší soutěží. V sezoně 2011/12 obsadil druhé místo v divizi A, čímž si pro sezonu 2012/13 zajistil postup do ČFL.

Zimní stadion ve Strakonicích

Hokejový tým HC Strakonice si v sezoně 2007/2008 vítězstvím v krajském hokejovém přeboru a následné kvalifikaci vydobyl právo postupu do 2. národní hokejové ligy, které však z finančních důvodů nevyužil. Kategorie juniorů zvítězila v sezóně 2011/2012 krajskou ligu juniorů a postoupila do ligy juniorů. O rok později zvítězili v kraji i dorostenci a dnes hrají ligu staršího dorostu a zůstali i v krajské lize.

Ve Strakonicích působí také TJ ČZ Strakonice, která sdružuje volejbalistky a volejbalisty, kteří hrají krajský přebor II a okresní soutěž.

SK JUDO 1990 Strakonice vznikl v roce 1990. Předsedou oddílu je Karel Zelinka (1. dan) a hlavním trenérem Libor Pešek (3. dan). Členové klubu se pravidelně účastní kvalifikačních turnajů s mezinárodní účastí a pravidelně se umisťují na stupních vítězů ve svých kategoriích na přeborech ČR.

Od roku 2002 funguje ve Strakonicích florbalový tým FbC Strakonice, který se již několikrát dostal do vyšší ligy florbalové soutěže. Každoročně se tu v červnu koná Memoriál Petra Adlera, který připomíná působení bývalého hráče a trenéra, který podlehl vážné nemoci.

Od roku 2009 měly Strakonice ragbyový tým RC Strakonice, který vytvořil společný tým se sousedním Pískem a hrál nejnižší soutěž ČR. Vodní pólo se zde hraje od roku 1930, a to pod TJ Fezko Strakonice. Od sezóny 2004/2005 po 2012/2013 se zdejší mužský tým stal devětkrát za sebou mistrem nejvyšší české soutěže.[38]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Strakonicích.
Strakonický hrad – hradní věž Rumpál
Kostel sv. Prokopa na strakonickém hradě
Kostel sv. Markéty
Mariánský sloup
Ocelová lávka přes Otavu
  • Strakonický hrad – založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 daroval Bavorem I. a jeho manželka Bohuslava část hradu řádu maltézských rytířů, kteří si zde ve stísněném prostoru vybudovali komendu (klášter). V nejstarší raně gotické části kolem kostela sv. Prokopa s věží, kapitulní síní a ambitem se zachovala řada stavebních detailů ze 13. století a velmi cenné fresky (kolem 1340) v ambitu a na kruchtě kostela. Západní věž Rumpál je z doby kolem roku 1300, jižní věž Jelenka byla přistavěna kolem 1500. Stavební úpravy byly ukončeny 1714–1721 barokní západní zámeckou přístavbou, takže současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou a v posledních letech prošel nákladnou a rozsáhlou rekonstrukcí (za přispění fondů EU a tzv. Norských fondů). Dnes v jeho areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, Šmidingerova knihovna, nově opravené sály (Rytířský sál, Maltézský sál, sál U Kata) v budově bývalého panského pivovaru využívá k představením a výstavám Městské kulturní středisko.
  • Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730–1740, též morový, dříve stál na Velkém náměstí, na místě staršího sloupu z roku 1586
  • Kostel sv. Markéty z let 1580–1583 podle plánů V. Vogarelliho na místě staršího kostela, průčelí upraveno roku 1777. Jednolodní stavba se síťovou klenbou a věží.
  • původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století blízko obou nádraží s barokními úpravami
  • Poutní kostel Navštívení Panny Marie Bolestné v části Podsrp na jihovýchodním okraji města z 18. století, který se stal vyhledávaným poutním místem. Zajímavý je trojkřídlý ambit na západní straně kostela stejně jako jednopatrová fara s volutovými štíty.[12]
  • Bývalá radnice na Velkém náměstí – zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše
  • Budova České spořitelny – sgrafitová výzdoba taktéž Josefa Bosáčka na návrh Václava Malého
  • Židovský hřbitov asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice
  • Masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
  • Domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
  • pamětní deska T. G. Masaryka na domě čp. 47 (Velké nám.) s reliéfem profesora a nápisem: "V tomto domě promluvil 16. 2. 1891 svoji kandidátní řeč před svým zvolením za poslance do Říšské rady první prezident Československé republiky T. G. Masaryk"
  • Pamětní deska Josefa Skupy na domě čp. 140 (dříve hostinec U Švehlů)
  • Pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
  • Pomník Jana Husa a Antonína Rennera
  • Pomník Františka Ladislava Čelakovského od sochaře Břetislava Bendy
  • Kaple sv. Jana Nepomuckého
  • Kaple sv. Martina – u bývalého Siebertova ústavu pod areálem nemocnice, dnes domov důchodců
  • Most Jana Palacha z roku 1977
  • Ocelová lávka pro pěší a cyklisty z roku 2009
  • Velké dudy – na kruhovém objezdu u Fezka, autor Pavel Pavel
  • Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, autor Pavel Pavel, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii
  • Memento strakonických Židů – podoba sedmiramenného svícnu menora, uprostřed doplněný kamenem z řeky Otavy – se nachází u Měšťanského pivovaru nedaleko stavby nové lávky (2009)

Zaniklé stavby

[editovat | editovat zdroj]
  • Na návrší Kalvárie západně od strakonického hradu stála gotická kaple Povýšení svatého Kříže, v jejímž okolí se rozprostíral hřbitov. Na něm podle lidové pověsti byl pochován legendární Švanda dudák. Ke kapli vedla Křížová cesta.
  • Rodný dům básníka národního obrození, kritika a překladatele Františka Ladislava Čelakovského – Jeho rodný domek stával v současné Čelakovského ulici, při městských hradbách, vedle Rennerových sadů. Podle pamětníků byl tento dům zbořen zhruba kolem roku 1978, a to především kvůli jeho špatnému a zchátralému stavu. Mnoho místních obyvatel tím bylo velmi rozhořčeno, místo zboření by uvítali především jeho rekonstrukci[39].
  • Strakonická synagoga [40] – Židovská synagoga stávala na místě dnešního dětškého hřiště a parku za dnešním obchodním domem Prior. Byla postavena židovskou obcí v roce 1860. Nahradila starší dřevěnou synagogu, která se zhroutila při svatebním obřadu v roce 1858. Stržena, zcela zničena, byla roku 1976 cíleně při velké komunistické přestavbě (tzv. asanaci) města, která probíhala v sedmdesátých letech 20. století. Je zde umístěn malý památník v úrovni terénu ve tvaru židovské hvězdy.
  • Husův sbor v Bezděkovské ulici – Modlitebna a fara Českobratrské církve evangelické ve Strakonicích byly jako jednotný celek postaveny r. 1936 v tradicionalistickém stylu s vlivy rondokubismu. V roce 2019 budova prakticky zanikla po letech relativního chátrání a dlouhodobého nezájmu jak široké veřejnosti, tak místní samosprávy, kdy již soukromým vlastníkem byla postavena za využití pouze některých konstrukčních prvků původní budovy Husova sboru (ostatní části při přípravě nové stavby strženy) nová budova určená ke komerčním a obytným účelům.

Osobnosti

[editovat | editovat zdroj]

Rodáci

[editovat | editovat zdroj]

Další

[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města

[editovat | editovat zdroj]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Panorama strakonického hradu ze severu přes řeku Otavu
    Panorama strakonického hradu ze severu přes řeku Otavu
  • Stará radnice na Velkém náměstí
    Stará radnice na Velkém náměstí
  • Spořitelna z roku 1906 a dům U hroznu na Velkém náměstí
    Spořitelna z roku 1906 a dům U hroznu na Velkém náměstí
  • Velké náměstí, vpravo vstup do Masných krámů
    Velké náměstí, vpravo vstup do Masných krámů
  • Rennerovy sady s altánem z roku 1837
    Rennerovy sady s altánem z roku 1837
  • Lidická ulice s kaplí sv. Martina
    Lidická ulice s kaplí sv. Martina
  • Papežovy domy v západní části Velkého náměstí
    Papežovy domy v západní části Velkého náměstí
  • Hrad
    Hrad
  • Pohled od hradu na kostel svaté Markéty
    Pohled od hradu na kostel svaté Markéty
  • Kostel sv. Markéty od hradu přes řeku Otavu
    Kostel sv. Markéty od hradu přes řeku Otavu
  • Zámek (rezidence velkopřevorů Maltézského řádu, 1715)
    Zámek (rezidence velkopřevorů Maltézského řádu, 1715)
  • Řeka Otava
    Řeka Otava
  • Z výšky
    Z výšky
  • Fezárna
    Fezárna
  • Městský úřad
    Městský úřad
  • Židovský hřbitov
    Židovský hřbitov
  • Sirotčinec
    Sirotčinec
  • Strakonický dudák socha
    Strakonický dudák socha
  • Poutní kostel Panny Marie Bolestné v místní části Podsrp
    Poutní kostel Panny Marie Bolestné v místní části Podsrp
  • Kaple sv. Jana Nepomuckého v Rennerových sadech
    Kaple sv. Jana Nepomuckého v Rennerových sadech
  • Pomník F. L. Čelakovského v místní části Podskalí nad řekou Otavou
    Pomník F. L. Čelakovského v místní části Podskalí nad řekou Otavou
  • Strakonický hrad z ulice Pod Hradem
    Strakonický hrad z ulice Pod Hradem
  • Autobusové nádraží
    Autobusové nádraží
  • Železniční stanice
    Železniční stanice

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b Historie a pověsti Strakonic. Radio Prague International [online]. 2002-09-06 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Strakonice. www.mistopisy.cz [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h Archivovaná kopie. www.hradstrakonice.cz [online]. [cit. 2020-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-07. 
  7. ↑ a b c d e f g h i Historie města. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.muzeum-st.cz [online]. [cit. 2020-12-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-25. 
  9. ↑ a b Strakoničtí textiláci začali s fezy před 200 lety. www.tv.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Strakonice. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-15 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Průvodce po archivních fondech a sbírkách, Státní archiv v Třeboni, 1959, s. 203
  12. ↑ a b Strakonice církevní památky. www.strakonice.net [online]. [cit. 2010-04-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-30. 
  13. ↑ a b c Archivovaná kopie. www.czas.cz [online]. [cit. 2021-09-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-09-16. 
  14. ↑ http://fezko.cz/cz/index.php?level=historie Archivováno 18. 5. 2007 na Wayback Machine.
  15. ↑ LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Praha: Cody print ISBN 80-902964-7-5, ISBN 978-80-902964-7-3. OCLC 71294449 S. 334. 
  16. ↑ Heřman, Jan. Jewish Cemeteries in Bohemia and Moravia. 1. vyd. Praha: Rada židovských obcí ČSR. Rok vydání neuveden. 104 s.
  17. ↑ Turečtější než. Euro.cz [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  18. ↑ Strakonice. Aktuálně.cz [online]. 2014-09-15 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  19. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 353. 
  20. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 331. 
  21. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869–2005 – 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-16]. S. 252, 253, záznam 90. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-15. 
  22. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online. 
  23. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 120, 333, 452 a 461.
  24. ↑ Výsledky voleb ve Strakonicích. www.volby.cz [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  25. ↑ TVRDOŇ, Jan; JANÁKOVÁ, Barbora. Volby ve Strakonicích neplatí. Město plíživě omezovalo opozici kampaň, řekl soud. Deník N [online]. [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  26. ↑ Opakované volby ve Strakonicích vyhrálo hnutí Strakonická Veřejnost a ovládlo zastupitelstvo. iROZHLAS [online]. 2019-12-15 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  27. ↑ Jasným vítězem voleb ve Strakonicích je hnutí Strakonická Veřejnost, získalo přes 61 procent hlasů. České Budějovice [online]. 2022-09-24 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  28. ↑ ŠKOTKO, Petr. Strakoničtí zastupitelé mají za sebou ustavující jednání.. Strakonický deník. 2022-10-19. Dostupné online [cit. 2024-01-21]. 
  29. ↑ RETRO: Fezy ze Strakonic znal celý svět. Nosily je v islámských zemích i armádě [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online. 
  30. ↑ Nemocnice Strakonice, a.s.. www.nemocnice-st.cz [online]. [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  31. ↑ Strakonice – vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN 80-239-1640-8. S. 368. 
  32. ↑ Strakonice – vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN 80-239-1640-8. S. 370. 
  33. ↑ Šmidingerova knihovna ve Strakonicích: 165 let: 1843-2008. 1.. vyd. Strakonice: Šmidingerova knihovna, 2008. 23 s. 
  34. ↑ Výroční zpráva za rok 2018. Šmidingerova knihovna Strakonice [online]. [cit. 2019-07-08]. Dostupné online. 
  35. ↑ Muzeum středního Pootaví. muzeum-st.cz [online]. 2021-09-02 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  36. ↑ Muzeum historie ČZ a.s.. www.jiznicechy.cz [online]. 2023-02-24 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. 
  37. ↑ Strakonické basketbalistky otočily sérii s Valosunem a slaví bronz. iDNES.cz [online]. 2011-04-27 [cit. 2022-08-14]. Dostupné online. 
  38. ↑ Roční výsledky [online]. Strakonice: TJ Fezko [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  39. ↑ Rodný dům F. L. Čelakovského. Strakonický deník. 2010-07-26. Dostupné online [cit. 2024-01-21]. 
  40. ↑ BERAN, Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2024-01-21]. Dostupné online. 
  41. ↑ Adam Holeksa, Strakonice - Strakonice II - ZlatéStránky.cz. www.zlatestranky.cz [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  42. ↑ MUDr. Jan Zdeněk Cvrček | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  43. ↑ Jaroslav Dvořák Šumavský | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-29. 
  44. ↑ Bernard Gruber | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  45. ↑ Česlav Augustin Ludikar | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  46. ↑ http://web.quick.cz/v_hrdlicka/obsah/histori/renner.htm
  47. ↑ Rudolf Gustav Šimek | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-30. 
  48. ↑ Roman Škoda | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  49. ↑ ŠTROBLOVÁ, Jana. Je mi velmi blízká vídeňská noblesa operety. Strakonický deník. 2010-04-24. Dostupné online [cit. 2024-02-29]. 
  50. ↑ Vojtěch Hrubý | Město Strakonice. www.strakonice.eu [online]. [cit. 2024-02-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-02-29. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Strakonice. město Strakonice, 2007. ISBN 978-80-239-9816-0
  • Vlastivědný sborník 1. díl. město Strakonice, 2002. ISBN 80-238-7889-1
  • Vlastivědný sborník 2. díl. město Strakonice, 2003. ISBN 80-239-1640-8
  • Vlastivědný sborník 3. díl. město Strakonice, 2003. ISBN 80-239-1640-8
  • Simona Kotlárová. Jan III. z Rožmberka. 2010. ISBN 978-80-86829-59-3
  • Simona Kotlárová. Obecní kronika 1916–1946. 2005. ISBN 80-239-6208-6
  • Simona Kotlárová. Bavorové erbu střely. 2004. ISBN 80-86829-04-9
  • Miroslav Svoboda. Páni ze Strakonic. 2010. ISBN 978-80-7422-034-0
  • Josef Režný. Písně a řeči, vážné – nevážné – darebné. 2008. ISBN 978-80-904285-0-8
  • Josef Režný. Po stopách dudáků na Prácheňsku. 2004. ISBN 80-239-3276-4
  • Milan Hankovec. Významní rodáci Strakonicka. 2005. ISBN 80-239-6370-8
  • Václav Tyla. Zapomenuté Strakonice. 2003.
  • Václav Tyla. Strakonice s okolím na starých pohlednicích. 2005.
  • Václav Tyla. Strakonice ve světle dobových pohlednic. 2000.
  • Pavel Sekyrka. Zmizelí a nalezení. 2009. ISBN 978-80-254-3715-5
  • Historie a současnost podnikání na Strakonicku. Městské knihy, 2002. ISBN 80-902919-7-X
  • Alexandr Debnar. Počátky průmyslu na Strakonicku do roku 1914, I.–IX. in: Naše noviny č. 3, 4, 5, 6, 7, 9, 10, 11, 12, roč. 46/1991.
  • Jan Zdeněk Cvrček. Strakonice: město, lidé, osudy. 1989.
  • František Pecen. Strakonicko v pověstech a bájích.
  • FIBICH, Ondřej, SKALICKÝ, Karel: Obrazy z dějin Strakonic. 650 let města; Strakonice, 2017; 199 s. ISBN 978-80-88002-15-4

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Město Strakonice

Strakonice I (Strakonice) • Strakonice II (Nové Strakonice) • Dražejov • Hajská • Modlešovice • Přední Ptákovice • k. ú. Střela (Střela • Virt)
bývalé obce a osady: Bezděkov • Kání Vrch • Křemelka • Nový Dražejov • Podskalí • Podsrp • Žabokrty

Významná místa na řece Otavě (po proudu)
pramen Vydry • soutok Vydry a Křemelné • Rejštejn • Sušice • Rabí • Horažďovice • Katovice • Strakonice • soutok Otavy a Volyňky • soutok Otavy a Blanice • Písek • Kamenný most v Písku • Sedláčkova stezka • Plynová lávka • Jistec • soutok Otavy a Lomnice • Zvíkovské Podhradí • soutok Otavy a Vltavy • hrad Zvíkov 
Města, městyse a obce okresu Strakonice
Bavorov • Bělčice • Bezdědovice • Bílsko • Blatná • Bratronice • Březí • Budyně • Buzice • Cehnice • Čečelovice • Čejetice • Čepřovice • Čestice • Číčenice • Doubravice • Drahonice • Drachkov • Drážov • Droužetice • Dřešín • Hajany • Hájek • Hlupín • Horní Poříčí • Hornosín • Hoslovice • Hoštice • Chelčice • Chlum • Chobot • Chrášťovice • Jinín • Kadov • Kalenice • Katovice • Kladruby • Kocelovice • Krajníčko • Kraselov • Krašlovice • Krejnice • Krty-Hradec • Kuřimany • Kváskovice • Lažánky • Lažany • Libějovice • Libětice • Litochovice • Lnáře • Lom • Mačkov • Malenice • Mečichov • Měkynec • Milejovice • Miloňovice • Mnichov • Mutěnice • Myštice • Nebřehovice • Němčice • Němětice • Nihošovice • Nišovice • Nová Ves • Novosedly • Osek • Paračov • Pivkovice • Pohorovice • Pracejovice • Předmíř • Přední Zborovice • Předslavice • Přechovice • Přešťovice • Radějovice • Radomyšl • Radošovice • Rovná • Řepice • Sedlice • Skály • Skočice • Slaník • Sousedovice • Stožice • Strakonice • Strašice • Strunkovice nad Volyňkou • Střelské Hoštice • Škvořetice • Štěchovice • Štěkeň • Tchořovice • Truskovice • Třebohostice • Třešovice • Úlehle • Únice • Uzenice • Uzeničky • Vacovice • Velká Turná • Vodňany • Volenice • Volyně • Záboří • Zahorčice • Zvotoky
legenda: město, městys.