Stridsvagn 103

Stridsvagn 103
	Strv 103C
Typ vozidla	Hlavní bojový tank
Země původu	Švédsko
Historie
Výrobce	Bofors
Návrh	1956
Období výroby	1967–1971
Vyrobeno kusů	290
Ve službě	60. léta – 1997
Základní charakteristika
Posádka	3
Délka	7,04 m; 8,99 m s kanónem
Šířka	3,26 m
Výška	1,90 m
Hmotnost	39,7 t verze B ; 42,5 t verze C
Pancéřování a výzbroj
Pancéřování	40–70mm
Hlavní zbraň	105mm kanón Bofors L/62; 50 nábojů
Sekundární zbraně	3 x 7,62mm kulomet Ksp 58
Pohon a pohyb
Motor	vznětový K60; turbína Boeing
Výkon	(179 kW); (366 kW)
Odpružení	Hydropneumatické
Max. rychlost	50 km/h (na silnici) ; 6 km/h (ve vodě)
Poměr výkon/hmotnost	18,3 hp/tunu (B a C)
Dojezd	390 km
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stridsvagn 103 (česky tank), zkráceně Strv 103, známý též jako S-tank, byl mezi 60. a 90. lety 20. století hlavním stíhačem tanků švédské armády. Je znám především svou nekonvenční bezvěžovou konstrukcí, s hlavní výzbrojí, tankovým kanónem ráže 105 mm, nepohyblivě uloženým v čele korby vozidla. Jeho zaměřování v odměru bylo prováděno otáčením celého vozidla a v náměru změnou nastavení hydropneumatického odpružení podvozku tanku. Výhodou ale byla velmi nízká silueta tanku, vhodná především k obraně. Strv 103 tvořily hlavní část švédských obrněných jednotek, ale dnes již patří do historie. Po náročném výběrovém řízení byl nahrazen mnohem univerzálnějším německým tankem Leopard 2A5 (Strv 122).

Historie

Švédská armáda si byla kvalitou celé konstrukce naprosto jistá. Proto již v roce 1960 objednala v předstihu 10 předsériových tanků, ačkoliv finální prototyp Strv 103 byl hotov až o rok později. Kompletní vývoj celého revolučního tanku stál 45 mil. švédských korun (téměř 3 mil. tehdejších dolarů nebo 9 miliónů liber).^[zdroj⁠?!]

Výhody a nevýhody

Strv 103 byl první (a dosud jediný) sériově vyráběný hlavní bojový tank, jehož kanón nebyl uložen v plně otočné pohyblivé věži. Místo věže bylo použito kasematové uspořádání – kanón byl pevně uložen přímo do korby vozidla. Tato převratná koncepce přinesla řadu velkých výhod a dvě výrazné nevýhody (pomalé otočení kanonu oproti moderním tankům a nemožnost střelby za jízdy).

Tank vynikal mimořádně nízkou siluetou, která znesnadňovala jeho objevení a zasažení nepřítelem (zejména pokud tank stál na odvrácené straně kopce). Kvůli nepřítomnosti velké silně pancéřované věže byl také výrazně lehčí a se svou hmotností kolem 42 tun patřil k nejlehčím moderním tankům. Díky tomu může normálně plavat, zatímco všechny ostatní tanky ztrácejí čas hledáním vhodného mostu či brodu.

Strv 103 byl prvním tankem na světě s plně automatickým nabíjením kanónu, což umožnilo redukci posádky na tři muže. Jeho hlavní zbraní je 105mm kanón L74 (modifikovaný britský kanón L7) s drážkovaným vývrtem hlavně, jehož nabíjení zajišťuje výkonný automat se zásobníkem na 50 různých nábojů. Složení zásobníku je samozřejmě ovlivněno aktuálními bojovými úkoly, ale obvykle obsahuje 25 podkaliberních a 25 tříštivotrhavých nábojů. Kanón dokáže střílet rychlostí až 15 ran za minutu.

Strv 103 byl prvním tankem na světě s plně hydropneumatickým odpružením podvozku řízeným servomotory. To umožňovalo snadno nastavovat náměr pevně uloženého kanónu, který se mohl podélně naklánět v rozsahu od −12 do +12 stupňů. Odměr kanónu se prováděl natočením celého tanku do požadovaného směru. Otočka o 90 stupňů trvala přibližně 2 až 3 sekundy, což bylo během 60. let minulého století zcela dostačující (rotační mechanismy v tehdejších tankových věžích byly jen nepatrně rychlejší).

Strv 103 byl také prvním tankem na světě, který byl poháněn plynovou spalovací turbínou (známý sovětský tank T-80 se dostal k bojovým jednotkám až v roce 1976). Celý pohonný systém však byl kombinovaný. Tank byl poháněn plynovou turbínou Boeing 553 (výkon 366 kW) a vznětovým vícepalivovým osmiválcovým motorem Rolls-Royce K60 (výkon 179 kW). Přitom obě pohonné jednotky mohly pracovat jednotlivě nebo zároveň podle aktuální situace. Na silnici a v lehkém terénu stačil vznětový motor. V boji nebo obtížném terénu se zapínala turbína, která okamžitě výrazně zvýšila výkon a hbitost celého stroje.

Strv 103 verze B

Ačkoliv první sériové tanky odpovídaly verzi A, základním typem švédské armády byly Strv 103 verze B, které již dokázaly samostatně plavat a měly i jednoduchý systém nočního vidění pro boj v noci. Důležitým doplňkem se stala radlice.

Strv 103 verze C

V roce 1986 začala rozsáhlá modernizace na nový standard verze C. Do jejich výzbroje přibyly nové britské podkaliberní střely APDS. Systém řízení palby byl výrazně doplněn balistickým počítačem, laserovým dálkoměrem a pasivními noktovizory švédské výroby. Každý tank Strv 103 také dostal nový vznětový motor Detroit Diesel 6V-53T (výkon 213 kW), nové převodové ústrojí a větší palivové nádrže. Výraznou novinkou bylo také nové přídavné pancéřování zvyšující ochranu proti kumulativním nábojům.

Strv 2000

Nástupcem vynikajícího tanku Strv 103 se měl stát nový tank Strv 2000, jehož základem měla být pestrá série experimentálních bojových vozidel. Nakonec byla zvolena relativně konvenční konstrukce s malou otočnou věží. Prototyp měl masivní výzbroj – 140mm kanón a 40 mm rychlopalný kanón proti slabě pancéřovaným cílům. Měl být nejlépe pancéřovaným tankem na světě. Nakonec však byl celý projekt v roce 1991 zrušen pro neúnosnou finanční náročnost.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stridsvagn 103 na Wikimedia Commons
(česky) Stridsvagn 103