Strongylodon macrobotrys

Jak číst taxoboxStrongylodon macrobotrys
alternativní popis obrázku chybí
Květenství liány Strongylodon macrobotrys
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbobotvaré (Fabales)
Čeleďbobovité (Fabaceae)
RodStrongylodon
Binomické jméno
Strongylodon macrobotrys
A.Gray, 1854
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strongylodon macrobotrys (nefritová liána) je nejznámější druh rodu Strongylodon, je to ovíjivá liána považovaná za jeden z mizejících pokladů filipínského deštného pralesa. Raritou je modrozelená barva květů která je popisována jako nefritovo – smaragdová. Odtud plynou i jeho anglická jména "Jade Vine" (nefritová liána) nebo "Emerald Creeper" (smaragdová popínavka).

Výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Tato rostlina v původním prostředí vyrůstá pouze na Filipínách na ostrovech Luzon, Mindoro a Catanduanes. Roste ve vlhkých lesích nejčastěji společně s mohutnými stromy čeledě dvojkřídláčovitých po kterých se pne vzhůru. Potřebuje vysokou vzdušnou vlhkost a proto vyhledává vlhká místa v údolích poblíž jezer a vodních toků. Je velmi citlivá na nízké teploty, nesnáší pokles pod +20 °C a proto se jen výjimečně objevuje v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. Nejlépe se ji daří ve stále vlhké, humózní, na živiny bohaté půdě která je slabě kyselá až neutrální (5,5 až 6,5 pH) a na místech kde jsou její listy osluněny a kořeny naopak zastíněny.

V České republice lze Strongylodon macrobotrys spatřit např. v Botanické zahradě hl. m. Prahy kde roste od roku 2003 ve skleníku Fata morgana a v Botanické zahradě Liberec v pavilonu G-Paleotropis.[1][2][3]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Je to vytrvalá popínavá rostlina s dřevnatějícím lesklým purpurově zeleným až červenohnědým stonkem, která na svém přirozeném stanovišti dorůstá do výše až 20 m ovíjejíc se okolo vhodné opory, stromu. Střídavě vyrůstající vytrvalé dlanitě složené listy s řapíkem jsou tvořeny třemi paprsčitě uspořádanými lístky. V rašení temně fialové a později tmavě zelené lístky mají krátké řapíčky, jsou celokrajné a na konci zašpičatělé, podlouhle obvejčité o délce 7 až 13 cm.

Drápovitě zahnuté oboupohlavné člunkovité květy na dlouhých stopkách připomínají svým tvarem nahoru ohnutý papouščí zobák. Vyrůstají v párech nebo přeslenech a jsou sestaveny do převislých květenství, jsou to hrozny dlouhé až 90 cm a v jednom bývá i 75 květů. Srostlé uťaté kališní lístky mají modrou nebo nafialovělou barvu. Korunní lístky jsou zbarveny modrozeleně, největší korunní lístek (pavéza) je člunkovitý, sousední lístky (křídla) jsou poměrně krátké a naopak zbývající dva (člunek) jsou dlouhé až 8 cm a hákovitě zakřivené. V květu vyrůstá v jednom kruhu 10 tyčinek s prašníky.

Květy mají bohatě nektaru který přitahuje mj. hlavní opylovače z řádu letounů, to jsou netopýři a kaloni. Ti jsou při sání nektaru zavěšení na stopkách květů a vsunují do květu hlavu, popráší se tak pylem který dále roznášejí. Plodem jsou oválné masité lusky téměř 15 cm dlouhé s až 12 velkými hnědými semeny. Samovolně se rostliny rozmnožují semeny, v zahradnických podnicích i řízky.

Neobvyklá barva květů vzniká díky vzájemné reakci flavonoidu saponarinu s antokyanem malvinem. Malvin v alkalickém prostředí květů vytváří modrou barvu a žlutý saponarin ji mění do zelena. Předpokládá se, že kaloně, kteří částečně vidí barevně a létají za potravou z večera, tato zvláštní neonová barva květů zesílená paprsky zapadajícího slunce navádí přímo na potravu.[1][2][3][4][5]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]
Uměle pěstovaná rostlina na nízké konstrukci

V přírodě není liána přímo ohrožována nezákonným sběrem, ale odlesňováním pralesů. Při skácení stromu který sloužil jako opora je většinou odříznutá i liána nebo spadne na zem a brzy ji přerostou invazivní druhy které se rychle šíří na místa vytěžených stromů. Už nyní se pravděpodobně vyskytuje více jedinců v botanických zahradách než ve volné přírodě.[1][2]

Na podporu záchrany tohoto vzácného druhu jsou vážným zájemcům z tropických oblastí nebo vlastníkům tropických skleníků (ve kterých lze Strongylodon macrobotrys pěstovat i na pergolách) nabízeny sazenice. Např. 1,5leté rostlinky vysoké 85 cm za cca ₤ 65.[6]

Foto

[editovat | editovat zdroj]
  • Ovíjivé liány a listy
    Ovíjivé liány a listy
  • Výstavní květenství
    Výstavní květenství
  • Plod, masitý lusk
    Plod, masitý lusk

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c RYBKOVÁ, Romana. Vesmír 86, 198, 2007/4: Smaragdová liána [online]. Přírodovědecký časopis Vesmír, Vesmír, s. r. o., Praha 1, rev. 04.2007 [cit. 2012-07-09]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Strongylodon macrobotrys [online]. Botanická zahrada hl. m. Prahy, Praha 7 – Trója [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  3. ↑ a b Strongylodon macrobotrys [online]. Cambridge University Botanic Garden, Cambridge, GB, rev. 15.03.2011 [cit. 2012-07-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Strongylodon macrobotrys [online]. BOTANY.cz, rev. 18. 09. 2011 [cit. 2012-07-09]. Dostupné online. 
  5. ↑ Dendrologie.cz: Strongylodon macrobotrys [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 08.02.2007 [cit. 2012-07-09]. Dostupné online. 
  6. ↑ Jade Vine Plant 'Strongylodon Macrobotrys' [online]. Adenium Store, Manchester, UK [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-30. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]