Stykač je přístroj pro spínání nebo rozepínání elektrického spojení, ve většině případů využívající elektromagnetický pohon.
Stykače mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry jako relé. Když přivedeme napětí na svorky cívky, vzniká magnetické pole a tím i magnetická síla. Kotva s pohyblivými kontakty je tak přitažena a pohyblivé kontakty se spojí s pevnými kontakty nebo přeruší stávající spojení. Kontakty drženy v pracovní poloze cizí silou, jakmile tato síla přestane působit, kontakty se vrací do klidové polohy.[1]
Stykače mají hlavní (též silové) kontakty, které spínají velké proudy tekoucí do ovládaného spotřebiče. Tyto kontakty jsou nejčastěji zapínací (v klidové poloze jsou rozepnuty a v pracovní poloze sepnuty), ale mohou být i rozpínací (v klidu sepnuté a v pracovní poloze rozepnuté). Vedle hlavních kontaktů mají stykače kontakty pomocné určené k ovládání, blokování, signalizaci atd. (opět mohou být zapínací i rozpínací). Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možno stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jiným typem kontaktů.[2]
Stykače rozdělujeme:[1]
přičemž nejčastějším typem jsou elektromagnetické vzduchové stykače.
Při popisu stykače, na schématech i na skutečných stykačích se používá označení:
Stykače nevyžadují téměř žádnou údržbu. Při 500 sepnutích za hodinu a provozu 8 hodin denně se doporučuje kontrola funkce stykače jednou za rok.[zdroj?] Doba údržby stykačů se většinou stanoví podle namáhání a podle životnosti udávané výrobcem.
Při častém spínání lze místo stykače použít solid state relé, které se skládá z polovodičů a neobsahuje žádné pohyblivé součásti.