Su Siao-kchang

Su Siao-kchang
Si v roce 2014
Si v roce 2014
Narození1949 (74–75 let)
ČínaČína Čína
Povolánínovinář, politický aktivista, spisovatel a disident
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Su Siao-kchang (čínsky 苏晓康; *1949) je čínský intelektuál, spisovatel, novinář, politický aktivista, který byl v roce 1989 jmenován jedním ze sedmi nejhledanějších čínských disidentských intelektuálů.[1] Jeho dílo Říční elegie připravilo půdu pro protesty na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 a jeho účast na protestech ho také donutila k odchodu do exilu. Su v současné době (2022) žije v Delaware ve Spojených státech.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Raná léta

[editovat | editovat zdroj]

Su pocházel z intelektuální rodiny: jeho otec Su Pchej byl místopředsedou Stranické školy ústředního výboru Komunistické strany Číny a matka byla reportérkou deníku Guangming Daily.[3] Su navštěvoval technickou vysokou školu, kde získal vyšší vzdělání. Kvůli svému intelektuálnímu původu byl během kulturní revoluce poslán na venkov jako dělník. Po kulturní revoluci se Su stal reportérem deníku Henan Daily a později Žen-min ž’-pao a působil jako lektor na Pekingském rozhlasovém institutu a později na Pekingské pedagogické univerzitě.[4]

Říční elegie

[editovat | editovat zdroj]

Su Siao-khang byl v 80. letech 20. století velmi oceňován vědci a intelektuály, byl považován za jednoho z nejikoničtějších a nejpopulárnějších liberálních spisovatelů.[5][6] Napsal scénář ke kontroverznímu a myšlenkově podnětnému šestidílnému dokumentárnímu filmu Říční elegie, který vyprávěl o úpadku čínské civilizace a kultury, zdůrazňoval rozdíly mezi „průhledností“ demokracie a „neprůhledností“ autokracie a jemně kritizoval politický systém pod vládou komunistické strany. Dokument byl inspirativní pro řadu univerzitních studentů a stal se nástrojem k zahájení protestů na náměstí Nebeského klidu.[7]

Protesty na náměstí Nebeského klidu

[editovat | editovat zdroj]
Protesty na náměstí Nebeského klidu v roce 1989

Su se, spolu s 50 spisovateli a romanopisci, zúčastnil květnových protestů před příjezdem sovětského generálního tajemníka Michaila Gorbačova. Su vyjádřil studentům podporu a prohlásil: „Studenti by neměli zůstat osamoceni.“[8] Dne 19. května 1989 Su a další intelektuálové podepsali petici požadující demokracii v Číně:

„My, intelektuálové, ve jménu své osobní integrity a veškeré své morální bezúhonnosti, tělem i duší, s veškerou svou důstojností jednotlivce, slavnostně přísaháme, že nikdy neustoupíme v úsilí o demokracii, jehož průkopníky byli studenti svou krví a životy, nikdy se pod žádnou záminkou neodpojíme ze zbabělosti, nikdy nedopustíme znovu ponížení minulosti, nikdy nezaprodáme svou morální integritu, nikdy se nepodřídíme diktatuře, nikdy nesložíme slib věrnosti posledním císařům Číny 80. let.“

Navzdory Suově hlasité podpoře studentského hnutí se 13. května vydal na náměstí a pokusil se studenty přesvědčit, aby od hladovky odstoupili, protože měl podezření, že by hladovka mohla přerůst v „krvavou lázeň".[5] Jeho knihy byly ihned po potlačení protestů zakázány k prodeji a vydání. Říční elegie byly oficiálně odsouzeny komunistickou stranou s tím, že jsou kontrarevoluční.[9]

Exil

[editovat | editovat zdroj]

Po potlačení protestů dne 4. června 1989 Komunistická strana Číny obvinila Su Siao-khanga jako jednu z „černých rukou“, které stály za protestem a následně ho obvinila z trestného činu „podněcování kontrarevoluční propagandy“.[10] V tuto chvíli se uchýlil do ilegality, aby se vyhnul zatykači. Během exilu se Su musel tři měsíce skrývat v horách a odlehlých vesnicích, než ho operace Yellowbird úspěšně propašovala do Hongkongu.[11] Su pokračoval do Francie a později se znovu setkal se svou ženou a synem ve Spojených státech. Od začátku exilu se Su aktivně účastnil projevů a seminářů na podporu demokratického hnutí v Číně. Založil internetový časopis s názvem Demokratická Čína, aby pokračoval v prodemokratickém hnutí.[12]

Su napsal paměti s názvem A Memoir of Misfortune (Vzpomínky na neštěstí), které vyšly v roce 1997 v čínštině a v roce 2001 v angličtině. Memoáry dokumentují útrapy, kterými prošel on a jeho rodina po svém vyhnanství a tragické automobilové nehodě ve městě Buffalo, při níž ochrnula jeho žena. Po knize A Memoir of Misfortune napsal Su další knihu s názvem The Loneliness of Delaware Bay (Osamělost Delawarské zátoky), v níž vypráví o útrapách a problémech, kterým čelil po přestěhování do Spojených států. V roce 2013 vydal třetí knihu The Era of Slaying the Dragon (Éra zabíjení draka), v níž se zabývá tématy Maova Velkého skoku a dalšími zvěrstvy, k nimž docházelo za vlády Komunistické strany Číny.[13]

V roce 2003 se Su mohl vrátit do Číny na pohřeb svého otce za tří podmínek, které mu uložila čínská vláda:[7]

  • Žádné rozhovory s tiskem.
  • Žádné projevy.
  • Žádná setkání s politickými aktivisty.

Suův příběh se objevil také v kampani Home coming, kterou financoval a založil Chu Yiu Ming a jejímž cílem bylo obnovit právo exilových demokratických aktivistů na návrat do Číny.[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Su Xiaokang na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The World : Dissident Escapes China. Los Angeles Times [online]. 1989-09-14 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ LIU, Xiaobo. No enemies, no hatred : selected essays and poems. Cambridge, Mass.: Belknap Press of Harvard University Press xxii, 366 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-06147-7, ISBN 0-674-06147-0. OCLC 709670311 
  3. ↑ CHEN, Fangzheng. From Youthful manuscripts to River elegy : the Chinese popular cultural movement and political transformation 1979-1989. Hong Kong: Chinese University Press x, 343 pages s. Dostupné online. ISBN 962-201-762-2, ISBN 978-962-201-762-7. OCLC 39275958 
  4. ↑ Repression in China since June 4, 1989 : cumulative data.. New York: Asia Watch iv, 130 pages s. Dostupné online. ISBN 0-929692-74-8, ISBN 978-0-929692-74-6. OCLC 22702520 
  5. ↑ a b 苏晓康：思想启蒙者的反思. news.bbc.co.uk. 2009-05-29. Dostupné online [cit. 2022-11-13]. (anglicky) 
  6. ↑ 專訪：蘇曉康談批判毛澤東原罪的新著. BBC News 中文 [online]. 2013-07-17 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (zh-hant) 
  7. ↑ a b 《河殇》撰稿人苏晓康今何在？ « 多维博客. web.archive.org [online]. 2014-02-01 [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-02-01. 
  8. ↑ Thousands of Chinese on Bicycles Protest Censorship. Los Angeles Times [online]. 1989-05-11 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Beijing Decries Criticism From Abroad; Student Leader Wang Reported Arrested. Los Angeles Times [online]. 1989-07-08 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Writer Su Xiaokang wants to 'probe the legitimacy of the party' and 'slay the dragon of Mao'. South China Morning Post [online]. 2013-07-14 [cit. 2022-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SU, Xiaokang. A memoir of misfortune. 1st Vintage Books ed. vyd. New York: Vintage Books xi, 329 pages s. Dostupné online. ISBN 0-375-70919-3, ISBN 978-0-375-70919-7. OCLC 51206562 
  12. ↑ LINK, Perry. Ghosts of Tiananmen. Washington Post. 2011-06-03. Dostupné online [cit. 2022-11-13]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  13. ↑ 藝文空間 ∣ 明潮 M'INT. 明潮 [online]. [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-13. 
  14. ↑ 香港市民支援愛國民主運動聯合會 Hong Kong Alliance in Support of Patriotic Democratic Movements of China. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2022-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.