Suchohrdly u Miroslavi | |
---|---|
jedna z ulic obce s kostelem sv. Markéty | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Miroslav |
Obec s rozšířenou působností | Moravský Krumlov (správní obvod) |
Okres | Znojmo |
Kraj | Jihomoravský |
Historická země | Morava |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 48°56′35″ s. š., 16°21′48″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 513 (2024)[1] |
Rozloha | 7,83 km²[2] |
Katastrální území | Suchohrdly u Miroslavi |
Nadmořská výška | 230 m n. m. |
PSČ | 671 72 |
Počet domů | 194 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Suchohrdly u Miroslavi 86 671 72 Miroslav suchohrdlyumir@volny.cz |
Starostka | Barbora Arndt |
Oficiální web: www | |
Suchohrdly u Miroslavi | |
Další údaje | |
Kód obce | 594849 |
Kód části obce | 159212 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Suchohrdly u Miroslavi (v letech 1890–1950 a od 1. července 1980 do 31. března 1997 pouze Suchohrdly[4], německy Socherl[5]) jsou obec v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji. Žije zde 513[1] obyvatel. Obec se rozprostírá na katastrálním území o výměře 1472 ha, přičemž orná půda tvoří 46 %.
Jméno vsi znělo původně Suchohrdli a označovalo její obyvatele, „lidi se suchým hrdlem“, což mělo původně posměšný význam (pijani). Německá podoba jména vznikla z českého nářečního Sochohrdle.[6]
První písemné zmínky o obci se datují k roku 1360, kdy jsou Suchohrdly u Miroslavi označovány jako tvrz „Sucherle“ a Schichelid.[7] K roku 1361 je zaznamenán tvar Suchohurdl[8] a k roku 1365 tvar Suchohrdl.[9][10] Kostel sv. Markéty (Antiochijské) zde stojí od 14. století. V této době výnos panství tvořila především těžba dřeva a honitba. Osada ovšem střídala své majitele a postupem času pustla. V roce 1663 se přes Moravu přehnali Turci a Tataři, proto se mnoho lidí muselo ukrývat v lesích. Místní zloději a „loupežníci“ už započaté dílo zkázy dokončili. I přes to byla obec postupně obnovena; kostel sv. Markéty až v roce 1806. Na zdejším statku žili i rodiče T. G. Masaryka. Jeho otec pracoval jako kovář.
Železnice, která vede kolem obce, byla vybudována roku 1870. Německá škola byla v obci zřízena již roku 1778 – v budově dnešní mateřské školy.
Roku 1934 se v Suchohrdlech u Miroslavi konala Národní slavnost spojená se Sokolským cvičením. Byla to společná manifestace za národní jednotu, svobodu a demokratickou Československou republiku a jejího prvního prezidenta T. G. Masaryka.
Roku 1935 pro pokročilý věk a ohrožené zdraví prezident T. G. Masaryk abdikoval. František Ficner ho v kronice popisuje jako velkého muže, „tatíčka Masaryka“ nebo také „prezidenta Osvoboditele“, který v rozhodné chvíli vždy ukázal svou velikost. Novým prezidentem se stal ministr zahraničních věcí – dr. Eduard Beneš. Pro národ je zárukou, že půjde po stopách Masarykových – přichází tedy prezident „Budovatel“.
Roku 1936 byla v Suchohrdlech u Miroslavi na počest Masarykových 85. narozenin zasazena „Masarykova lípa“. U této příležitosti měl projev Johan Sethaler, který komentoval zasazení lípy takto: „Zasazení lípy děláme z lásky k němu, poněvadž jsme s ním spjati užším svazkem, jelikož byl i on v mládí občanem zdejší obce.“
V červnu téhož roku projížděl po státní silnici u Suchohrdel u Miroslavi Eduard Beneš. Byl radostně přivítán všemi vrstvami obyvatelstva, budovy byly ozdobeny praporky.
Dne 30. září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda a Suchohrdly u Miroslavi se staly součástí Německa.
Dne 9. října 1938 vpochodovaly do obce oddíly německé armády. Český kronikář František Ficner musel, stejně jako všichni čeští zaměstnanci a úředníci, po odstoupení pohraničních území odejít do Protektorátu Čechy a Morava.
Kronika byla poté vedena pouze v jazyce německém. Česká státní škola v obci byla uzavřena, děti byly přemístěny do školy německé. Úředním jazykem se stala výhradně němčina. Nastává proces germanizace. Jak v kronice v pozdějších letech popisuje Klement Blatný: „Český člověk ve snaze zajistit rodině slušnější živobytí, dával se do služeb bohatých vládců vesnice, kterými v této obci byli němečtí majitelé půdy. A za chléb byl nucen zaprodat i svůj původ, řeč a národnost.“ A nebyli to jen Němci, kdo lidem v obci škodili, byli to i obyvatelé, kteří ve snaze získat v tehdejším systému nějakou funkci, své sousedy udávali, hlídali je, konali u nich domovní prohlídky a všemožně jim škodili.
O konci války se zachovaly vlastní zápisy od obyvatele obce Josefa Baluska: „Dne 7. května 1945 ráno přeletěla skupina sovětských letadel nad obcí, němečtí vojáci, kteří v té době v obci byli, se schovávají do sklepů domů. V Suchohrdlech u Miroslavi byla umístěna dvě protiletadlová německá děla, avšak žádné z nich v tu dobu nevystřelilo. Sovětská letadla bombardují Miroslav a okolí, v noci osvětlují krajinu. Němečtí vojáci v přestávkách mezi nálety utíkají z obce. Příští den ráno, ještě za šera, obhlíží obec zvědové Rudé armády. V obci zůstaly tři tankové oddíly.“
Později byl ustanoven Místní národní výbor (MNV).
Po válce byli na základě mírových jednání Němci odsunuti do své vlasti – Německa. Jejich majetky propadly ve prospěch československého státu a byly rozděleny obyvatelstvu obce. Teprve 1. září 1945 byla zahájena výuka na zdejší české škole.
Roku 1950 se v Suchohrdlech sdružilo 31 drobných zemědělců s výměrou polí 165 ha v Jednotné zemědělské družstvo (JZD). O devět let později se ke sdružení přidali poslední zemědělci, kteří dosud kolektivizaci odmítali. Mimo JZD zůstal pouze Josef Petrla s výměrou zemědělské půdy 2 ha. Na konci 60. let byly v obci dva zemědělské podniky: JZD a ČSSS (Československý státní statek).
Kronika obce Suchohrdly u Miroslavi je rozdělena do tří knih:
První zápis do kroniky obce Suchohrdly u Miroslavi byl proveden roku 1921 Sigfriedem Wolfem. Popisuje dle pramenů čerpaných z archivů v Brně nejstarší dosažitelné dějiny obce. Sigfried Wolf byl obecní kronikář a řídící učitel místní německé školy, tudíž záznamy z této doby jsou vedeny v německém jazyce. Počátkem roku 1933 byl ale ze služebních důvodů přeložen.
Kronika popisuje dobu první republiky a celkový pohled na dobu předválečnou. Roku 1933 se kronika začala psát ve státním jazyce československém a funkci kronikáře vykonává František Ficner. Kronika se tedy píše ve dvou jazycích – československém a německém. Zápisy německé části kroniky je pověřen E. Dünkel Gronist. Později ho vystřídal J. Krös.
Druhá kronika je psána pouze českým jazykem. První stránky jsou věnovány létům 1938 až 1947 – období převážně druhé světové války, kdy se ve psaní kroniky nepokračovalo. Podle Klementa Blatného, místního kronikáře: „…nemohla býti vedena nadále, nemohla a nesměla zachycovat události v době okupace tak, jak se skutečně sběhly, aby nevydala svědectví o všech bezprávích, ba zvěrstev páchaných v této době…“. V psaní kroniky ho v letech 1963–1968 vystřídal Jan Jablonický. V kronice jsou popsány roky poválečné a období normalizace. O letech 1969–1979 píše záznamy František Lang. Kronika se dále věnuje běžnému životu v obci – počasí, ceně obilí, kulturní i politické činnosti. Jsou zde i informace z celého světa.
Na začátku století, v roce 1910 čítala obec 605 obyvatel. Podle sčítání lidu z roku 1921 žilo v obci již 649 obyvatel. Z toho bylo 294 Čechů (45,3 %) a 355 Němců (54,7 %). Podle sčítání lidu z 1. prosince 1930 žilo v obci už 706 trvale bydlících obyvatel, což je o 57 obyvatel více než před 9 lety. Z toho bylo 355 Čechů (50,3 %) a 351 Němců (49,7 %). Oproti předchozímu sčítání v obci přibylo více Čechů, a to o 71 obyvatel. Němců ubylo jen o 4 obyvatele.
Z let 1960–1961 jsou známa dvě sčítání, přičemž první z nich bylo neformální. Roku 1960 bylo hlášeno 571 obyvatel. Roku 1961 bylo sečteno 565 obyvatel, z toho 285 mužů a 280 žen. V příštích letech se počet obyvatel nijak výrazně neměnil. Roku 1971 obec čítala již jen 509 obyvatel. V roce 1978 bylo v obci nahlášeno 473 obyvatel. Ze záznamů je zřejmé, že obyvatelstvo je zastoupeno z velké části starší věkovou skupinou.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 473 | 459 | 466 | 552 | 605 | 649 | 710 | 534 | 570 | 509 | 467 | 384 | 416 | 464 | 486 |
Počet domů | 88 | 95 | 99 | 105 | 111 | 116 | 156 | 149 | 132 | 130 | 131 | 151 | 165 | 159 | 194 |
Počet obyvatel
Pokles počtu obyvatel nastal hlavně po druhé světové válce, v následující době obyvatel v obci dále ubývalo z důsledku stěhování obyvatel do měst.
O nemocech svědčí zápisy v místní kronice z let 1933 a 1934.
Koncem září roku 1933 byly zaznamenány případy dětských nakažlivých nemocí. Objevilo se několik případů záškrtu, z nichž jeden byl smrtelný. Proti záškrtu se začalo očkovat až roku 1946. Také byly zaznamenány dva případy spály. Nejvíce rozšířen byl však zánět průdušnic, kterým bylo, jak v české tak i německé škole, postiženo až 80 % žáků.
V prosinci roku 1934 byly zaznamenány další případy dětských nemocí, a to především spalniček. Roku 1937 František Ficner píše: „O zdravotních poměrech ve zdejší obci nemůžeme říci, že by byly nejhorší. V okolních vesnicích řádí velmi často nakažlivé dětské nemoci, které se u nás vyskytují velice zřídka.“ Výskyt záškrtu byl značně zredukován po zavedení očkování roku 1946.
Mezi lety 1869–1980 Suchohrdly u Miroslavi byly obcí v okrese Moravský Krumlov (v letech 1869–1880 Krumlov) (1869–1950) a později v okrese Znojmo. Od 1. července 1980 do 23. listopadu 1990 patřily jako část města k Miroslavi a od 24. listopadu 1990 jsou opět samostatnou obcí.[4]
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 26. května 2011.[13]