Sudovo Hlavno | |
---|---|
Autobusová zastávka a statek na návsi | |
znakvlajka | |
Lokalita | |
Status | obec |
Pověřená obec | Brandýs nad Labem-Stará Boleslav |
Obec s rozšířenou působností | Brandýs nad Labem-Stará Boleslav (správní obvod) |
Okres | Praha-východ |
Kraj | Středočeský |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°15′46″ s. š., 14°41′7″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 522 (2024)[1] |
Rozloha | 13,41 km²[2] |
Katastrální území | Sudovo Hlavno |
Nadmořská výška | 180 m n. m. |
PSČ | 294 76 |
Počet domů | 204 (2021)[3] |
Počet částí obce | 1 |
Počet k. ú. | 1 |
Počet ZSJ | 1 |
Kontakt | |
Adresa obecního úřadu | Sudovo Hlavno 15 294 76 Kostelní Hlavno podatelna.s.hlavno@centrum.cz |
Starostka | Mgr. Lenka Houdková |
Oficiální web: www | |
Sudovo Hlavno | |
Další údaje | |
Kód obce | 571954 |
Kód části obce | 158895 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sudovo Hlavno je obec v okrese Praha-východ ve Středočeském kraji. Rozkládá se asi deset kilometrů severně od města Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Žije zde 522[1] obyvatel.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1386.
Pověst o původu názvu tamějších vesnic vypráví, že vladyka Suda byl jednou přepaden při návratu z lovu. V Konětopech mu prý utopili koně, do Kostelního Hlavna dali jeho kosti a hlava prý odpočívá v Hlavenci a ves, v níž sídlil v malé tvrzi, nese jeho jméno Sudovo Hlavno.
Historikové se přiklánějí k tomu, že ves existovala již v roce 1052, neboť je zmíněna v zakládací listině Boleslavské kapituly. O vzniku názvu Hlavno existuje několik výkladů. Název mohl být odvozen od nedalekého návrší, kterému se říká Kobylí hlava. Jméno Hlaven je označováno také jako dvůr, ležící nedaleko Kobylí hlavy a později bylo přechýleno do středního rodu do podoby Hlavno. Jiný výklad odvozuje název Hlavno od druhu práce, konané v místě. Dříve se zde totiž nacházely rozsáhlé lesy, ve kterých uhlíři pálili uhlí a slovo „hlaveň“ označovalo nedopalek polena, z něhož se v milíři pálilo uhlí.
Pro odlišení od sousedního Kostelního Hlavna dostalo později Hlavno jméno po svém majiteli. V roce 1384 se nazývá Rynšovo (Hlawen Rynssonis), v roce 1456, kdy ves získal vladycký rod Sudů z Kunratic, nabývá pojmenování Sudovo Hlavno, které užívá dodnes.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 559 | 589 | 580 | 530 | 602 | 658 | 568 | 502 | 472 | 447 | 438 | 403 | 418 | 459 | 518 |
Počet domů | 66 | 77 | 82 | 95 | 112 | 127 | 141 | 150 | 146 | 139 | 144 | 170 | 176 | 179 | 204 |
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 9. listopadu 2010.[15]
V obci Sudovo Hlavno (600 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[16] autoprava, holič, strojní družstvo, 2 hostince, kolář, 2 kováři, krejčí, půjčovna mlátiček, obuvník, obchod s ovocem a zeleninou, 8 rolníků, řezník, 3 obchody se smíšeným zbožím, trafika, obchod se zemskými plodinami.
Dopravní síť
Veřejná doprava 2011
Tvrz v níž vladycký rod Sudů sídlil, postavil Jan z Hlavence nebo některý z jeho dědiců. Byla dřevěná na kamenné podezdívce. Stála směrem západním od středu obce. Zbořena byla již v 16. století. Zbytky základů tvrze se nacházely na zahradě domu č. p. 28
Hlavnovská zvonička byla postavena na náklady obce v roce 1905. V její zadní části byla umístěna obecní váha na vážení vozů se zemědělskými plodinami. Zvonek na zvoničce ohlašoval nedělní poledne, ale také úmrtí místních občanů. Jeho umíráček doprovázel zemřelé, dokud smuteční průvod nepřešel ves. V době druhé světové války musel být zvonek odevzdán. Jeho kov byl použit na výrobu střeliva do německých zbraní. Nový zvonek prý přinesl z koncentračního tábora místní občan Josef Vindruška. Vězni byli tímto zvonkem svoláváni k práci i k jídlu. Dne 5. května roku 1948 se v Sudově Hlavně konala tryzna za občany, kteří se nevrátili z války domů. Při ní byl farářem Václavem Šmejkalem zvonek posvěcen a umístěn na zvoničku, kde je dodnes. Zvonička je jako hlavní dominanta obce, byla opravena podle dobových fotografií a stala se symbolem Sudova Hlavna. Je zachycena i na turistické známce obce. I v dnešních časech smutný hlas zvonku ohlašuje, že byl na věčnost povolán některý z místních občanů.