Sulfid kademnatý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Sulfid kademnatý |
Ostatní názvy | kadmiová žluť |
Anglický název | Cadmium sulfide |
Německý název | Cadmiumsulfid |
Sumární vzorec | CdS |
Vzhled | žlutý prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1306-23-6 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 215-147-8 |
Indexové číslo | 048-010-00-4 |
UN kód | 2570 |
Číslo RTECS | EV3150000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 144,48 g/mol |
Teplota varu | 1 750 °C (10 MPa) |
Teplota sublimace | 980 °C (v dusíku) |
Hustota | 4,82 g/cm³ (20 °C) |
Index lomu | nDř= 2,506 nDm= 2,529 |
Tvrdost | 3–3,5 |
Rozpustnost ve vodě | 0,000 13 g/100 g (18 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | roztok čpavku (málo) |
Součin rozpustnosti | 7,9×10−27 (α) 3,8×10−12 (β) |
Měrná magnetická susceptibilita | −4,31×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | šesterečná (α) krychlová plošně centrovaná (β) |
Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 413,1 pm c= 669,1 pm β-modifikace a= 582,5 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −161,9 kJ/mol (α) −144,3 kJ/mol (α) |
Standardní molární entropie S° | 64,9 JK−1mol−1 (α) 71,1 JK−1mol−1 (β) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −156,5 kJ/mol (α) |
Izobarické měrné teplo cp | 0,302 9 J K−1 g−1 (α) |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
H-věty | H350 H341 H361fd H372 H302 H413 |
R-věty | R22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68 |
S-věty | S45, S53, S61 |
NFPA 704 | 0
3
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[2] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[2]
CdS se používá hlavně jako pigment.[3]
Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.
Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[4] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[5] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.
CdS je znám jako kadmiová žluť[2] (CI pigmentová žluť 37[6]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[6]
Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[7]
Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[8] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[9] CdS se používá jako pigment i v plastech.[7]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.