Sumativní hodnocení

Sumativní hodnocení je celkovým a souhrnným zhodnocením dosahovaných výkonů v dané oblasti a jejich přiřazení k určité úrovni v rámci nějaké škály.[1][2] Hlavním smyslem tohoto hodnocení je získat konečný celkový přehled o dosahovaných výkonech (žáků, učitelů aj.). Podstatou tohoto hodnocení je rozhodnutí typu ano – ne, vyhovuje – nevyhovuje, může postoupit dál – nemůže postoupit dál. Jedním z hlavních cílů sumativního hodnocení je žáka nějakým způsobem zařadit, buď se záměrem diagnostikovat žáka anebo informovat ho o jeho úspěšnosti po nějakým delším úseku vykonané práce.[3] Jednou z negativních stránek sumativního hodnocení je jeho omezení na zařazování žáka do určité hodnotové škály (např. dobrý – průměrný – špatný). Jeho plusem může naopak být to, že je užitečné pro porovnávání měřitelných výkonů, např. za určitá období.[4]

Příklady sumativního hodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Sumativní hodnocení může mít formu jak známek (na vysvědčení, v žákovské knížce), tak i slovní formu (např.: Jiřina po celý rok patřila k nejlepším žákům třídy). K sumativnímu hodnocení patří například zkoušení, písemné práce, závěrečné vysvědčení, ale i přijímací zkoušky na střední či vysokou školu nebo testy při pracovních konkurzech.[3][5]

Sumativní vs. formativní hodnocení

[editovat | editovat zdroj]

Sumativní hodnocení by mělo především navazovat na práci s formativním hodnocením. Sumativní hodnocení je zpravidla hodnocením konečným, kdežto formativní hodnocení je hodnocením průběžným. Při sumativním hodnocení by se měla respektovat a tolerovat jak osobnost žáka, tak i jeho úsilí. Tento typ hodnocení může mít motivační charakter, ale mělo by se s ním pracovat tak, aby k němu žák přistupoval s co největším klidem a porozuměním. Ve škole se žák vždy setkává s oběma druhy hodnocení, přičemž je důležité si uvědomit, že pro rozvoj klíčových kompetencí potřebuje žák především takové formy hodnocení, které jsou označovány jako hodnocení formativní.[4][5]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ KRABSOVÁ, Veronika; NOVOTNÁ, Kateřina. Formativní hodnocení: případová studie. S. 355–371. Pedagogika [online]. UK PedF [cit. 2018-06-18]. Roč. 2013, čís. 3, s. 355–371. Dostupné online. 
  2. ↑ sumativní hodnocení [online]. ABZ.cz - slovník cizích slov [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b SLAVÍK, Jan. Hodnocení v současné škole: východiska a nové metody pro praxi. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-262-9. 
  4. ↑ a b Formativní vs. sumativní hodnocení [online]. wiki knihovna.cz, rev. 2012-05-20 [cit. 2018-06-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b STARÝ, Karel. Sumativní a formativní hodnocení [online]. Metodický portál, 2006-11-23 [cit. 2018-06-18]. Dostupné online.