Svatý Maron | |
---|---|
![]() Ruská pravoslavná ikona | |
opat | |
Narození | 4. století Kyrrhos (?) Syria nova |
Úmrtí | 410 Levanta |
Svátek | 9. února katolická církev 14. února pravoslavná církev |
Období | Římská říše |
Vyznání | katolická církev |
Svatořečen | 451 Chalkedonský koncil |
Uctíván církvemi | maronitská katolická církev, římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev |
Významné zasvěcené kostely | Aleppo, Haifa, Jaffa Ciudad de Mexico |
Pomníky | Jaffa |
Atributy | černý mnišský oděv, kukla, pallium |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Maron (syrsky ܡܪܘܢ, arabsky مَارُون, latinsky Maron; řecky Μάρων, také Maron z Libanonu) byl syrský křesťanský mnich ze 4. století, který působil jako misionář, vedl asketický život poustevníka, proslul jako kazatel a zázračný léčitel, měl mnoho žáků a následovníků a jejich prostřednictvím byl zakladatelem církve maronitů.
Maron se narodil mezi léty 340-350 pravděpodobně ve vsi Kyrrhos v tehdy východořímské (byzantské) provincii Syria Nova. Byl vysvěcen na kněze a působil nejdříve jako kazatel a misionář. Jeho existenci a působení doložil jeho mladší současník, církevní historik Theodoretos z Kyrrhu.[1] Byl v písemném styku s církevním otcem Janem Zlatoústým, který se k němu roku 405 obrátil s obdivným dopisem.[2]
Jako poustevník žil v Antiochii. Odešel do pohoří Taurus, usadil se v Apameji při řece Orontes a brzy kolem sebe soustředil několik žáků. Měl mnoho následovníků, kteří po jeho vzoru vedli poustevnický život anachorétů, v askezi a chudobě, převážně v poušti.
Po Maronově smrti jeho žáci a následovníci postavili v Apameji na místě Maronovy smrti kostel s klášterem sv. Marona[3]. Tento klášter se poté stal střediskem maronitské církve. Nyní jsou na jeho místě jen ruiny.
Kostely maronitů: