Síly rychlé reakce NATO | |
---|---|
Emblém | |
Země | NATO |
Existence | 2003–současnost |
Vznik | říjen 2003 |
Typ | Jednotky rychlého nasazení |
Velikost | přes 300 000 vojáků (2022) |
Síly rychlé reakce NATO (anglicky NATO Response Force – NRF) jsou speciální mnohonárodní jednotky, složené z pozemních, námořních a vzdušných sil, které slouží NATO.[1] V případě nutnosti jsou schopné okamžitě zasáhnout kdekoli na světě.[2] Tyto jednotky mohou vykonávat různé druhy vojenských misí, dále úkoly civilní ochrany nebo mírových operací[1].
Síly rychlé reakce mají od NATO oprávnění k vykonávání širokého spektra úkolů včetně schopnosti okamžité odezvy při provádění kolektivní obrany členů aliance v případě operace podle článku 5.
Koncepce NRF coby sil schopných vysoce profesionální a rychlé reakce pro podporu misí NATO podle aktuální potřeby byla poprvé představena na Pražském summitu NATO v roce 2002. Poté byla schválena na zasedání ministrů obrany států NATO v červnu 2003. V říjnu téhož roku vzniklo v Itálii první operační velitelství podřízené operačnímu velitelství společných sil NATO v nizozemském Brunssumu označenému NRF 1, po první rotaci vojsk bylo v roce 2004 v Portugalsku vytvořeno operační velitelství společných sil NRF 2.[3] V červnu 2022 bylo oznámeno, že v reakci na Ruskou invazi na Ukrajinu bude velikost NRF navýšena na 300 000 vojáků [4]
Pravidelná šestiměsíční rotace pozemních vojsk NRF, nutná pro udržení vysoké pohotovosti jednotek,[5] vyžaduje, aby jednotky účastnických států dostály požadovaným standardům společných obranných a expedičních operací.[pozn. 1] Jelikož jsou tyto požadavky značně vysoké, předchází zařazení do NRF šestiměsíční výcvikový program NATO, jehož cílem je začlenit a sjednotit rozdílné národní kontingenty. Tyto jednotky obvykle procházejí v rámci svých mateřských armád přípravným výcvikem v trvání 6 až 18 měsíců. Jakmile jsou aktivovány, průzkumné týmy se rozmístí během 5 dní. To je první z řady fází, jež vedou k rozvinutí celého společného operačního velitelství úkolového uskupení a sil okamžité reakce během 30 dní.
Tvoří ji bojové a podpůrné jednotky. Měla by obsahovat asi polovinu vojáků vyčleněných pro NRF.[5] Bojová část složky má sílu brigády, zbytek tvoří podpůrné jednotky (protivzdušná obrana, vojenská policie, logistika, komunikace, zdravotníci atd.)[5]
Je tvořena jednotkou až do velikost úkolového uskupení (task force). Zahrnuje letadlovou loď, ponorky nebo transportní lodě.[5]
Plní řadu úkolů obranných, útočných, průzkumných a dopravních. Měla by ji tvořit asi čtvrtina vojáků vyčleněných pro NRF. Dokáže uskutečnit až 200 bojových letů denně.[5]
NRF más tři základní složky:
Je založena na mobilním velitelství společných sil. Vrchni velitel NATO v Evropě (SACEUR) je též vrchním strategickým velitelem NRF. Dvě velitelství společných sil NATO se sídlem v nizozemském Brunssumu a v italské Neapoli se v ročních intervalech střídají ve velení NRF.
Úkolem složky sil okamžité reakce je poskytovat počáteční odezvu na krize. Jako samostatná síla funguje pouze při nejmenších operacích. Je-li zapotřebí dalších pozemních, námořních či leteckých kapacit, přichází na řadu záložní složka.
Sestává ze širokého spektra vojenských kapacit potřebných pro funkci velitelských a kontrolních, bojových a podpůrných jednotek. Záložní složka nemá pevně určenou velikost, Síly, jež do ní přispívají, pocházejí z mnohem širší základny aliančních či partnerských národních mobilních sil.
Na summitu NATO ve Walesu v roce 2014 se hlavy vlád a států členských zemí dohodly na vytvoření sil velmi rychlé reakce NATO (Very High Readiness Joint Task Force). Jedná se o takzvané hrotové síly schopné reagovat v případě ohrožení či napadení některé ze spojeneckých zemí v řádu hodin až několika málo dní.[6] Tvoří je brigáda pozemního vojska o síle asi 5000 mužů,[7] která je podporována leteckými, námořními a speciálními silami. V případě vážné krize podpoří VJTF další dvě pozemní brigády jako rychlá posila. Podobně jako je tomu u NRF, mají i síly velmi rychlé reakce zajišťovat, bude-li třeba, rychlou a vysoce profesionální reakci.[7] Také tyto jednotky mohou kromě poskytování okamžité reakce pro zabezpečení kolektivní obrany členů Aliance podle článku 5 vykonávat širokou škálu úkolů, jako jsou zajišťování operací krizového řízení, příprava podmínek pro nasazení dalších jednotek, podpora mírových operací i zajišťování pomoci při katastrofách a ochraně důležitých infrastruktur.[7]
Síly velmi rychlé reakce NATO budou mít celkem asi 30 000 vojáků.[8]
Do ledna 2015 byly jednotky přidělené k NRF nasazeny při následujících příležitostech:
K silám rychlé reakce NATO se v letech 2008 a 2013 přidaly i partneři-nečlenové NATO, Finsko a Švédsko.[9][10] Ukrajina a Gruzie začaly přispívat v roce 2014[11] a 2015.[12]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku NATO Response Force na anglické Wikipedii.