Síran železnatý

Síran železnatý
Obecné
Systematický název	Síran železnatý
Triviální název	Zelená skalice
Ostatní názvy	zelený vitriol
Anglický název	Iron(II) sulfate
Německý název	Eisen(II)-sulfat
Sumární vzorec	FeSO4
Vzhled	bílý prášek (hydráty zbarveny žlutě až zeleně)
Identifikace
Registrační číslo CAS	7720-78-7 17375-41-6 (monohydrát) 7782-63-0 (heptahydrát)
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-753-5
Indexové číslo	026-003-00-7
PubChem	24393
Číslo RTECS	NO8500000
Vlastnosti
Molární hmotnost	151,908 g/mol 169,926 g/mol (monohydrát) 223,972 g/mol (tetrahydrát) 242,135 g/mol (pentahydrát) 278,05 g/mol (heptahydrát)
Teplota tání	90 °C (heptahydrát)
Teplota rozkladu	440 °C
Teplota dehydratace	monohydrát 300 °C (- H2O) tetrahydrát 64 °C (-3 H2O) heptahydrát 56,8 °C (- H2O) 64 °C (-3 H2O)
Hustota	3,346 g/cm³ 2,970 g/cm³ (monohydrát) 2,20 g/cm³(tetrahydrát) 1,899 g/cm³ (heptahydrát)
Index lomu	tetrahydrát nD= 1,534 heptahydrát nDa= 1,471 nDb= 1,478 nDc= 1,486
Tvrdost	2 (heptahydrát)
Rozpustnost ve vodě	15,8 g/100 g (0 °C) 20,8 g/100 g (10 °C) 26,30 g/100 g (20 °C) 32,8 g/100 g (30 °C) 40,1 g/100 g (40 °C) 48,4 g/100 g (50 °C) 55,3 g/100 g (64 °C) 43,7 g/100 g (80 °C) 37,27 g/100 g (90 °C) monohydrát 65,8 g/100 g (64 °C) 51,42 g/100 g (80 °C) 36,69 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 108,97 g/100 g (56 °C) 109,95 g/100 g (60 °C) heptahydrát 32,96 g/100 g (0 °C) 61,48 g/100 g (20 °C) 111,27 g/100 g (40 °C) 150,12 g/100 g (50 °C) 138 g/100 g (90 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol ethanol (málo)
Součinitel tepelné vodivosti	0,586 W m^−1 K^−1
Měrná magnetická susceptibilita	0,872 ${\displaystyle \cdot }$ 10^−6 cm^3 g^−1 (17 °C) 521 ${\displaystyle \cdot }$ 10^−6 cm^3 g^−1 (16 °C)
Struktura
Krystalová struktura	jednoklonná (heptahydrát)
Hrana krystalové mřížky	a= 1 407 pm b= 650,3 pm c= 1 104 pm β= 105°34´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf^°	−928,4 kJ/mol −1 243,7 kJ/mol (monohydrát) −2 129 kJ/mol (tetrahydrát) −3 014,6 kJ/mol (heptahydrát)
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	−460 J/g 18,6 J/g (heptahydrát)
Standardní molární entropie S^°	170,5 J K^−1 mol^−1 409,2 J K^−1 mol^−1 (heptahydrát)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf^°	−820,9 kJ/mol −2 510,3 kJ/mol (heptahydrát)
Izobarické měrné teplo cp	0,662 J K^−1 g^−1 1,418 8 J K^−1 g^−1 (heptahydrát)
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R22 R36/38
S-věty	(S2) S46
NFPA 704	0 1 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Síran železnatý (FeSO₄) je anorganická sloučenina, železnatá sůl kyseliny sírové. Jeho heptahydrát FeSO₄·7H₂O je znám také pod triviálním názvem zelená skalice, dříve i jako zelený vitriol. Tvoří jemné světle zelené krystalky, které při delším skladování na vzduchu ztrácejí vodu (větrají), postupně tvrdnou a vlivem povrchové oxidace dvojmocného železa na trojmocné mění barvu do žlutého až hnědého odstínu. Roztoky této látky delším stáním taktéž hnědnou kvůli vznikající železité soli.

Výroba a výskyt

Vyrábí se rozpouštěním železných odpadů ve zředěné kyselině sírové, jak je vidět na této rovnici:

Fe + H₂SO₄ + 7 H₂O → FeSO₄·7 H₂O + H₂

Dá se také získat z roztoku modré skalice pomocí železa, které z ní vytěsní měď, protože má zápornější standardní elektrodový potenciál:^[2]

Fe + CuSO₄ → FeSO₄ + Cu

Je obtížným (a ekologicky nebezpečným) odpadem například při výrobě titanové běloby (TiO₂) z ilmenitu (FeTiO₃).

V přírodě vzniká samovolně zvětráváním pyritu (FeS₂), kde se pak nachází v několika stupních hydratace.

• FeSO₄·H₂O (minerál: szomolnokit)
• FeSO₄·4H₂O (minerál: rozenit)
• FeSO₄·5H₂O (minerál: siderotil)
• FeSO₄·6H₂O (minerál: ferohexahydrit)
• FeSO₄·7H₂O (minerál: melanterit)

Použití

Kádinka s duběnkami (vlevo) a sklenice se síranem železitým (vpravo). Jedná se o hlavní ingredience pro výrobu inkoustu.

Dezinfekce

Používá se k úpravě pitných, povrchových a technologických vod (nejúčinněji v zásadité oblasti pH) a k čištění odpadních vod.

Lze použít i jako dezinfekci při onemocnění paznehtů dobytka

Doplněk stravy

Zelená skalice se někdy podává při anémii z nedostatku železa, ale taková léčba má několik vedlejších příznaků, jako je nevolnost a zvracení

Barvení

Tato látka poskytuje při reakcích barevné sloučeniny, čehož se využívá k barvení. Organokovová sloučenina s kyselinou gallovou se v minulosti používala jako inkoust. Reakcí s vápenným mlékem vzniká tzv. tereziánská žluť, používaná zejména během 18. století k nátěrům fasád (často u veřejných budov).^[3]

Proti mechu v trávnících

Rozpustit, přecedit a aplikovat nejlépe postřikovačem na chemickou ochranu.^[zdroj⁠?!]

Historie

Zelená skalice je prokazatelně známá od prvního století našeho letopočtu, nejstarší rozdělení skalic ale pochází ze šestého století před naším letopočtem ze sumerského slovníku.^[4] (Sumerský jazyk byl v té době chrámovým jazykem.) Skalice se získávala především z dolů, kde se zvětráváním uvolňovala z hornin a vytvářela bílé povlaky. Síran železnatý se v přírodě vyskytuje i jako minerál melanterit.

Odkazy

Reference

1. Ferrous sulfate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
2. Vytěsňování mědi železem. studiumchemie.cz [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 
3. Ročenka STOP 2016 [online]. Praha: STOP, 2017 [cit. 2021-01-20]. S. 61. Dostupné online. 
4. KARPENKO, Vladimír; NORRIS, John A. Vitriol in the history of chemistry [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online. 

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Související články

• Železo
• Síran železitý
• Duběnkový inkoust
• Síran měďnatý

Externí odkazy

Autoritní data	BNF: cb124193021 (data) LCCN: sh85047890 NLI: 987007529121805171

Portály: Chemie