Sómapura Mahávihára

Sómapura Mahávihára
Poloha
AdresaBadalgachhi Upazila, BangladéšBangladéš Bangladéš
Souřadnice25°1′52″ s. š., 88°58′37″ v. d.
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ruiny buddhistického kláštera v Paharpuru
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státBangladéšBangladéš Bangladéš
Typkulturní dědictví
Kritériumi, ii, vi
Odkaz322 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1985 (9. zasedání)

Sómapura Mahávihára (bengálsky: সোমপুর মহাবিহার) byl jeden z významných buddhistických klášterů Jižní Asie. Jeho pozůstatky se nacházejí nedaleko města Paharpur v severozápadním Bangladéši, kde patří mezi nejdůležitější archeologické lokality. Klášter se skládá z velkého množství stúp a vyhloubených cel pro mnichy.

Byl vystaven na přelomu 8. a 9. století a po několik staletí se těšil velké popularitě, postupně jej však začali mnichové opouštět a na počátku 13. století zpustl úplně. Znovuobjeven byl až v 19. století, od roku 1985 je na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Lokalita a popis

[editovat | editovat zdroj]

Celá stavba zahrnuje 177 pokojů,[1][2] které sloužily mnichům k ubytování a meditaci. Pokoje spolu s přilehlými svatyněmi tvořily jádro kláštera, který pokrývá plochu až 27 akrů, což z něj činí jeden z nejrozlehlejších klášterů na jih od Himálaje.[3] Základová deska kláštera má rozměry 276 na 277 metrů.[2]

Klášter sloužil zejména pro vzdělávací účely a byl schopen pojmout až 2 000 studentů, kteří se sem sjížděli i ze vzdálenějších zemí jako byla Korea, Mongolsko, Čína a Tibet.[1] V blízkém okolí nebo přímo v klášteře bylo nalezeno množství nejrůznějších drobných i větších předmětů jako jsou mince, kamenné sochy, keramické pozůstatky apod.

Dějiny

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na jednotlivé terasy (červenec 2009)

Počátky kláštera sahají do přelomu 8. a 9. století do doby vlády krále Dharmapály (781–821) z dynastie Pálů.[4] Několik století byl jedním z velkých náboženských center zejména buddhismu, avšak do jisté míry i hinduismu a džinismu. Podle tradice zde přebýval i významný indický buddhistický učenec Atíša, aby se zde věnoval překladatelské činnosti.[5]

V 11. století začala moc Pálů, kteří dosud klášteru přáli, upadat. Následkem nájezdů čédiů a čólů chrám zřejmě utrpěl velké škody a již nikdy nedosáhl svého dřívějšího rozkvětu. Sómapura jakožto buddhistické centrum začala postupně ztrácet na významu, úpadek dovršil vpád muslimských vojsk pod vedením Muhammada Chaldžího. Klášter byl krátce poté opuštěn.[6]

Ruiny kláštera byly znovuobjeveny až na počátku 19. století Buchanonem Hamiltonem. V roce 1919 byla oblast vyhlášena chráněnou archeologickou lokalitou a v roce 1923 se zde začaly provádět vykopávky.[3] V roce 1985 se klášter dostal na seznam Světového dědictví UNESCO a dnes tvoří jednu ze tří památek Bangladéše zapsaných na tomto seznamu.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Folk art, heritage and traditional professions - The Oldest University in Asia, Terra Cotta Remains [online]. SOS-arsenic.net [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  2. ↑ a b Posvátná místa buddhismu, str. 414.
  3. ↑ a b Somapura Mahavira [online]. Encyclopedia Britannica [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Paharpur Buddhist Vihara, Badalgachi, Naogaon [online]. Department of Archeology of Bangladesh [cit. 2010-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-30. (anglicky) 
  5. ↑ Encyclopaedia of India, Pakistan and Bangladesh. Delhi: Isha Books, 2006. Kapitola Somapura Mahavihara, s. 2292. (anglicky) 
  6. ↑ Posvátná místa buddhismu, str. 412.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Autor neuveden. Posvátná místa buddhismu. Překlad Milan Váňa. Praha: Pragma ISBN 80-7205-955-6. S. 411–416. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Bangladéšské památky na seznamu světového dědictví UNESCO